S dušemi „svých chlapců“ …
Maršál Hugh Dowding, velitel stíhacího letectva v době bitvy o Británii.
Ušlechtilost jeho ducha doprovázela britské piloty… až za hranici smrti…
Důstojník Královského letectva (Royal Air Force, RAF), vojenského letectva britských ozbrojených sil, velitel stíhacího letectva v době bitvy o Británii, celým jménem Hugh Caswall Tremenheere Dowding, později Lord Dowding z Bentley Priory, sehrál zásadní roli v záchraně Velké Británie v roce 1940.
Britové se na jaře 1940 připravovali na vzdušný útok německé Luftwaffe, který měl otevřít cestu pro nacistickou invazi. Mezi 10. červencem a 31. říjnem 1940 se nad kanálem La Manche odehrála největší letecká bitva v historii lidstva. Bitva o Británii. Ve více než tři měsíce trvajících leteckých bojových operacích se utkala nacistická Luftwaffe s britským Královským letectvem. Poprvé v historii proti sobě stály pouze letecké síly. A pokud by Británie prohrála, cesta pro invazi nacistického Německa do země by byla otevřená…
Díky prozíravosti, odhodlání, vojenské strategii i taktice velitele stíhacího letectva H. Dowdinga k tomu však nedošlo.
A přestože to byl on, kdo položil základy vítězství v bitvě o Británii, nikdy se mu nedostalo uznání, které by si zasloužil.
Vojenská kariéra a život Hugha Dowdinga
Hugh Dowding se narodil roku 24. dubna 1882 v Moffatu ve Skotsku. Zde navštěvoval soukromou přípravnou školu pro chlapce, St. Ninian's Boys' Preparatory School, kterou založil jeho otec, John Caswall Dowding společně s reverendem Williamem Henrym Churchillem. V Anglii studoval na jedné z nejuznávanějších britských veřejných univerzit, Winchester College, a ve studiu pokračoval na Královské vojenské akademii ve Wolwichi. Poté byl umístěn ke Královskému pozemnímu dělostřelectvu, kde byl povýšen na důstojníka. Sloužil na Gibraltaru, Cejlonu a v Hongkongu.
Když byl v roce 1912 v Británii založen Královský letecký sbor, Dowdingovi se otevřela cesta k létání. V roce 1913, ve stejný den, kdy ukončil studium na Armádní štábní škole jako důstojník, získal Hugh Dowding certifikát letce, svá "pilotní křídla". O rok později, v srpnu roku 1914, se připojil k britským vojenským vzdušným silám (Royal Flying Corps) jako pilot 7. perutě. Po vypuknutí 1. světové války sloužil u 9. perutě. Zde se poprvé setkal s Hughem Trenchardem, tehdejším velitelem vzdušných vojenských sil ve Francii ve Francii. Dowding se s Trenchardem neshodl v řadě otázek a své názory nikterak neskrýval. Nepodporoval například časté hlídkové lety nad nepřátelským územím, a také se zasazoval o řádný odpočinek pro piloty při nepřetržité namáhavé službě, čemuž jeho nadřízený nebyl nakloněn. Tento spor H. Trenchardem Dowding prohrál a byl odvolán z fronty do Británie. Obhajobou zájmů pilotů Dowding projevil, v té době nevšední, soucit se svými podřízenými. Ten byl charakteristický i pro jeho pozdější velení, zejména v době bitvy o Británii.
V roce 1915 byl povýšen na velitele 16. perutě a po bitvě na Sommě se vrátil zpět do Británie, kde byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Již v této době se Dowding specializoval na používání bezdrátové telegrafie. V roce 1915 založil "Bezdrátové experimentální centrum" ("Wireless Experimental Establishment") v Brooklands.
Když 1. dubna 1918 vzniklo Královské letectvo,Dowding působil ve vybrané skupině vyšších důstojníků, kteří jej měli formovat.
Po skončení první světové války sloužil na ministerstvu letectví, kde se ve dvacátých a třicátých letech zasadil o zavedení integrovaného systému protivzdušné obrany. Ten zahrnoval prvky jako radar, systém pozorovatelů, plánování přepadů a rádiové řízení letadel. Celá síť byla propojena speciálními telefonními linkami zakopanými dostatečně hluboko v zemi, aby je nemohlo přerušit bombardování. V předválečném období se zasadil také o zařazení moderních jednoplošných stíhacích letounů jako byl Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire do výzbroje britského letectva.
