Respektujeme váš názor, pokud je stejný jako ten náš. Přesně takto bývají v kruzích našeho kulturního "šoubyznysu" chápány takzvané liberální hodnoty.

Obzvlášť v okruhu režimu oddaných "celebrit" má totiž proklamovaná tolerance ke svobodě projevu své nepřekročitelné meze: platí jen pro někoho, jen někdy a za přesně vymezených podmínek. Zpráva o vyhazovu Oty Klempíře z kapely J.A.R. kvůli kandidatuře za opoziční stranu by nestála za řeč, kdyby se právě v této "kauze" ukázkově neprojevilo tradiční pokrytectví pražských kulturně-frontovních elit.

Je tragikomické sledovat, kolik známých osobností, opojených vlastní iluzorní popularitou, má nutkavou potřebu tvářit se jako morální kádry zrovna ve chvíli, když se zachovají jako největší hovada. 

Jsou neomylně přesvědčeni, že faleš, podrazáctví a licoměrnost jsou ve skutečnosti charakterové přednosti, za něž jim obecenstvo bude aplaudovat. 

V domnění, že si nikdo nebude pamatovat jejich vlastní selhání a ignoranci, jsou schopni kvůli banalitě zavrhnout vlastního kolegu, s nímž navenek desítky let vystupovali jako nerozluční přátelé. 

Sice se dlouhé roky ve všemožných rozhovorech dušují, že politiku v žádném případě do hudby tahat nebudou, ale najednou jsou z nich doslova experti na politologii, schopni posoudit jednotlivé partaje dle nejvyšších hodnotově-morálních měřítek.

Oto Klempíř se musel po 35 letech pakovat z pozice frontmana hudební formace J.A.R., neboť si dovolil kandidovat v parlamentních volbách. 

Nejde vůbec o to, za jakou stranu, Motoristé jsou jen další z řady jednorázových, umělých projektů, vytvořených spřízněnými osobami vládnoucích neoliberálních gaunerů, pro něž mají hrát trojských koní a jako Přísaha či kdysi Věci veřejné vytvořit kádry pro budoucí spoluvládnutí, resp. jako SPO-Zemanovci blahé paměti odebrat podstatnou část protestních hlasů skutečné opozici. 

Po šašcích ze šoubyznysu ovšem nemůžete chtít, aby měli jakékoli povědomí o pozadí procesů na politické scéně. 

Vnímají jen to, co jim předhodí "důvěryhodná média" v rámci prezentované pohádky o souboji "dobrých hodnotových politiků", vesměs pravicových a finančně prý velice zodpovědných versus "proruských šmejdů, zrádců a levičáckých kolaborantů", kteří nás chtějí zaprodat Putinovi či Trumpovi, zadlužit na úroveň Řecka a nastolit diktaturu dle vzoru Sovětského svazu (lze střídat dle aktuálně platné propagandy).

Důvod, proč je dnešní nesmlouvavý postoj muzikantů ke svému zmotorizovanému kolegovi tak nevěrohodný, je ten, že u žádného z nich v minulosti nikdo ani náznakem nezahlédl špetku stejně nesmlouvavých názorů vůči vyjadřování politických názorů či zastávání pevných morálních hodnot, když se to mělo týkat jich samotných. 

Pokud by "hustí rebelové" z J.A.R. chtěli být skutečně důvěryhodnými morálními majáky, museli by se asi vyhodit z kapely navzájem. 

Nikdo z nich se nezaklínal nepřekročitelnou zásadou nezadávat si s mocí, když na jejich koncertě v roce 2012 vystoupil samotný Karel Schwarzenberg, v té době, prosím pěkně, člen příšerné Nečasovy vlády v pozici ministra zahraničí a kandidát na prezidenta.

"Všichni v kapele ho podporujeme v jeho kandidatuře," prohlásil během koncertu právě spoluzakladatel J.A.R. Ota Klempíř. 

