Problém se zkapalňováním lidských ostatků spočívá v tom, že nevíme, kolik z babičky a dědečka končí v naší pitné vodě – a jsme tak nuceni stát se kanibaly
Skotsko legalizovalo "zelené kremace" a Právní komise zvažuje jejich zavedení pro Anglii a Wales. Problém se zkapalňováním lidských ostatků spočívá v tom, že nevíme, kolik z babičky a dědečka končí v naší pitné vodě – a jsme tak nuceni stát se kanibaly.
Alkalická hydrolýza, známá také jako vodní kremace, akvamace nebo resomace, je metoda zkapalňování lidských těl.
Na začátku tohoto měsíce se Skotsko stalo první zemí ve Spojeném království, která tyto takzvané "zelené kremace" legalizovala.
Právní komise v Anglii a Walesu mezitím zvažuje regulační rámec pro nové pohřební metody, včetně hydrolýzy a kompostování lidských těl.
Přestože je tato metoda legální ve 28 státech USA a dostupná v zemích jako Kanada, Austrálie nebo Jihoafrická republika, čelí náboženskému a kulturnímu odporu – zejména v některých kruzích římskokatolické církve, která vyjádřila obavy o důstojnost lidského těla.
Jak však upozorňuje Dr. Vernon Coleman, tuto znepokojivou praxi by neměli odsuzovat pouze nábožensky založení lidé.
Pravdou je, že prostě nevíme, kolik z babičky a dědečka skončí v naší pitné vodě.
A navíc je to špatné i pro životní prostředí.
Přibližně před čtyřmi lety jsem natočil video s názvem "Brzy budete pít babičku!"
Video bylo úřady zakázáno a smazáno, protože obsahovalo nepříjemná fakta.
Ve videu jsem informoval, že ve více než dvaceti státech USA úřady zkapalňují či rozpouštějí lidská těla a to, co z nich zbyde, vylévají do kanalizace.
Kromě přirozeného odporu plynoucího z křesťanského vnímání důstojnosti člověka mě tehdy znepokojovalo, že v některých částech světa – zejména ve Velké Británii – vypouštějí čistírny odpadních vod (nebo "farmy", jak se jim jemně říká) své "vyčištěné" kapaliny přímo do řek.
A znepokojivé je, že vodárenské společnosti odebírají pitnou vodu z těchto stejných řek.
"Ale voda, kterou kanalizační společnosti vypouštějí do řek, je přece čistá jako svědomí politika a naprosto bezpečná k pití!" namítnete možná.
"Ale kdepak!" říkám já.
Vodárenské společnosti sice dokážou z kanalizace odfiltrovat mrtvé psy a toaletní papír, ale neodstraní všechny chemikálie a zbytky léků.
Pokud tedy pijete vodu z kohoutku, s velkou pravděpodobností konzumujete také částečně využité hormony z antikoncepčních pilulek, steroidy, antibiotika a uklidňující prostředky.
Přítomnost ženských hormonů mimochodem vysvětluje, proč míra plodnosti dramaticky klesá a proč tolik dnešních mladých lidí vypadá a chová se jako dívky.
Vakcína proti covidu-19 samozřejmě masivně přispěla k problému neplodnosti – a vzhledem k historii vakcín a jejich vztahu k neplodnosti by bylo možná naivní považovat to za pouhou náhodu.
Kolik z babičky tedy – a především z léků, které užívala – kanalizace skutečně odfiltruje, než se recyklovaná voda znovu objeví ve vašem kohoutku?
Nemám tušení.
A myslím si, že to neví nikdo jiný.
Svůj starý, potlačený a napůl zapomenutý strach z "pití babičky" jsem znovu oživil, protože zkapalňování babiček, dědečků i tlustého chlapa z konce ulice, který bere 40 pilulek denně, se vrací ve velkém.
Pohřeb "uvař v sáčku" je tu, aby zůstal.
Program depopulace, urychlený všemi úmrtími způsobenými podle mého názoru mimořádně toxickou a pravděpodobně karcinogenní vakcínou proti covidu-19, produkuje více těl, než zvládnou pojmout tradiční metody pohřbívání a kremace.
A tak se zkapalňování zemřelých – známé také jako alkalická hydrolýza nebo vodní kremace – brzy stane běžným, standardním procesem prováděným ve velkém měřítku.
Zkapalněné ostatky budou vypouštěny do kanalizace s takovou mírou úcty a důstojnosti, jakou lze od procesu cíleně směřujícího k masovému kanibalismu vůbec očekávat.
Na tomto odpudivém a hluboce urážlivém projevu Nového světového řádu a Velkého resetu v praxi je přitom pozoruhodné, že jeho největšími nadšenci jsou Zelení, kteří se rádi honosí nálepkou environmentalistů.
A mám pro ně zprávu.
Masový kanibalismus – přeměňování lidských těl na kávově zbarvenou tekutinu vypouštěnou do kanalizace – není jen odpudivý.
Je také sobecký a z hlediska životního prostředí asi tak neudržitelný, jak jen to jde.
Každá vodní kremace spotřebuje přibližně 1 300 litrů vody a značné množství tepla.
Přitom voda i energie jsou mimořádně cenné a stále vzácnější zdroje.
A navíc ti, kdo tento obscénní proces prosazují, nutí nás ostatní stát se kanibaly.
Q.S.
Mimochodem..., všimli jste si někdy na cestách, jak dobře roste ovoce a zelenina kolem hřbitovů?