Putin zachrastil ruskou jadernou šavlí tím nejpřesvědčivějším možným způsobem

Putin chce odradit Západ od ještě větších provokací, které by nyní mohl připravovat, jako je destabilizace a následná invaze do Běloruska, se záměrem přimět ho, aby zmrazil stávající frontu a smířil se s rozmístěním "mírových" jednotek Západu (rozuměj NATO).

Ruský prezident včera překvapil svět, když promluvil k národu, aby ho informoval, že Rusko otestovalo novou hypersonickou raketu středního doletu při útoku na důležitý průmyslový komplex Južmaš ze sovětské éry v ukrajinském městě Dněpropetrovsk. 

Vysvětlil, že šlo o reakci na to, že USA a Velká Británie umožnily kyjevskému režimu používat jejich rakety dlouhého doletu uvnitř Ruska. 

Toto rozhodnutí podle jeho slov vyústilo v zástupnou válku NATO - Rusko na Ukrajině, která již "nese prvky globální povahy".

První příčka žebříku

S ohledem na "okamžik pravdy", k němuž tato zatím poslední fáze konfliktu vedla, stál před volbou buď eskalovat, nebo pokračovat v politice strategické trpělivosti. 

První by mohla zmařit Trumpovy pokusy dosáhnout mírové dohody, zatímco druhý případ by mohl vyvolat ještě větší agresi Západu. 

Putin si vybral první, a učinil tak kreativním způsobem, který málokdo předvídal. 

Raketový systém Orešnik, o jehož použití včera informoval, je pohyblivý systém přemísťovatelný dle potřeby na nákladních vozech (MIRV).

Je to v podstatě stejný druh zbraně, který by Rusko mohlo použít v případě jaderného konfliktu se Západem, protože výše zmíněná vlastnost spolu s její hypersonickou rychlostí znamená, že je nemožné ji protiraketovou obranou zachytit. 

Jinými slovy, Putin zachrastil ruskou jadernou šavlí tím nejpřesvědčivějším možným způsobem - kromě testování jaderné zbraně, což ruská vláda dříve potvrdila, že zatím neudělá z důvodů, které byly výše vysvětleny.

Konečně tedy Putin stoupá po eskalačním žebříčku.

Západ chystal invazi do Běloruska

Putin dosud odmítal situaci eskalovat v reakci na více než 1000 dní trvající ukrajinské provokace podporované, respektive řízené a umožněné vojáky. NATO. 

Zahrnovaly bombardování Kremlu, útok na systémy včasného jaderného varování, na strategická letiště, jaderné elektrárny a Krymský most a mnoho dalších citlivých cílů.

Chtěl se tak vyhnout třetí světové válce. 

Až do této chvíle také upřednostňoval politické cíle před vojenskými, ale to vše se nyní mění. 

Uvědomil si totiž, že jeho strategická trpělivost byla rusofoby Západu interpretována jako slabost, a pouze tím vyvolal další agresi.

Vzhledem k tomu, že nejnovější střelba západními raketami z Ukrajiny na území Ruska není bezprecedentní (střely HIMARS již byly použity v regionech Belgorod a Kursk, které Ukrajina v létě za podpory NATO napadla), vyvstává otázka, proč trvalo další tři měsíce, než se názory Kremlu změnily. 

Nemluvě o tom, že Rusko dosud výrazněji nezareagovalo na fakt, že Ukrajina používá letadla F-16, přestože Lavrov varoval, že mohou být vybaveny jadernými zbraněmi.

Rusko zřejmě získalo zpravodajské informace, že Západ chystá v dohledné době (před nástupem Trumpa) ještě větší provokaci. 

Běloruská média právě odvysílala dokument odhalující západní spiknutí s cílem destabilizovat a napadnout jejich zemi, (ze se o tom dozvědět více zde). 

V souladu s tím bylo vyhodnoceno, že "Cílem aktualizované ruské jaderné doktríny je odradit nepřijatelné provokace ze strany NATO" a to by napadení Běloruska nepochybně představovalo.

Konec strategické trpělivosti

Putinova strategická trpělivost by dosáhla svých mezí, kdyby zachytil signál, že se něco takového chystá. 

To by vysvětlovalo, proč nařídil použít raketu Orešnik proti průmyslovému komplexu ze sovětské éry na střední Ukrajině. 

Vyslal tak nedvojznačné varování Západu, aby tyto plány přehodnotil. 

A protože se současně stále snaží vyhnout se třetí světové válce, dává smysl, proč o tom informoval USA přibližně půl hodiny předem.

Koneckonců, vypuštění hypersonické rakety středního doletu směrem na západ bez předchozího upozornění by totiž mohlo vyvolat v USA paniku. 