Nikdo z jeho kolegů z kapely se vůči jeho slovům neohradil, natož aby se ošíval hrůzou, když se přímo na koncertě, věřte nevěřte, rozdávaly "propagační materiály s obrázkem Schwarzenberga stylizovaného účesem do příznivce hnutí punk" (viz článek Koncert J.A.R. byl částečně volební kampaní Schwarzenberga z Deníku). 

Jak připomíná Luboš Zálom, kapela účinkovala rovněž na koncertě pro mediálně protěžované aktivisty Milionu chvilek, což bych opomenul, kdyby se dnes netvářili tak pohoršeně z politických aktivit jejich parťáka.

Navzdory tomu se ještě v roce 2018 členové J.A.R. v rozhovorech nelogicky dušovali, že "politika se do JAR nikdy netahala a nikdy tahat nebude" (viz Oto Klempíř: V JAR se už nehádáme, necháváme ega spát). 

Je to samozřejmě nesmysl. 

Politika a komentáře společenského dění bývala náplní textů J.A.R. od samého počátku existence skupiny. 

Už na prvním albu Frtka (1992) to byla píseň Špinavej džob a ostrá vyjádření vůči černochům za hranou rasismu, v textech se objevovaly časté narážky na Mandelu, případně na Izrael jako v hitovce Maksimig. 

Píseň Bulháři z roku 1999 dokonce vyvolala ostrou reakci bulharského velvyslance v ČR.

Co se týče samotného Oty Klempíře, jednoho z hlavních frontmanů a autora většiny textů J.A.R., o tom je dobře známo, že už léta působí jako šéf reklamní společnosti a televize ho dokonce představovaly jako odborníka na politický marketing a donedávna komentoval politiku na Primě, což zřejmě ostatní členové J.A.R. přehlédli. 

Stejně tak jako jeho práci na kampaních pro Piráty, ODS nebo zatčeného šéfa Motolské nemocnice Miroslava Ludvíka. 

Komu neslouží paměť, může si ony nápadité kampaně připomenout, případně zalistovat ve starých novinách a přitom se v duchu ujišťovat, že tehdy v tom nikdo neviděl problém, protože hudebník to dělal ve svém volném čase a jeho práce měla tu správnou politickou orientaci.

Že by členům kapely vadilo třeba samotné Klempířovo působení v reklamním průmyslu a podíl na vymývání mozků a ohlupování lidí ve prospěch zisků velkých korporací, o tom nemá cenu uvažovat. 

Dokud se jim nepříčilo toto, a dokonce ani jeho mladické selhání po nátlaku StB, proč ta náhlá přecitlivělost a záchvat zásadovosti u obyčejné kandidatury za opoziční stranu?

Celá "kauza" by nestála za řeč, kdyby nebyla tak symbolická. 

Naprosto přesně ukazuje skutečnou podobu současných "demokratických" poměrů, možnost volně vyjadřovat své názory a vůbec svobodně žít a dýchat. 

A hlavně odráží stav mysli u našich kulturních, politických i vědeckých "elit", horem dolem se zaklínajících liberalismem (termín, který totálně zdiskreditovali) a pyšnící se tím, jak nám před 35 lety vybojovali "svobodu". 

Zároveň jsou však připraveni bodnout vás do zad, když se jen trochu odchýlíte od pochodování v jednotném, jimi dirigovaném rytmu. 

Viděli jsme to během koronafašismu a vidíme to dodnes. 

V kdejakém rozhovoru sypou moralizující kecy o společenské zodpovědnosti a starosti o demokracii, ale proboha nechtějte, aby se tím řídili oni samotní! 

Je nutné zastávat jen ty správné politické postoje - a to jsou ty jejich, vyznávané a tolerované v okruhu pražské galerky, kde se všichni znají a přizvukují si navzájem. 

Kdo s nimi pochoduje v jednotném rytmu, ten nemá problém, i když dělá ta největší svinstva či ubližuje nebo škodí jiným. 

Jestliže se však od stanovaného směru jen lehce odkloní, čeká ho okamžité vyakčnění ze společnosti slušných a tolerantních.

