Proč se tak tlačí na to, aby si údajně dobrovolnou ID zařídil skutečně každý? Protože digitální měnu (CBDC) lze zavést jako jedinou možnou formu plateb se současným zrušením hotovosti až tehdy, kdy bude mít skutečně každý svoji ID...
V současné době je zavádění digitálních identit v zemích EU v plném proudu. Od 1. ledna 2026 by měla ID vydávat všem zájemcům každá země EU, nicméně většina členských států to již umožňuje. Proč se tak tlačí na to, aby si údajně dobrovolnou ID zařídil skutečně každý? Protože digitální měnu (CBDC) lze zavést jako jedinou možnou formu plateb – se současným zrušením hotovosti – až tehdy, kdy bude mít skutečně každý svoji ID.
Možná i vám se již stalo, že vám byla ID, kterou si lze zřídit velmi jednoduše, nabízena či dokonce vnucována.
A lze očekávat, že tento tlak bude v příštích letech dále narůstat.
Jenže ID není problematická jen coby nástroj budoucího nastolení digitální diktatury, ale s ID muže být velmi lehce nabouráno i vaše soukromí, což je zřejmě záměr…
Vzhledem k tomu, že řešení digitální identity nabývají na popularitě v celé Evropě, zastánci soukromí vznášejí naléhavé obavy ohledně toho, kolik osobních údajů mohou uživatelé nevědomky předat, zejména s ohledem na blížící se rozsáhlé zavádění peněženek EU Digital Identity (EUDI) .
Tyto nové identifikační peněženky, navržené tak, aby jednotlivcům nabízely přímou kontrolu nad jejich vlastními digitálními přihlašovacími údaji, byly ústředním tématem letošní Evropské konference o identitě a cloudu (EIC) v Berlíně.
Navzdory příslibu autonomie se v nich však skrývá hlubší problém: bez robustních systémových kontrol se jednotlivci mohou ocitnout v situaci, kdy sdílejí mnohem více, než zamýšleli.
Henk Marsman, hlavní konzultant společnosti SonicBee a výzkumník na Delftské technické univerzitě, varoval, že pouhé svěření kontroly do rukou uživatelů nezaručuje respektování jejich soukromí.
Předpoklad, že informovaná rozhodnutí jsou vždy racionální, je mylný, vysvětlil, zejména když se do hry zapojují designové triky a komerční pobídky.
"I když si myslím, že jsem autonomní bytost a dělám informovaná rozhodnutí, mohu být docela snadno manipulován a ovlivněn technikami postrčení, temnými vzorci nebo jen pětiprocentní slevou," řekl Marsman na konferenci, jak informoval Biometric Update.
Jeho výzkum se zaměřuje na psychologické zranitelnosti, které mohou digitální systémy zneužívat.
Podle Marsmana nařízení eIDAS sice prezentuje peněženku jako nástroj pro posílení postavení uživatelů a nabízí ochranu před hrozbami, jako je kyberkriminalita a krádež identity, ale dostatečně nezohledňuje sociální a behaviorální dynamiku, která s tím souvisí.
"Jednou z výzev spoléhajících se stran je, že mají obchodní model založený na datech – nebo alespoň některé z nich – a to je motivace k získávání více dat od svých uživatelů."
Navzdory potenciálu peněženky zvýšit soukromí prostřednictvím přístupu spravovaného uživateli, nejednoznačnost systému ohledně toho, kdo definuje a vynucuje limity, ponechává příliš velký prostor pro zneužití.