V osobním životě Dowdinga zasáhla v roce 1920 tragédie, kvůli níž odešel do ústraní. V roce 1918 se Dowding oženil s Clarice Maud Vancourtovou, dcerou armádního důstojníka. Manželům Dowdingovým se o rok později narodil syn Derek. Když byl chlapci rok, Dowdingova manželka náhle zemřela a on zůstal na výchovu syna a dcery Marjorie Brendy (dcera Dowdingowy manželky z předchozího manželství), sám. Obě děti pomáhala Dowdingovi vychovávat jeho sestra Hilda.
V době před druhou světovou válkou Dowding ve funkci vrchního velitele stíhacího letectva (jmenován do funkce byl v roce 1936), pokračoval v přípravách na zajištění obrany země. Dohlížel mimo jiné na rozvoj a zavádění integrovaného systému protivzdušné obrany do struktury, která neměla ve světě ve své době konkurenci.
Vzhledem ke svému věku měl Dowding odejít do výslužby v červnu 1939. Byl však požádán, aby zůstal, původně do března 1940, posléze až do října téhož roku. Na jaře 1940 zaujal zásadní odmítavé stanovisko v otázce případného nasazení britských stíhačů do bitvy o Francii. Těžké ztráty britských stíhačů ve Francii (Británie ztratila dvacet procent svých nejzkušenějších pilotů) přiměly Dowdinga 16. května 1940 varovat britský válečný kabinet před "hrůznými následky, které by mělo pokračování současného mrhání cennými silami." Dowding odmítl obětovat většinu britských stíhaček a pilotů v bitvě o Francii, a i díky tomu se Británie byla schopná později ubránit německé Luftwaffe.
Těsně před vypuknutím druhé světové války Dowding rozdělil velitelství stíhacího letectva na čtyři skupiny: 10. skupinu, jejímž úkolem byla ochrana jihozápadní Anglie, 11. skupinu na jihovýchodě, 12. skupinu chránící střední část země a 13. skupinu mající na starosti sever Anglie, Skotsko a Severní Irsko. Všechny tyto skupiny byly dále rozděleny do menších obranných sektorů. Řetězec radarových stanic táhnoucí se od Orknejských ostrovů na severu až po ústí řeky Severn na jihozápadě vysílal informace o blížících se nepřátelských letounech do Dowdingovy operační místnosti v Bentley Priory. Zde se nacházelo "nervové centrum" systému navádění stíhaček.
V létě roku 1940 dostal rozkaz čelit pravidelným útokům Luftwaffe, což se mu dařilo právě díky komplexnímu propojení systémů protivzdušné obrany, přezdívanému "Dowdingův systém." Tento systém vycházející z principu radarových vln a jejich odrazu byl schopen rozlišit přibližující se letadla a přesně stanovit jejich kurs.
K vítězství v bitvě o Británii vedlo mistrné vedení bitvy ze strany Dowdinga, dostatek letounů, vybudovaný systém letecké obrany, udržení mužstva i letounů v rezervě…přesto byl Hugh Dowding odvolán 24. listopadu 1940 z funkce. Stalo se tak v důsledku sporů ve vedení Královského letectva, které se týkaly rozdílného pohledu na taktiku vedení vojenských operací. Zatímco Dowding prosazoval postupné nasazování stíhacích sil, jeho odpůrci požadovali použití velkých formací bránících letadel. Dowdingovi vyčítali také neschopnost stíhacího letectva čelit německým nočním náletům na britská města. Roli v jeho odvolání sehrály i intriky v Královském letectvu.
Dowding je po svém odvolání pověřený vedením mise v USA. V roce 1942 odchází do výslužby.
Po skončení druhé světové války se Dowding intenzivně věnoval duchovním otázkám a spiritualismu, připojil se také k Teosofické společnosti. Stal se autorem několika knih a řady textů věnovaných tématu života po smrti.
Zabýval se rovněž ochranou zvířat. Stranou jeho zájmu však nezůstalo ani letectví. Účastnil se mimo jiné debat týkajících se letecké problematiky ve Sněmovně lordů a také setkání letců, kde byl vždy obklopen "svými chlapci."
V roce 1951 se Dowding oženil se svou druhou ženou Muriel, vdovou po důstojníkovi Maxwellu Whitingovi. Spojovalo je mnoho společných zájmů, včetně zájmu o duchovní otázky.
