Reinhard Heydrich – jeden z hlavních strůjců a brutální vykonavatel konečného řešení české otázky
"Tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat…"
Endlösung der tschechischen Frage – konečné řešení české otázky.
Pod tímto pojmem se skrývaly nacistické plány na likvidaci českého národa jako samostatného národního, politického a kulturního celku.
Smutnou skutečností žel je, že se dnes připomíná toto tragické období našich dějin, období Protektorátu Čechy a Morava, nedostatečně.
Pamětníci pomalu odcházejí, historie je často překrucována, hodin dějepisu ve školách ubývá.
Znalost našich národních dějin se mezi mladou generací žalostně vytrácí.
15. březen 1939, kdy nacistické Německo obsadilo zbytek českých zemí, je dnes připomínán jen zřídka.
V mainstreamových médiích je připomínka tohoto výročí vskutku neviditelná.
Jako bychom znovu prožívali slova George Orwella z románu 1984:
"Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost."
Dokážeme čerpat z historie poučení?
Zachováme pro generace budoucí historickou paměť nepokřivenou?
Aby byla pramenem poučení, nikoli hrozbou, že si ji budeme muset v nejtragičtějších podobách zopakovat?
Protože jsme nepochopili…
Nacistický režim českému národu připravoval germanizaci, vysídlení na východ, otrockou práci, likvidaci skutečné elity národa − popravy těch, kteří se nepoddali.
Dnes se více hovoří o konečném řešení židovské otázky a o holocaustu.
O plánech, které Reinhard Heydrich a nacisté připravovali českému národu a dalším slovanským národům, se však, žel, hovoří nepoměrně méně; tyto genocidní plány jsou upozadňovány.
Kdo byl Reinhard Heydrich a jaký osud připravil, a v případě vítězství nacistického Německa v druhé světové válce chystal, českému národu?
Základní údaje Reinharda Tristana Eugena Heydricha jsou následující:
SS-Obergruppenführer a generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD), od roku 1940 šéf Interpolu; od 27. září 1941 do 4. června 1942 zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava.
Heydrich náležel k nejmocnějším mužům nacistického Německa, patřil k nejbližším spolupracovníkům Heinricha Himmlera, byl označován jako jeho "pravá ruka".
Hitler jej 9. června 1942 na jeho pohřbu nazval "mužem se železným srdcem".
Mezi okupovanými národy měl však přídomků více, zejména v souvislosti s jeho působením v protektorátu: "kat z Prahy", "Hitlerův kat", "blonďatá bestie"…
Jak víme z jeho biografií či vzpomínek pamětníků, byl to člověk tvrdý, agresivní, ctižádostivý, dominantní, nekompromisní, v jehož osobnosti vše převážil chladný intelekt, s naprostou absencí jakékoliv stopy empatie či soucitu.
Pro nacisty byl nejen těmito vlastnostmi ideálním vzorem germánského nadčlověka – byl rovněž slušný houslista, šermíř, pilot, otec tří dětí…
Obávaný chladný technokrat, "nepřítel všech nepřátel a ochránce všeho německého," jak Heydrich sám sebe charakterizoval, se narodil 7. března 1904 jako nejstarší ze tří sourozenců v rodině hudebního skladatele, operního pěvce a posléze ředitele hallské konzervatoře Richarda Bruno Heydricha.
Po první světové válce se účastnil občanské války v Německu.
V letech 1922−1931 sloužil u námořnictva, z kázeňských důvodů byl však propuštěn.
Od roku 1930 se díky vlivu své budoucí manželky, Liny von Osten, začal zajímat o nacistickou politiku.
V roce 1931 vstoupil do NSDAP a SS, a dostal za úkol vybudovat tajnou službu SD.
Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 Heydrich pracoval na sjednocení policejního aparátu německých spolkových zemí.
Koncem léta 1941 byl jmenován zastupujícím protektorem v Čechách a na Moravě, do Prahy přijel 27. září 1941.
Jeho příchod do Prahy byl reakcí nejen na akce protinacistického odboje, ale představoval především přípravu dalekosáhlých plánů germanizace českých zemí.
Nástupem Heydricha se roztočila kola poprav.
Nastalo období, ve kterém šlo o přežití.
Jednotlivcům.
Celým rodinám.
Celému národu.