Šlo by to interpretovat jako začátek potenciálního jaderného prvního úderu Ruska, čímž by se dal do pohybu scénář, který nechce - ač na něm psychopatičtí jestřábi Západu tvrdě pracují. 

Motivem "vzkazu" bylo odradit Západ od dalších nepřijatelných provokací, které by Západ prohrávající na Ukrajině mohl ze zoufalství připravovat. 

Putin chce podle svých podmínek "eskalovalt až k deeskalaci".

K tomu by se ostatně mohl uchýlit i Trump. 

Ale poslední eskalace střelami ATACMS – tyto rakety mají mnohem delší dolet než HIMARS – naznačuje, že "kolektivní Biden" se tak rozhodl učinit nejprve ze strachu, že jakákoliv dohoda, kterou by Trump mohl uzavřít s Putinem, by ohrozila příliš mnoho zájmů USA. 

V souladu s tím se Putin nyní mohl rozhodnout porazit USA tím, že místo toho "eskaluje k deeskalaci" za ruských podmínek.

Přijde úder proti Moldavsku?

Včerejší ráno byl poprvé Orešnik použit v boji, což je mnohem významnější než americké "pomalé vaření ruské žáby" rozšířením doletu raket, které Ukrajina již mohla používat uvnitř ruských hranic před rokem 2014. 

Přičemž signalizovala své eskalační plány dlouho dopředu. 

V případě ruského tahu, jen málokdo věděl, že se blíží, a USA dostaly pouze 30 minut bez znalosti cíle.

Vladimír Putin současně varoval, že nová ruská jaderná doktrína mu umožňuje použít takové zbraně proti zemím s jaderným arzenálem, které vyzbrojují Ukrajinu. 

Je nicméně nepravděpodobné, že Putin teď zcela odhodí opatrnost a vypustí Orešniky proti vojenským cílům v zemích NATO s rizikem rozpoutání třetí světové války,

Nelze ovšem vyloučit, že při další eskalaci v reakci na případnou ještě větší provokativní agresi Západu, by mohl místo toho bombardovat cíle v Moldavsku. 

Mluvčí ministerstva zahraničí Zacharovová minulý týden uvedla, že tamní vláda podporovaná Západem "rychlým tempem mění zemi na logistické centrum používané k zásobování ukrajinských ozbrojených sil".

Moldavsko není členem NATO, takže Rusko by ho mohlo bombardovat, aniž by překročilo červené linie Západu. 

Přitom by však dalo najevo, že, že si špatně přečetli důvody jeho dosavadní strategické trpělivosti. 

Západ tak už nemůže doufat, že Putin přijme přítomnost "mírových jednotek Západu" (NATO) podél kontaktní linie, ani pokračující militarizaci kyjevského režimu čili budoucí členství Ukrajiny v NATO - a žádnou změnu v její protiruské legislativě.

Kde Moskva neustoupí

Putin je rozhodnut vyhnat ukrajinské jednotky ze čtyř regionů, které v září 2022 hlasovaly pro připojení k Rusku. 

Nedovolí žádné "mírové síly Západu" (NATO) podél linie dotyku (LOC), ani militarizaci Ukrajiny. 

Požaduje naopak obnovení její ústavní neutrality a zrušení protiruské legislativy. 

Porazit Západ na plné čáře "eskalací k deeskalaci" nebo alespoň konečně vyšplhat po žebříku eskalace v reakci na další a další provokace salámovou metodou, je proto zaměřeno na dosažení co největšího počtu těchto maximálních cílů.

Pokud se bude držet svých zbraní a nezakolísá s nově definovaným přístupem, o kterém si někteří myslí, že jej měl začít uplatňovat už po rozkazu Zelenskému jednostranně ukončit již prakticky dohodnutá mírová jednání na jaře 2022, pak má mnohem větší šanci dosáhnout alespoň části těch nejdůležitějších cílů. 

NATO může vždy konvenčně zasáhnout na Ukrajině západně od Dněpru, aby zachránilo některé ze svých geopolitických (a byznysových) projektů, takže Rusko musí předpokládat, že nebude schopno demilitarizovat a denacifikovat tuto část země ovládanou kyjevskou popřevratovou juntou.

Co však může udělat, je použít vojenské a diplomatické prostředky (jak jednotlivě, tak v kombinaci prostřednictvím nově nalezeného přístupu) k získání kontroly nad celým územím, které si nárokuje jako své vlastní východně od Dněpru - včetně města Záporoží, kde žije 700 000 lidí. 

Nové kontaktní linie by pak mohly hlídat nezápadní síly rozmístěné v rámci mandátu OSN. 

