Rozšíření války je cílem amerických sionistických neokonzervativců.
Vážím si důvěry, kterou mi čtenáři projevují svými četnými e-maily, v nichž se ptají, zda skutečně dojde k válce mezi USA a Ruskem a zda je možné, aby Trump něčeho dosáhl. Není v mých silách odpovídat jednotlivě a zároveň pokračovat v psaní a výzkumu pro tento web. Snažím se otázky předvídat a ve svých příspěvcích co nejsrozumitelněji vysvětlovat.
To, zda dojde k válce mezi USA a Ruskem, závisí na tom, zda Washington bude pokračovat ve svých provokacích vůči Rusku.
Poslední provokací je vyslání raket do omezené oblasti Ruska.
Je to riskantní a nezodpovědné, protože ruská vláda prohlásila, že rakety mohou obsluhovat pouze příslušníci USA a NATO.
Proto raketové údery uvnitř Ruska staví Západ do války s Ruskem.
To je obzvláště závažné, protože nedávné změny v ruské válečné doktríně umožňují Rusku odpovědět jadernými zbraněmi na jakýkoli útok.
Jaderná odpověď může být určena celému Západu, i kdyby se jednalo o konvenční útok na Rusko ze strany spojence USA/NATO.
Nebezpečí takové ruské odpovědi zmírňuje skutečnost, že ruský prezident Putin nechce, aby jeho záchrana donbaských Rusů před vyvražděním nepřátelskými Ukrajinci vyústila v širší válku.
Je nepravděpodobné, že by Putin považoval raketový útok na Rusko, který byl odražen ruskou protivzdušnou obranou, za záminku k udělení lekce Washingtonu a Evropě.
Zcela jistě Putin nehledá záminku k rozšíření války.
Rozšíření války je cílem amerických sionistických neokonzervativců.
V zájmu nerozšiřování války bude Putin pravděpodobně považovat provokaci pouze za bojovou operaci, nikoli za útok na samotné Rusko.
Otázka zní: Jak dlouho ještě může Putin ignorovat stupňující se útok Washingtonu na Rusko?
Další relevantní otázka zní: Povede Putinovo ignorování poslední provokace k dalším a dalším, dokud provokace nedosáhne takové intenzity, že ji nebude možné ignorovat?
Jak čtenáři vědí, od počátku konfliktu v roce 2022 jsem zdůrazňoval, že Putin sám rozšířil válku tím, že se ji snažil omezit na Donbas, čímž umožnil pokračování režimu v Kyjevě pokračovat ve vedení války.
Tím, že Putin okamžitě nevyřadil Ukrajinu, umožnil Washingtonu a NATO, aby se stále více zapojovaly.
Každý zbraňový systém, o kterém Washington a Evropa tvrdily, že nebude Zelenskému dodán, dodán byl.
Rakety dlouhého doletu, o nichž prezident Biden řekl, že nebudou povoleny k úderům uvnitř Ruska, jsou nyní povoleny, zpočátku v omezené míře, ale jistě budou rozšířeny.
V době, kdy bude Trump v úřadu, může být situace příliš jedovatá na to, aby se dala vyřešit.
Kdo je ochoten ztratit tvář při dohodě?
USA a NATO, nebo Kreml?
Moje odpověď na otázky čtenářů zní, že zatím nejsme ve válce s Ruskem, ale tímto směrem se ubíráme.
To, co nás žene k válce, je program neokonzervativců, kteří usilují o hegemonii USA.
Můj pohled může být optimistický.
Silné nacionalistické síly uvnitř Ruska nesnášejí ponížení, které Putin přijal.
Vadí jim postoj Západu, podle něhož je Rusko špína pod jeho botama.
Putin má podporu, ale je omezen počtem porušení ruských červených linií, které může ignorovat.
Mám podezření, že tento limit je blízko.
Co může Trump udělat?
Může zavolat Putinovi, požádat ho, aby svou reakci pozdržel do doby, než bude Trump v úřadu, a může zrušit povolení k raketám.
Pokud Trump Putinovi ještě nezavolal, zradil své příznivce.
Poskytnout Putinovi ujištění není pro Trumpa snadné.