Období, kdy noviny téměř dennodenně přinášely seznamy popravených.
Heydrich okamžitě vyhlásil stanné právo a spustil brutální teror, aby zlomil český odboj a demonstrativně ukázal sílu režimu.
První masové popravy začaly okamžitě.
Již 27. září 1941 Heydrich nechal zatknout předsedu protektorátní vlády, generála Aloise Eliáše.
O den později popravčí četa ukončila život představitelů ilegální Obrany národa, generálů Josefa Bílého, Hugo Vojty, Františka Horáčka a dalších významných osobností českého vojenského odboje, jako byl například podplukovník Josef Balabán.
Popraven byl i pražský primátor Otakar Klapka či náčelník České obce sokolské Augustin Pechlát.
2. října 1941, pouhých pět dní po svém příjezdu, Heydrich přednesl v Černínském paláci, který se stal sídlem protektora, projev k představitelům okupační moci v Protektorátu Čechy a Morava.
Zazněl zde plán na likvidaci českého národa, který byl součástí širšího Generalplan Ost, nacistického plánu germanizace a genocidy obyvatelstva východní Evropy.
Území slovanských národů mělo pro nacistické Německo představovat surovinovou základnu a Slované měli Němcům "sloužit jako otroci:"
"..východní prostory, jež jsou zčásti osídleny Slovany, to jsou prostory, kde je třeba vědět, že dobrota bude chápána jen jako slabost, to jsou prostory, kde sám Slovan vůbec nechce, aby se s ním zacházelo jako s člověkem rovnoprávným, a je zvyklý, že pán si s ním nezadává.
To jsou teda prostory, které máme nyní na východě vést a udržet.
Jsou to prostory, v nichž musí jednou vládnout německá horní vrstva, po dalším vojenském vývoji budou sahat až hluboko do Ruska, až daleko k Uralu; tyto prostory musí být naší surovinovou základnou, jejich obyvatelé se stanou pracovníky pro velké, i kulturní, úkoly, a mám-li to říci docela drasticky, musí nám sloužit jako otroci."
Heydrich ve svém projevu 2. října 1941 zřetelně a bez jakýchkoliv pochybností předestřel osud, jaký přichystal českému národu:
"…Tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat.
To jsou věci, které můj úkol zde rozdělují na dvě velké a jasné etapy a oblasti činnosti.
Jedna je blízká – zaměřená na válku – druhou začíná dalekosáhlý konečný úkol.
První, blízká, je diktována potřebami vedení války.
Potřebuji v tomto prostoru klid, aby český dělník zde nasadil pro německé válečné úsilí plně svou pracovní sílu a abychom nezdržovali při zdejším obrovském válečném průmyslu přísun a další rozvoj zbrojního průmyslu.
K tomu patří, že českému dělníkovi se musí dát nažrat – abych to řekl jasně – aby mohl konat svou práci.
Ale i to, abychom dávali pozor, aby Čech nevyužil podle svého zvyku tohoto nouzového stavu říše, aby si nevydobyl pro sebe soukromé a vlastní české výhody…"
České země měly být podle nacistických plánů a podle Reinharda Heydricha zcela osídleny Němci:
"Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci.
Tento prostor je srdcem říše a nemůže trpět, to ukazuje německý vývoj v historii, aby z tohoto prostoru přicházely znovu a znovu rány dýkou proti říši.
Nechci však snad říci o konečném poněmčení tohoto prostoru: pokusíme se tedy teď podle staré metody poněmčit českou verbež, nýbrž říkám docela střízlivě: začíná to věcmi, s nimi můžeme už dnes maskovaně začít.
Abychom získali přehled o tom, kdo z lidí v tomto prostoru je schopen poněmčení, musím provést soupis v rasově národnostním smyslu."
Soupis v rasově národním smyslu…
Nacisté systematicky vybírali muže, ženy, a děti k takzvané rasové prověrce.
Tito lidé byli mimo jiné podrobeni rentgenovému vyšetření.
Pro každou vyšetřenou osobu byla vystavena takzvaná rasová karta, která obsahovala 21 znaků – velikost a tvar hlavy, barvu očí, vlasů a podobně.
Vyhodnocováním nashromážděných dat a kategorizací lidí se zabývalo třicet rasových komisařů SS.
