Prostému člověku

Až zase začnou přilepovat

na rozích klejstrem plakáty

až na poplach z nich třesknou slova

"Obyvatelé", "Vojáci",

a drábové a mlíčňáci

jim sednou na ten jejich lep,

že do boje je třeba jít,

loupit, pálit a zabíjet,

až začnou už potisícáté

vlast ve všech pádech skloňovat

a vykřikovat věty svaté

a historií šermovat

o rodné hroudě, slavných dnech,

o otcích, dědech, praporech,

bohatýrech a obětech;

až vyjde biskup, pastor, rabín

dát požehnání do karabin,

neboť prý Bůh sám řekl mu,

že třeba mřít za otčinu,

až rozlezou se jako chámi

litery z řvoucí rotačky

a ženské začnou květinami

zasypávati "vojáčky" –

Ó, příteli můj nevědomý,

můj bližní v té či oné zemi!

Věz, že na poplach bijí v zvony

králové, páni vypasení;

věz, že je to jen pustý klam,

když volají: "Na rámě zbraň!",

že někde asi nafta je,

těhotná dolary a zisky,

že v bankách něco nehraje

že někde větří plné kasy

nebo že ničemové asi

čekají zisk z cel na bavlnu.

Zahoď svou pušku na dláždění!

Tvoje je krev a nafta jejich!

A zakřič k městům v celé zemi,

odhodlán vlastní život bránit:

Dost podvodů – teď my jsme pány!

1929

Julian Tuwim

Niobé. Julian Tuwim, Władyslaw Broniewski, Konstanty Ildefons Gałczynski. Zpolského originálu vybral a přebásnil Jan Pilař.Praha, Československý spisovatel 1960

L.K.