Denně se potkávám s lidmi, s nimiž nemám stejný pohled na politiku, dění ve společnosti, životní styl. 

Je to tak vlastně odjakživa. 

S mnohými není jednoduché vyjít, protože vám mluví do soukromí a dávají spoustu "dobrých rad" do života, aniž by jen vzdáleně chápali vaší situaci. 

Pochopitelně se vídám hlavně s těmi, s nimiž se dá normálně mluvit i přes rozdílné názory na svět. 

Kdybych měl některé z nich zavrhnout jen proto, že jeden z nich už roky volí ODS, jiný fanaticky zbožňuje Babiše, další vzpomíná na staré časy před rokem 1989 a volí komunisty, případně má jiné preference v čemkoli jiném (jídlo, styl hudby, orientace), musel bych asi ukrýt někde na samotce a nevylézat ven. 

Nedovedu si totiž představit, že bych každému ze svého okolí za kdejakou blbinu oznamoval, že "naše další společné životní cesty jsou neslučitelné", pokud by nešlo o to, že někdo z nich právě spáchal masovou vraždu.

Možná je dobře, že pražští muzikanti vytroubili svůj verdikt na svým dlouholetým kolegou tak hlasitě do světa. 

Ukázali tak naplno, co jsou vlastně zač. 

A je fajn, že důsledky pocítil zrovna člověk, který byl součástí toxického prostředí pražské kulturní galerky a spoustu let těžil z jejích privilegií. 

I Oto Klempíř už snad pochopil, že respekt ke svobodě vyjadřování a projevům politických preferencí má své meze a platí jen pro někoho a jen někdy. 

A že ona proklamovaná tolerance a nesmiřitelná hodnotově-demokratická zásadovost ve stylu "Tolerujeme váš názor, pokud je stejný jako ten náš", je silně výběrová. 

Snad to některé z nich probere z jejich iluzorní bubliny.

Zdroj

Q.S.

Kromě pokrytectví je to nádherná ukázka toho, kdo vlastně podporuje a propaguje všechny ty obskurní partaje v nichž se recyklují podivné a nevěrohodné figury, které formou politického turismu nabízejí své služby jednou tamhle, podruhé onde....

Lidé by si měli všímat toho, kdo v těch uměle stvořených spolcích figuruje, kdo je konstruuje a kdo je skutečně kontroluje.

Možná by byli překvapeni, jak odpudivá hra se s nimi hraje a to s jediným účelem - vytvořit řízenou "opozici", která jednak odebírá hlasy té skutečné, jednak je připravena vrazit nůž do zad všem, kteří jejich angažmá berou vážně.

Za jedinou skutečnou opozici, byť s výhradami, lze v současné době považovat pouze SPD.

Přes mnohé výhrady má konzistentní postoje v zásadních otázkách směřování státu.

Nezahrnuji do toho malé skutečně opoziční strany, které nemají šanci na zvolení a tudíž ani nemohou ovlivnit další vývoj.

Pokud někdo považuje za opozici Babišovo covido-vrbětické ANO, Motoristy s recyklovanými  členy ODS a "osobnostmi" /viz článek/, nebo Stačilo s eurounijní Kateřinou a zombíky socdem, není mu pomoci.

Nejsem naivní, abych očekával, že volby skutečně něco změní, ale mohou ukázat další cestu, mohou pozdržet nasunovaná zvěrstva a hlavně - vyjadřujete svůj postoj, svůj souhlas nebo odmítnutí a tím nastavujete společenské mantinely a soudíte sami sebe....

Ať tak, či tak, volbou kohokoli ze současné vládní koalice včetně Pirátů, zvolí člověk cestu destrukce státu, zbývajícího majetku občanů, zbytků suverenity, sexuální přirozenosti, křehkého stavu míru a etnické a kulturní identity...

Nic na tom není nejasné, nic není skryto - vše je veřejně proklamováno, všechny agendy jsou na pořadu dne....

Nikdo nemůže tvrdit, že nevěděl....

Bděte....