V pozdějších letech artritida Dowdinga upoutala na invalidní vozík. Nemoc však nesl statečně, se svojí příznačnou důstojností.
Hugh Dowding zemřel 5. února 1970 ve svém domě v Tunbridge Wells.
Ostatky Hugha Dowdinga byly uloženy v kapli Královského letectva ve Westminsterském opatství. Při obřadu, kterého se zúčastnilo 46 maršálů letectva a mnoho "jeho" stíhacích pilotů, přednesl projev tehdejší ministr obrany Denis Healey.
V roce 1988, britská královna Alžběta, královna matka, odhalila na Dowdingovu počest jeho sochu před kostelem St. Clement Danes v centru Londýna.
Méně známý rozměr osobnosti Hugha Dowdinga
Dowdingovi nikdy nebyly lhostejné osudy "jeho" pilotů… I v letech první světové války neváhal jít do konfliktu se svými nadřízenými, aby obhájil zájmy "svých chlapců". Ostatně právě během své služby v době první světové války dostal Dowding přezdívku "Stuffy" (suchar). Nebylo to však kvůli jeho zdrženlivosti, nedostatku humoru anebo zatrpklosti…Přezdívku získal v souvislosti s obhajobou pilotů. Stěžoval si na vyššího důstojníka, který posílal piloty do bojových operací bez dostatečného výcviku. "Nebuď suchar," dostalo se Dowdingovi odpovědi na jeho stížnost...
Nejinak tomu bylo i letech druhé světové války. Piloti byli jako "jeho děti". Chovali svého velitele ve velké úctě. "Obdivovali jsme ho víc, než milovali. Protože nikdo z nás ho důvěrně neznal…" jsou slova jednoho z nich.
Pamětníci z doby druhé světové války potvrzují, že přezdívka vyjadřovala spíše láskyplné hodnocení jeho charakteru. Podle řady svědectví pamětníků, jakkoliv byl Dowding zdrženlivý, samotář a nezapojoval se do zábavy a večírků, přezdívka byla opakem toho, co vyjadřovala. Ti, kteří ho blíže poznali, byli naopak ohromeni jeho smyslem pro humor, laskavostí a ochotou pomoci svým podřízeným, pokud se ocitli ve složitých situacích.
Generálporučík František Fajtl, československý stíhací pilot bojující za druhé světové války v řadách RAF, Dowdinga charakterizoval těmito slovy: "nemiloval okázalost, zřídka se ukazoval na veřejnosti, proslavil se spíše jako štábní důstojník než pilot. Za své letce se stavěl plnou vahou své hodnosti a funkce a neúnavně bojoval za jejich práva."
Po celou dobu, kdy byl Dowding velitelem stíhacího letectva měl starost o prospěch svých pilotů. Ztrátu pěti pilotů denně v době bitvy o Británii nesl velmi těžce. Jen v září 1940 v bojových akcích zahynulo 200 stíhacích pilotů…
Dowding si uvědomoval, že 45 týdnů, které měli mladí muži na to, aby se naučili létat, je příliš krátká doba…Až do roku 1936 bylo létání vyhrazeno jen pro bohaté vojenské piloty. Dowding si uvědomoval, že s nástupem nacismu hrozí nedostatek vycvičených pilotů, proto dostali možnost stát se piloty mladí muži od 18 let z různých společenských vrstev.
Aby zabránil úmrtím pilotům, nechal Dowding v létě 1940 nainstalovat do letadel neprůstřelná skla. Vymohl tento neprůstřelný ochranný štít přesto, že se členům vlády zdál příliš nákladný a zbytečný. Argumentoval tak dlouho, až vládu přesvědčil: "Jestliže gangsterské bandy v Chicagu mohou své násilí provádět za neprůstřelným sklem, nevidím žádný důvod, proč moji stíhači by jej nemohli mít také."
Vymohl pro piloty asfaltové a vzletové dráhy. Přesvědčil vládu, že ani provozní tvrdé cesty na letištích nejsou nákladné…zastavení létání kvůli rozbředlému terénu by mělo katastrofální následky. Neúnavně žádal výstavbu nových stíhacích jednotek a zdokonalování tzv. intercepčního systému, který sloužil k vyhledávání nepřátelských letadel a k navádění vlastních letadel na nepřátelská…
Zařídil také, aby zkušení piloti předávali své zkušenosti mladým letcům.
