Proč přežívá cenzurně-průmyslový komplex
Během pandemie jsme zažili situaci, kdy české státní instituce i tuzemská veřejnoprávní média s odkazem na pokyny soukromé firmy Semantic Visions zadluženého Františka Vrabela systematicky normalizovaly ideologii, že masové porušování lidských práv a cenzura opozičních expertů může být v zájmu veřejného blaha legitimní.
Opatření, z nichž mnohá byla později soudem prokázána jako nezákonná, byla vyhlašována na politickou objednávku, což potvrdili samotní úředníci.
Neočkovaní občané byli segregováni a diskriminováni, přestože výrobci vakcín v té době a ani později negarantovali vliv očkování na přenos viru a neuváděli ani, jak dlouho trvá ochrana před těžkým průběhem onemocnění.
Pronásledování různých skupin, zejména neočkovaných, ale také lidí hlásících, že utrpěli poškození po vakcinaci, či lidí zpochybňujících přínos některých opatření, naplňuje definici podněcování nenávisti vůči skupině osob.
V české společnosti se podílely na útocích na občany, kteří nedodržovali opatření, mimo jiné osobnosti z nevládních poradních skupin, z nichž řada byla v přímém střetu zájmů.
Česká celostátní kampaň Tečka za koronavirem označila část obyvatelstva ve své oficiální prezentaci názvem "Ignoranti" a mluvčí iniciativy Cesta ven apelovali na novináře, aby pomohli veřejnost ovlivnit směrem k očkování, kterým iniciativa podmiňovala návrat celé společnosti k normálnímu životu.
Kdo řídil Babiše
Premiér Andrej Babiš na několika nahrávkách, které byly pořízeny bez jeho vědomí, prokázal nejen nekompetentnost v řešení epidemií, ale především nejistotu, kterými doporučeními se řídit.
Nakonec pod tlakem mainstream médií, která kritizovala jakákoli jiná doporučení, plně následoval pokyny think-tanku MeSES a dalších externích poradců.
Členové těchto organizací nenesli a dodnes nenesou za důsledky svých doporučení žádnou politickou ani trestněprávní odpovědnost.
V květnu 2021 server Investigace.cz Josefa Šlerky přiznaně spolupracující s údajně nezávislou novinářskou organizací OCCRP vytvořil listiny nepohodlných názorů, čímž přispěl k legitimizaci cenzury, o kterou se opřely servery jako Aktuálně.cz při ukončování spolupráce s některými autory.
Když se spisovatel Jan Tománek pokusil v listopadu 2021 zpřístupnit veřejnosti informace týkající se Evropské unie odkázáním na web Evropského parlamentu, konkrétně na Návrh usnesení o vytvoření evropského fondu pro odškodnění obětí vakcín COVID-19, byl jeho účet na blogu serveru Aktuálně.cz trvale zastaven.
Dnes jsou veškeré texty Jana Tománka, které publikoval na Aktuálně.cz, odstraněny provozovatelem.
Kdo platil OCCRP
Německá veřejnoprávní televize NDR zahájila v lednu 2023 investigaci údajně nezávislé novinářské organizace OCCRP pod vedením oceněných novinářů Johna Goetze a Armina Ghassima.
V srpnu 2023 byly natočeny rozhovory s vedoucími pracovníky USAID, kteří potvrdili, že počáteční financování OCCRP pocházelo z Bureau of International Narcotics and Law Enforcement Affairs amerického ministerstva zahraničí.
Po tlaku ze strany OCCRP se televize rozhodla reportáž zcenzurovat a v září 2023 pozastavila spolupráci s OCCRP.
V prosinci 2024 francouzský investigativní web Mediapart a americký investigativní web Drop Site News publikovaly články o OCCRP, které odhalily rozsah vládního financování. OCCRP mezi lety 2014-2023 obdržela 52 % všech financí od americké vlády, především z USAID.
Od založení v roce 2008 obdržela OCCRP nejméně 47 milionů dolarů od vlády USA.
V lednu 2025 zveřejnil server WikiLeaks odkaz na plné znění zcenzurovaného televizního dokumentu.
V tomto dokumentu šéf OCCRP Drew Sullivan uvádí, že jeho organizace "byla pravděpodobně zodpovědná za to, že se v pěti nebo šesti zemích vyměnila jedna vláda za druhou… a premiéři byli obviněni nebo svrženi".
Dokument také ukazuje úředníka USAID, který říká:
"Drew je prostě nervózní z toho, že je spojován s orgány činnými v trestním řízení," s odkazem na Sullivana.
Pracovník USAID také na kameru potvrdil, že USAID schvaluje "roční pracovní plán" OCCRP a schvaluje nové zaměstnance "klíčového personálu".
Po zrušení USAID prezidentem Trumpem převzala financování OCCRP Evropská komise.
Role Evropské komise
Enormní rozsah zakázek pro farmaceutické firmy, a především pro giganta Pfizer, skrze Evropskou komisi, proti kterému se členské státy v interní komunikaci vymezovaly a varovaly, že nadměrné nákupy vakcín zruinují státní rozpočty, jsme na základě unikátních interních dokumentů odhalily s novinářkou Markétou Dobiášovou a insiderem z firmy Pfizer Romanem Kovaříkem v epizodě #24 a #25 investigativního podcastu Oč tu běží.
