Roztržení Československa mělo zhoubný dopad na celý náš svět.
Události, které se dějí v české kotlině, jsou jak vlny rozesílány do okolního světa a tam mnohonásobně zesilovány.[1] Roztržení Československa mělo zhoubný dopad na celý náš svět. Rozdělením Československa koncem roku 1992 zanikla Česká a Slovenská Federativní Republika. S počátkem roku 1993 vznikly dva samostatné nástupnické státy Česká republika a Slovenská republika. Vizionáři tvrdí, že tato událost neměla pouze lokální, středoevropský vliv, ale roztržením naší země propukl naplno pád "civilizovaného" světa do temnoty.
Jedna z prorockých vizí (ze sbírky PQM):
Když roztržena bude Boží země vedví,
kraj v míse kamenné, odtékaný řekami,
s krajem orlím, síní v ledví,
zradou odděleny od kraje kříže nad horami,
pak pavouk zkázy začne tkát své sítě černé,
by lidstvo obalil a vedl do záhuby,
však pavučina přetrhána, pokud země tré, zůstanou si věrné.
Některá proroctví lze chápat tak, že rozdělením zemí české a moravské od země slovenské otevřelo naplno cestu rozpadu a rozkladu nejen v Evropě.
Na začátku politických událostí, vedoucích k rozdělení Československa, stál tehdejší polistopadový prezident Václav Havel.
Prezidentem se stal v prosinci 1989 on, před sametovou revolucí prakticky neznámý disident financovaný západními službami, namísto všeobecně uznávaného slovenského politika Alexandera Dubčeka.
První cesta prezidenta Václava Havla vedla nikoliv na Slovensko, jak bylo zvykem, ale do Německa.
To ukazovalo na priority Havlova prezidentského úřadu.
Slovensko začalo být systematicky přesouváno na druhou kolej a to posilovalo hlasy volající po samostatnosti.
Obr. Československo. Depositphotos.
Další výroky a zásahy Václava Havla, pod maskou pravdy a lásky, začaly přilévat olej do ohně, a na Slovensku se stal značně neoblíbeným.
Vše nakonec vyústilo v rozdělení Československa.
Ovšem nebyl to výsledek jediného člověka, byť ve vůdčí roli, řízeného západem.
V té době, jakoby nějaký všudepřítomný našeptávač začal v lidech v Čechách, Moravě a Slezsku i Slovensku probouzet nesnášenlivost, a to i ze zcela malicherných důvodů.[a] [3]
O příčinách rozdělení ČSFR lze diskutovat a jistě jich byla celá řada.
Je rovněž důležité vyzdvihnout kultivovaný, pokojný rozchod národů Československa.
Po více, než třiceti létech, však lze již zcela jasně vidět výsledky díla Václava Havla - českého Fausta[2] a tehdejších vládnoucích elit.
Všeobecný úpadek českého státu a jeho suverenity, jsou zřejmé.
Priority současné fialové vlády navazují a pokračují ve snahách dále rozbíjet naši zemi.
Dokladem je například uznání němčiny jako druhého úředního jazyka v okresech, označovaných za německé okupace jako Sudety.
Aktivním plněním plánů Bruselu je ničena krok za krokem suverenita země.
Vláda České republiky se aktivně pokouší rozbíjet korektní diplomatické vztahy se Slovenskem.
Zpochybňuje slovenské zákony i legitimitu slovenské vlády, schvaluje teroristické činy a atentáty.
Evidentní snahou je nenávratně poškodit zatím stále dobré vztahy mezi Českou a Slovenskou republikou.[b] [c] [d]
Hospodářská politika po roce 1989 vedla ve svém důsledku k degradaci průmyslu, včetně zániku zbrojovek na Slovensku.
Podobně i dnešní liberálně-demokratická politika fialové vlády ničí zbylý český průmysl a cíleně vede zemi k bankrotu.
Podepisováním smluv s globálními institucemi typu WHO, společně s rekordním zadlužováním země, ztrácíme poslední zbytky suverenity.
A na průčelí českého Národního muzea visí obří ukrajinská vlajka, vzbuzující otázku, v jaké zemi vlastně žijeme?
Je zde však stále naděje, že lid od sebe roztržených zemí se nenechá rozeštvat a svazek České a Slovenské republiky bude zachován a posílen.
Nezávisí na tom jen naše osudy, ale zřejmě i osud celého světa.