Americká tištěná a televizní média a NPR by Trumpa prezentovaly jako toho, kdo pomůže Rusku vyhrát válku s Ukrajinou tím, že zabrání americkým raketám vypáleným z Ukrajiny na Rusko.
Celá operace CIA/FBI/demokratů/médií "Russiagate" by mohla být oživena, což by samozřejmě odvedlo Trumpovu pozornost od jeho programu.
Trumpova slabší kolena by spolu s jeho válečnými štváči mohli začít Trumpa kritizovat, což by oslabilo jeho podporu.
Po 107 letech západní propagandy proti Rusku – Lenin, Stalin, Nikita Chruščov – Američané vnímají Rusko jako nepřítele.
Uzavření míru s nepřítelem může být snadno vykresleno jako zaprodání národa.
Odbočme od otázky, zda Trump může dosáhnout míru, k otázce, zda může dosáhnout obnovy Ameriky:
Jak jsem již vysvětlil, Spojené státy jsou ústavou.
Bez ústavy Spojené státy neexistují.
Geografická oblast (zřejmě bez hranic) stále existuje, ale bez Ústavy to není Amerika.
Je to něco jiného.
Ústava USA je po desetiletí pod tvrdým útokem liberálně levicových intelektuálů, profesorů, právnických fakult, politických aktivistů, politiků a některých soudců.
Ústava USA, kdysi uctívaný dokument, byla zkresleně prezentována jako bělošský rasistický nárok na privilegia, který brání diverzitě, rovnosti a inkluzi.
Z právnických fakult již několik desetiletí vycházejí absolventi, kteří jsou naučeni vnímat Ústavu USA jako dokument, který stojí v cestě pokroku.
Čtrnáctý dodatek zakazuje privilegia založená na statusu, jako je postup na základě rasy, pohlaví a sexuálních preferencí, které DEI využívá ke zničení systému založeného na zásluhách.
Údajná privilegia, která prý mají běloši, mají být namísto toho poskytnuta "barevným lidem".
V průběhu americké historie se vyskytly případy, kdy byla ústava porušena ve jménu "národní bezpečnosti" nebo jiného falešného důvodu.
Útoky však byly odraženy.
Dnes má americká ústava tak slabou podporu, že ji nepodporuje Sněmovna reprezentantů, Senát USA ani sám zvolený prezident Donald Trump.
Přísaha chránit a bránit ústavu už nemá žádný význam.
Trump často zdůrazňuje, že vnitřní nepřátelé Ameriky jsou hrozivější než vnější.
Počítáme však nyní mezi ně i Trumpa?
Trump poskytl svou podporu útoku na americkou ústavu ze strany republikánů ve Sněmovně reprezentantů a demokratů v Senátu.
Nejnovější útok na Ameriku má podobu zákona o uvědomění si antisemitismu.
Tento zákon, který republikánský předseda Sněmovny reprezentantů nechal před několika měsíci schválit a o jehož přijetí v rámci návrhu zákona o ocenění obrany usiluje vůdce senátní většiny Chuck Schumer, porušuje první a čtrnáctý dodatek americké ústavy tím, že vytváří zvláštní ochranu Židů tím, že Židům a Izraeli poskytuje imunitu před kritikou.
Podle tohoto zákona, který zřejmě podpořil nově zvolený prezident Trump, přijdou univerzity, které nepotlačí studentské protesty proti izraelskému masakru civilistů v Gaze a Libanonu, o akreditaci a federální finanční podporu.
Takže tu máme Trumpa, zvoleného prezidenta, do něhož se vkládá tolik nadějí, který se zříká 1. a 14. dodatku americké ústavy.
Trump by mohl rovnou veřejně vystoupit a roztrhat tento kdysi posvátný dokument na kusy.
První dodatek zaručuje svobodu slova, ale zákon o antisemitismu tuto záruku ruší.
Čtrnáctý dodatek vyžaduje rovnost před zákonem, ale zákon o antisemitismu ji ruší tím, že vytváří zvláštní třídu lidí tvořenou Židy, kterou je nezákonné kritizovat.
14. dodatek byl přijat, aby ukončil privilegia bělochů vůči černochům.
Zákon o antisemitismu zavádí židovská privilegia vůči všem ostatním.
Zákon o uvědomění si antisemitismu nahrazuje rovné zacházení před zákonem privilegiem založeným na postavení.