Deník The New York Times již 28. dubna 2021 upozornil na to, že miliardové obchody s vakcínami jsou dojednávány netransparentně prostřednictvím SMS mezi Ursulou von der Leyen a generálním ředitelem Pfizeru Albertem Bourlou, což vyústilo v kauzu Pfizergate.
New York Times žalovaly Evropskou komisi poté, co odmítla zpřístupnit obsah těchto SMS.
V květnu 2025 soud rozhodl ve prospěch New York Times a zrušil rozhodnutí Komise odmítnout přístup ke zprávám.
Dne 1. srpna 2025 informovala agentura Associated Press s odvoláním na New York Times, že textové zprávy vyměňované mezi předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen a generálním ředitelem Pfizeru Albertem Bourlou během pandemie byly pravděpodobně zničeny.
Podle AP Komise v dopise adresovaném New York Times ze 28. července 2025 přiznala, že šéf kabinetu von der Leyen Bjoern Seibert nenašel žádné zprávy odpovídající požadavku novinářů.
Komise uvedla, že telefon von der Leyen byl od doby výměny zpráv vyměněn "několikrát", naposledy v polovině roku 2024, přičemž staré zprávy nebyly uloženy a telefony byly "zformátovány a recyklovány".
Proč přežívá cenzurně-průmyslový komplex
V pandemii poprvé došlo ke spojení institucionálního tlaku, kdy jediné možné řešení epidemie diktovaly WHO, Evropská komise, nevládní think-tanky a další organizace; mediálního gatekeepingu, kdy určité osobnosti do médií nesměly, nebo byly znevažovány; on-line cenzury, kdy všechny velké platformy musely podepsat Kodex postupů proti dezinformacím, v důsledku čehož byly cenzurovány i fakticky správné a pravdivé informace; a nakonec i ekonomických sankcí, kdy média publikující odlišné pohledy na problematiku přicházela o reklamní partnery.
Tento cenzurně-průmyslový komplex, jak podobný, avšak daleko mohutnější, americký systém nazval investigativní novinář Matt Taibbi, můžeme u nás zmapovat pomocí toků peněz a skrze figury, které se pohybují většinou ve více organizacích najednou.
Komplex byl možná ustaven shora, ale bez podpory zdola by tu nebyl.
Mechanismus pro potlačování nesouhlasu ve společnosti by neobstál, pokud by neexistovala část veřejnosti, která jej aktivně schvaluje.
Lidé, kteří tak činí z nutnosti zachovat integritu příběhu ochránce, nikoli utlačovatele:
"Jsem odpovědný občan, který chránil společnost."
Problém nastává, když se realita s tímto příběhem stále více rozchází.
Když se ukazuje, že "vědecký konsenzus" byl částečně dosažen cenzurou vědců, kteří nesouhlasili.
Když se ukazuje, že "ochrana zranitelných" byla současně zbytečnou diskriminací zdravých.
Každá nová informace o realitě v pozadí pandemie se stává útokem na identitu těch, kteří deklarovali ctnost veřejným odsuzováním neočkovaných.
Pro ně může být obtížné akceptovat, že Státní ústav pro kontrolu léčiv eviduje hlášení o podezřeních na velmi závažné nežádoucí účinky včetně úmrtí.
Fakt, že ministr zdravotnictví Roman Prymula již v roce 2021 měl k dispozici informace o pochybnostech o bezpečnosti Pfizer vakcín, ignorují všechna mainstreamová média.
Nikdo nechce nést zodpovědnost za případné následky, a nejméně ze všech chtějí takovou zodpovědnost přijmout rodiče některých zbytečně naočkovaných dětí.
Co s hněvem a kdo je svobodný
Hněv by však měl směřovat ven a nikoli dovnitř.
Věřit institucím a médiím bývalo v porevoluční demokracii normální.
Věřit svému dětskému lékaři, důvěřovat pořadům v České televizi a přizpůsobovat podle toho svá rozhodnutí.
Chtít pomáhat svému okolí a chránit seniory patřilo a stále patří k projevům humanity a zodpovědnosti.
Když se však ukáže, že věci nebyly tak jednoznačné a problém je daleko komplexnější, patří k dobrým mravům v civilizované společnosti akceptovat nové poznatky a přizpůsobit novým zjištěním také své další kroky.
Možná se staly chyby, pojďme se společně pokusit je tedy napravit.
Ti, kdo nejvíce volají po nekonečné cenzuře, jsou paradoxně sami zajatci – oběťmi vlastní rigidity, vězni příběhu, který už nemohou změnit, zatímco lidé ochotní účastnit se svobodné diskuse s cílem dobrat se pravdy jsou nakonec ti vnitřně skutečně svobodní.
Mohou si dovolit změnit názor, přiznat omyl a poučit se z chyb.
François de La Rochefoucauld v 17. století napsal:
"Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami."