Řada umělců bude v každé době pochlebovat danému režimu – ať už z blbosti, nebo z prospěchu
Ivan Trojan nás v sobotu oblažil projevem při přebírání medailí od předsedy Senátu. Jednak kritizoval "normalizaci na Slovensku", pak vyhození Nory Fridrichové a skončil konfliktem na Ukrajině, kde chválil vládní postoje. "Nejsme a nebudeme dokonalá společnost, ale můžeme udělat maximum pro to, aby byla otevřená a demokratická. A svou roli v tom hraje každý jeden z nás," řekl závěrem. Co vám takový projev připomíná?
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
A klasicky slovní průjmy, mlácení prázdné slámy a spousta bezvýznamných frází, které jsme slyšeli už bezpočetněkrát.
Nicméně efekt podobný asi jako když si budete pořád dokola mazat lejno kolem huby a přesvědčovat se, že jde o čokoládu nebo extrakt z lanýže.
Bohužel řada umělců bude v každé době pochlebovat danému režimu – ať už z blbosti, z prospěchu nebo z důvodu klidného pracovního zařazení.
Zažil jsem spoustu bublin, spoustu kolektivů, nicméně z toho všeho zdaleka nejhůř vycházejí umělci – zejména herci – kteří nezřídka vykazují takřka sektářské chování.
Bohužel pan Trojan zřejmě nepatří k nejbystřejším politickým myslitelům, neb kdyby se skutečně zamyslel, tak by zřejmě i on vykoumal, že Senát je naprosto zbytečná instituce kumulující politický odpad – čest výjimkám, která navíc nemá opravdu žádný ale žádný reálný vliv na to, co se v naší soudobé totalitě děje.
Včera zrušit bylo pozdě.
A pokud pan Trojan považuje za pojistku demokracie současný Senát, který je pod stejným patronátem jako prezidentská funkce, vláda, média hlavního proudu v čele s takzvanými veřejnoprávními i Ústavní soud, tak zřejmě ještě nevystřízlivěl z role z Příběhů obyčejného šílenství či Samotářů.
Q.S.
Jsem dalek toho ztotožňovat jednotlivé činovníky kultury s jejich rolemi a postavami v divadle, televizi nebo na filmovém "plátně".
To mi dává naprostý odstup od všeho, co si tito lidé myslí a dělají.
Mnozí dělají reklamu různým agendám a mafiánským spolkům prostě proto, že si je najmou reklamní agentury, jiní to dělají z prospěchářství, kvůli angažmá, grantům a dotacím.
Nebo pro neukojitelnou touhu po slávě a sebeprosazení.
Ale to je v této zkorumpované době již zcela běžná praxe.
Tím víc mě překvapuje, pokud se podle nich řídí nějaký člověk ve volbách, či při svých společenských názorech.
Znamená to, že je schopen pouze přebírat vše, co mu chce aktuální mocenská věrchuška nacpat do hlavy.
Čili je vnitřně vyprázdněný a jeho kritické myšlení se pohybuje někde kolem nuly.
K tomu si přidejme bublinózní nastavení, jež panuje ve větších kolektivech, zejména městských a docházíme k jednoduchému pochopení, co se v této společnosti děje a proč jsme tam, kde jsme.
Faktem je, že 20% lidí, kteří profitují z každého režimu, který je zrovna u moci, protože zrovna tolik jich režim potřebuje, aby mohl pohodlně ovládat zbylých 80%, se o těch 80% a jejich život pramálo zajímá.
Jsou pro ně zdrojem, který má držet hubu, přispívat na "kulturu" a nereptat.
Hřebejk a další jsou této sorty typickými příklady.
Mimochodem, čím více se politicky angažují, tím plytší a vyprázdněnější jsou jejich díla.
Ne vše se dá koupit za peníze...
Jen bych jim připomněl osud některých protektorátních umělců, i docela talentovaných, kteří na této trajektorii sklouzli až na samé dno přisluhování a kolaborace režimu, který se koupal v krvi českého národa.
Dostat se na takovou trajektorii je v dnešní době poměrně reálné...