Zatímco zbytková Ukrajina by mohla být donucena demilitarizovat vše, co zůstává pod její kontrolou východně od Dněpru.

Příprava reality pro jednání s Trumpem?

Všechny těžké zbraně by musely být staženy na západ jako součást masivní demilitarizované zóny (DMZ), přičemž existuje také možnost, že tento region "Podněpru" by také mohl získat politickou autonomii nebo alespoň kulturní autonomii na ochranu práv etnických Rusů a dalších lidí, kteří používají ruštinu.

Tento scénář byl poprvé předložen letos v březnu a mohl by mít níže uvedenou podobu, přičemž západní část země v modré barvě by mohla hostit jednotky NATO jako součást uspořádání, které bude následně popsáno:

Ukrajinu by mohlo odradit od porušení příměří kvůli znevýhodnění DMZ, zatímco Rusko by odradily "bezpečnostní záruky", které si Ukrajina letos zajistila s řadou zemí NATO a které de facto odpovídají článku 5 NATO. 

Zatímco Rusko by mohlo vtrhnout do DMZ, NATO by mohlo vtrhnout na západní Ukrajinu. 

Nebo možná dokonce překročit Dněpr, ať už kvůli rychlé intervenci nebo ve snaze rozmístit své jednotky na západ od řeky na základě "tiché dohody" s Ruskem.

To, co bylo podrobně popsáno ve třech předchozích odstavcích, je maximum, kterého může Rusko reálně dosáhnout vzhledem k vojensko-strategickým okolnostem, ve kterých se nachází více než 1000 dní od zahájení Speciální vojenské operace.

Putin konečně začal stoupat po žebříčku eskalace, aby odradil Západ od ještě větších provokací, které by nyní Západ mohl připravovat s úmyslem donutit ho, aby zmrazil stávající LOC, a pak tam přijal rozmístění mírových sil Západu (NATO).

Takový scénář by pro něj byl zcela nepřijatelný z hlediska zájmů ruské národní bezpečnosti a jeho vlastních reputačních zájmů poté, co slíbil kontrolu rozšiřování NATO na Ukrajině. 

Udržet tento blok na západ od Dněpru a zároveň demilitarizovat vše na východ od něj a severně od administrativních hranic čtyř bývalých ukrajinských regionů, které se připojily k Rusku v září 2022, předběžně známé jako region "Transdněpr", by však byl přijatelný kompromis.

Donald Trump by to mohl považovat za dostatečně pragmatickou dohodu, se kterou by mohl souhlasit, protože by ji stále mohly všechny relevantní strany konfliktu prezentovat jako vítězství (např. Rusko získalo půdu a vytvořilo DMZ hluboko uvnitř Ukrajiny; Ukrajina by nadále existovala jako stát a USA de facto začlenily západní Ukrajinu do NATO).

Mohla by dokonce vstoupit v platnost ještě předtím, pokud kterákoli strana "eskaluje k deeskalaci" před jeho inaugurací. 

A je to kompromis "vzájemně zachraňující tvář", kterého dosáhnou, aby se vyhnuli třetí světové válce.

Scénář jaderné války je stále na stole

Samozřejmě by bylo lepší, kdyby s tím souhlasili, aniž by vyvolali kubánskou krizovou situaci, u níž hrozí, že se vymkne kontrole. 

Proto by o tom měli jejich diplomaté začít diskutovat hned, nebo by to měla v zákulisí navrhnout třetí země, jako je Indie.

Jde o to dostat míč do pohybu. 

Putinův nově nalezený (a již dlouho očekávaný) přístup ukončení doby "strategické trpělivosti" signalizuje, že ruský prezident už definitivně nemíní akceptovat zmrazení stávajícího LOC, a zejména tam rozmístěných takzvaných mírových sil Západu (čili NATO). 

Pokud to západní jestřábi nepochopí, je už odhodlán situaci třeba i dramaticky eskalovat, aby tomu zabránil.

Mohl by dokonce zajít tak daleko, že použije taktické jaderné zbraně na Ukrajině (anebo v logistickém uzlu NATO v Moldavsku), pokud dojde k závěru, že je hnán do kouta vývojem okolností, do nichž by ho Západ mohl brzy začít tlačit, ještě většími provokacemi (například invazí do Běloruska).

Západ proto musí začít brát Putina vážně poté, co konečně začal stoupat po žebříčku eskalace. 

Pokud by ho totiž zatlačili příliš daleko, mohl by se v této nové situaci stát scénář třetí světové války nevyhnutelným.

Zdroj:  https://korybko.substack.com/p/putin-is-finally-climbing-the-escalation