Realitou je, že svět míří do války
"Ti, kdo se nepoučí z historie, jsou odsouzeni k tomu, aby ji zopakovali." — George Santayana
Naše doba se velmi podobá Evropě v letech 1912–1914 a 1938–1939. Válka se chystá – a na rozdíl od těchto předchozích období dnes země, které se do ní pravděpodobně zapojí, s výjimkou Ruska, Číny a Íránu, nedělají nic pro to, aby se jí vyhnuly.
V letech 1912–1914 byli francouzský prezident Poincaré, ruský ministr zahraničí Izvolskij (později velvyslanec ve Francii) a ruský ministr zahraničí Sazonov hluboce zapojeni do spiknutí, jehož cílem bylo vyvolat válku mezi Ruskem a Francií (s britským souhlasem a účastí) na jedné straně a Německem a Rakousko-Uherskem na straně druhé.
Cílem Poincarého bylo získat zpět Alsasko-Lotrinsko pro Francii.
Cílem carových ministrů bylo získat Konstantinopol a tím kontrolu nad úžinami, které spojují Černé moře se Středozemním.
Historik Harry Elmer Barnes o tomto spiknutí píše na základě poznámek, které si tito aktéři vyměňovali během let, kdy celý plán připravovali a uváděli do praxe.
Barnes – špičkový americký historik – za zveřejnění pravdy přišel o místo na Kolumbijské univerzitě.
Oficiální verze byla, že válku způsobilo Německo – tvrzení, pro které však neexistují žádné důkazy.
Připsat vinu Německu ale pomohlo odvrátit pozornost od francouzsko-ruského spiknutí.
Jak ukázal Barnesův vlastní osud, historik, který říkal pravdu, nemohl uspět.
Cesta k profesnímu vzestupu vedla přes vytváření narativů ospravedlňujících vítěze.
A "vítězi" se stali jen proto, že Němci byli oklamáni, když důvěřovali "Čtrnácti bodům" prezidenta Wilsona.
Německý císař, bratranec britského krále a ruského cara, udělal vše, co mohl, aby válce zabránil – a Německo bylo poslední, kdo mobilizoval.
Země, která válku skutečně způsobí, nikdy nemobilizuje jako poslední.
Němci, Britové i pravděpodobně car sami nevěděli nic o francouzsko-ruském válečném spiknutí.
Atentát na rakouského arcivévodu a trestná reakce Rakouska proti Srbsku byly propagandisticky vykresleny jako příčina války.
Ve skutečnosti ale tento atentát nejspíš byl součástí francouzsko-ruského válečného plánu.
Tak či onak – spor mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem nakonec způsobil válku, která zabila miliony lidí z hlavních evropských mocností a umožnila Leninovi svrhnout ruskou vládu.
Francie získala Alsasko-Lotrinsko, Rusko revoluci. Rakousko-Uhersko zaniklo, německá monarchie padla.
Výsledkem byla Versailleská smlouva, která zaručila druhou světovou válku.
Británie přišla o květ své vůdcovské elity i o finanční sílu.
Konstantinopol zůstal pod kontrolou Turecka.
Barnes – podobně jako David Irving – staví svou historii na oficiálních dokumentech, zatímco většina historiků si buduje kariéru ospravedlňováním vítězů a přizpůsobováním se mocenským a ekonomickým trendům.
Izvolskij zajistil, aby ruské zlato teklo do francouzských novin jako úplatky za umlčení odpůrců války, za vytváření pro-válečné nálady a za podporu Poincarého cesty do prezidentského úřadu.
Rusko také uplácelo přední srbské politiky, aby intrikovali proti Rakousko-Uhersku.
Totéž sledujeme i dnes – jen o tom nevíme.
Média nám to neřeknou.
Jsou také uplácena.
Když se podíváme na amerického Witkoffa a "nominalního" Rusa Dmitrijeva – jaká je jejich skutečná role?
Nemohou to být prostředníci úplatků, jejichž úkolem je vytvářet výsledky, které jejich zadavatelům dodají zdání úspěchu?
Patriotičtí Američané by nevěřícně namítli: "Naše země? Nikdy!"
Ale víme přece o úplatcích Clintonových, které obohatily jejich rodinu.
Víme o úplatcích a výplatách Huntera a Joea Bidenových.
A byl snad dopis, který Trumpova manželka doručila Putinovi ohledně údajně unesených ukrajinských dětí, výsledkem izraelského úplatku, který měl odvést pozornost od vyhlazování palestinských dětí?
Protože skutečná podstata toho, co se odehrává, není vystavena světlu, obyvatelé USA a Evropy nemají o ničem tušení.
Komentátoři – podle toho, kdo je platí – buď šíří optimistické naděje, nebo tvrdí, že Trump "zradil Ukrajinu".
Realita je jiná.
Realitou je, že svět míří do války z těchto důvodů:
zahraničněpolitický imperativ USA zachovat americkou hegemonii, a zjevná neschopnost Rusů postavit se realitě a raději spoléhat na své naděje.
Pokud zahraniční politika jedné země vyžaduje zabránění vzestupu jakékoli mocnosti, která by mohla omezit její unilateralismus, a přitom se objevují nové vzestupné mocnosti – nemůže být žádný mír.
V roce 1939 britská vláda poskytla Polsku garanci podobnou té, kterou dnes Západ chce dát Ukrajině.
Bezprostředním důsledkem byla druhá světová válka.
Q.S.
Je smutným faktem, že většina lidí nechápe podstatu systému, ve kterém žijí... a to ani po vlně informační svobody a dostupnosti materiálů o nichž se před více než 30 lety nikomu ani nesnilo.
Pravdou ale je, že vzrostla i míra manipulace a indoktrinace a to právě díky informační revoluci, kterou přineslo globální internetové propojení.
Ano, o válkách, respektive o cílech, jichž má být válkami dosaženo ví většinou jen lóžoví bratři, kteří si rozdělují sféry vlivu a moci.
To je smutná realita.
A od té se bude dále odvíjet i osud miliard lidských bytostí.
Kdo ještě dokáže procitnout?