Registrační značka se změnila z obyčejného kódu na jasný prostředek sledování – přesně víte, kdy a kde se někdo pohyboval. A to i v případě, že řidič neudělal nic špatného.
Není to příjemná situace. Překročíte rychlost, cvakne radar a vzápětí přijde pokuta. Ale co když jedete podle předpisů a kolem kamery jen projedete? Jaké údaje se přitom zaznamenají a co všechno o vás stát zjistí?
Žijeme v době, kdy kamery najdete doslova na každém rohu.
Jejich rozmach je tak obrovský, že firmy, které je prodávají a instalují, mají nejspíš permanentní žně.
Orwell by se dnes divil, jak moc se jeho představa naplnila.
Stačí projet pod dohledem jedné z těchto kamer a o vašem pohybu zůstane záznam.
Příliš veselá představa to není.
Kde jsme sledováni nejčastěji?
Nejde jen o bezpečnostní kamery v obchodních centrech.
Policie České republiky už od roku 2001 provozuje systém automatické kamerové kontroly, který plošně zaznamenává průjezdy všech aut.
Uchovává k nim údaje o místě, čase i registrační značce – a často také o tváři řidiče.
K těmto datům se ovšem běžný občan nedostane.
Na svobodný přístup k informacím můžete zapomenout.
Navíc se záznamy ukládají různě dlouho – v některých krajích 60 dní, jinde až půl roku.
Policie si je ale dokáže ponechat i po dobu pěti let.
A protože registrační značka není podle zákona považována za osobní údaj, její evidování nemá jasná omezení.
Přitom se podle ní dá konkrétní osoba dohledat docela snadno.
Registrační značka jako osobní identifikátor
Jakmile se fotografie z kamery porovná s databází registru obyvatel, lze rychle zjistit, kdo vůz řídil a kam jel.
Moderní systémy dokážou tyto operace provádět automaticky a s vysokou přesností.
Registrační značka se tak mění z obyčejného kódu na jasný prostředek sledování – přesně víte, kdy a kde se někdo pohyboval.
A to i v případě, že řidič neudělal nic špatného.
Data se o vás ukládají prostě proto, že jste usedli za volant a vyjeli.
Kolik kamer máme v Česku?
Policie sice uvádí čísla jen pro vlastní kamery – v roce 2015 jich podle oficiálních údajů měla několik tisíc –, ale to je jen zlomek celkového počtu.
Podle zákona si totiž může vyžádat záznamy i z jiných veřejných systémů nebo dokonce ze soukromých objektů, které pak musí policii vyhovět.
Skutečný počet kamer, k jejichž datům má stát přístup, je tedy mnohem vyšší.
Jen v Praze funguje kolem 4900 zařízení pod různými institucemi – od magistrátu přes technickou správu komunikací až po městskou policii.
V celé republice se bavíme o desítkách tisíc kamer, které sledují dálnice, hlavní silnice i centra měst.
Dvojí metr po česku
Největší paradox nastává, když se policie snaží zjistit pachatele přestupku.
Pokud se nedá dohledat konkrétní řidič, je zodpovědný majitel auta – a v tu chvíli se z registrační značky stává osobní údaj, protože jasně ukazuje na určitou osobu.
Jakmile se ale občan pokusí získat záznamy svého auta na základě té samé RZ, najednou už o osobní údaj nejde a policie se odvolává na to, že data zveřejňovat nemusí.
Výsledkem je situace, která působí minimálně rozporně: stát podle potřeby s registrační značkou pracuje buď jako s osobním údajem, nebo jako s pouhou evidencí.
Q.S.
Základní osnova globálního gulagu je již prakticky hotova.
Jen pár detailů ohledně digitální identity etc...
K urychlení napomůže další z řady uměle vyvolaných krizí.