Hlavní "expert" Konrad Meyer chtěl snížit počet českých obyvatel protektorátu ze 7,5 miliónu na polovinu…
A klíčové prvky Heydrichova plánu konečného řešení české otázky, který formuloval ve svém projevu v Černínském paláci?
Heydrich rozdělil Čechy do čtyř kategorií na základě rasových kritérií – "nordických rysů" a podle "smýšlení," tedy podle politické loajality vůči nacistickému režimu, na dobře smýšlející Čechy dobré rasy, ty bylo možné okamžitě poněmčit; špatně smýšlející Čechy špatné rasy čekalo vysídlení na východ, kde by sloužili jako otrocká síla.
Dobře smýšlející Čechy špatné rasy bylo možné poněmčit, ale zabránit jim v reprodukci.
Špatně smýšlející Čechy dobré rasy čekal nejprve pokus o poněmčení a selže-li, navrhoval je Heydrich "postavit ke zdi":
"..musím získat nejrůznějšími metodami, nejrůznějšími oklikami příležitost, abych jednou ohodnotil veškeré obyvatelstvo z hlediska rasového a národnostního.
Ať už pomocí rentgenu, prohlídkami ve škole, nebo tím, že rasově přezkoušíme mládež při zdánlivém uložení pracovní služby.
Musím mít celkový obraz národa a pak mohu říci, tak a tak vypadá obyvatelstvo.
Jsou to takovíto lidé: jedni jsou dobré rasy a dobře smýšlející, to je pak jednoduché, ty můžeme poněmčit.
Potom máme ostatní, co stojí na opačném pólu: jsou to lidé špatné rasy a špatně smýšlející. Ty musíme dostat ven.
Na východě je hodně místa.
Uprostřed zůstává střední vrstva, kterou musím přesně vyzkoušet.
V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé špatné rasy a špatně smýšlející lidé dobré rasy.
U těch dobře smýšlejících špatné rasy se to asi musí udělat tak, že je nasadíme do práce někde v říši jinde a budeme se starat o to, aby už neměli děti, protože je nechceme v tomto prostoru dále rozvíjet.
Ale nesmíme je odradit.
To vše je řečeno jen teoreticky.
Pak zůstávají špatně smýšlející lidé dobré rasy.
Ti jsou nejnebezpečnější, poněvadž je to rasově dobrá vůdcovská vrstva.
Musíme uvážit, co s nimi uděláme.
U jedné části špatně smýšlejících lidí dobré rasy nezbude nic jiného, než se pokusit usídlit je v říši, v čistě německém prostředí, poněmčit je a převychovat jejich smýšlení nebo, když to nepůjde, postavit je nakonec ke zdi; poněvadž vystěhovat je nemohu, neboť by tam na východě vytvořili vedoucí vrstvu, která by se postavila proti nám."
Čteme-li pozorně plány Reinharda Heydricha na konečné řešení české otázky, nemůžeme nevidět, co by přinesly, pokud by došly naplnění.
Byla by to úplná likvidace českého národa jako samostatného politického, kulturního a národního celku prostřednictvím germanizace, genocidy, teroru, vysídlení.
Na počátku roku 1942 Hlavní rasový a osídlovací úřad SS v Berlíně stanovil, že 45 % českého národa lze germanizovat, 40 % je označeno za míšence určené k vystěhování a 15 % bylo rasově cizí, a tedy se počítalo s jejich likvidací.
Historie je živá, promlouvá k dnešku, propisuje se do přítomnosti.
Náš vztah k minulosti spoluurčuje i náš vztah k přítomnosti.
Podílí se na vytváření reality, v níž žijeme.
Jaká je tato realita, kterou pomáháme spoluvytvářet?
V paměti se mi vrací slova spisovatele Arnošta Lustiga:
"Lhostejní se na světě spravedlnosti a cti nepodílejí."
L.K.
Q.S.
Není jistě náhoda, že o plánované a také brutálně prováděné genocidě Slovanů se mnoho nemluví, nepíše, není zmiňována, pokud ano, tak okrajově...
Sovětský svaz, Polsko, Čechy a Morava, Jugoslávie - desítky miliónů obětí....
Celkový počet obětí války dosáhl cca 60–72 milionů, z nichž značnou část tvořili Slované, kteří byli nacisty považováni za méněcenné...