Prosba

Prosba

Co včera k nebi trčelo, je dnes jen rumu hromádka,

jsou sutiny, kde včera chrámy byly, brány, hrady.

Zavanul smrti dech, a jejich památka

je míň než popel na zemi a mlha nad vývratí

a zhrda jimi ledva rozkrabatí

ret mladý.

Ó dej, bych pevně stál v tom světě, kde se všecko kolísá a řítí,

sloup, který nese tvého nebe klenutí,

jej možno rozdrtit, jej není možno podvrátiti,

jej pokleknout jen láska k tobě přinutí.

František Xaver Šalda

F. X. Šalda: Básně. Souborné vydání. Praha, Torst 1997, s. 296

L.K.