Přesto si však síla německého letectva vybírala krutou daň na životech mladých pilotů – mnozí nepřežili svůj první let…
V českých textech věnovaných osobnosti H. Dowdinga se dočteme především základní údaje o jeho vojenské kariéře, úloze v bitvě o Británii, nedoceněných zásluhách, případně o Dowdingových negativních charakterových vlastnostech – zarputilosti, nedostatku diplomatického taktu v jeho jednání s nadřízenými či neochotě čelit politickým tlakům…
V odborných časopisech, dle údajů v databázi Národní knihovny, nebyl samostatně životopis H. Dowdinga publikován. K dispozici je však zájemcům o historii v českých knihovnách Dowdingova biografie, jejímž autorem je John T. LaSaine, Jr., a která nese název "Air officer commanding. Architect of the Battle of Britain" (2018).
Osobnost H. Dowdinga má však i rozměr, o kterém hovořili, například v britských dokumentárních pořadech, s úctou a pokorou ti, kteří ho znali. Ti, kteří patřili mezi "jeho" piloty…a blízké spolupracovníky.
O této stránce Dowdingovy osobnosti, o jejím duchovním rozměru, se však v českých textech věnovaných této výjimečné osobnosti nedočteme…
Je nevšední, pozoruhodná…Zahalená do měkkého závoje ticha…
Je však zaznamenána v paměti "jeho" pilotů… Je zaznamenána v Dowdingově válečné korespondenci…i v jeho knihách…
Pochopení duchovního rozměru jeho osobnosti nám umožní i hlubší pochopení kontextu samotných událostí bitvy o Británii.
Hluboká víra Boha, v duchovní svět i život po smrti umožnila Dowdingovi komunikovat s dušemi letců, kteří v bojových akcích zahynuli…Mohl je vidět, mluvit s nimi…Přicházeli za ním do jeho pracovny…i ve snech. Mnozí ani nevěděli, že jsou již na druhém břehu…Neuvědomovali si, že jsou mrtví, cítili se jako těsně předtím, než byli sestřeleni…Hledali u svého velitele pomoc…a Dowding pomáhal těmto duším pochopit, co se stalo…a odvést je… na druhý břeh.
Ušlechtilost jeho ducha provázela "jeho chlapce" … až za hranici smrti…
"Zvykl si na dlouhé intimní rozhovory s neviditelnými a neslyšitelnými," vzpomínali později Dowdingovi blízcí spolupracovníci, na které silně zapůsobila pokora a jemnost pozoruhodná u muže v tak vysokém postavení.
"Získal jsem nové přátele, které jsem na zemi neviděl, a přesto patřili mezi mé nejdražší a nejdůvěrnější…", píše později o těchto "setkáních" sám Dowding.
A pokračuje: "Nevadí mi, když si polovina z vás myslí, že bych se měl nechat vyšetřit. Nezáleží mi na tom, co si o mně osobně lidé myslí."
"Jsem šťastný, že se se mohu účastnit záchrany a probuzení chlapců, kteří pro nás přinesli tu nejvyšší oběť." Takto Dowding vnímal svoji úlohu...
Tyto své zkušenosti a prožitky Dowding neskrýval. Hovořil o nich se svými spolupracovníky.
Sdílel je i s některými vysokými představiteli válečného kabinetu. V roce 2018 byl ve Velké Británii objeven dopis H. Dowdinga z 25. dubna 1943 adresovaný Lordu Beaverbrookovi, který zastával ve válečném kabinetu W. Churchilla funkci ministra letecké výroby. V dopise Dowding popisuje svou víru v reinkarnaci, a svěřuje se se svojí schopností komunikovat s dušemi padlých letců. Dowding si Lorda Beaverbrooka velmi vážil: "Zem vděčí Beaverbrookovi za bitvu o Británii tolik co mě," prohlásil.
Dowding o svých prožitcích otevřeně hovořil, přestože si musel být vědom, že se u mnohých setká s nepochopením…V tom lepším případě…
I ony měly možná vliv na to, že musel 24. listopadu 1940 opustit post velitele stíhacího letectva v poslední fázi, tehdy již vyhrané, bitvy o Británii …Dodnes se příčinách odvolání Dowdinga z funkce velitele stíhacího letectva mezi historiky vedou spory. Někteří pamětníci jsou však přesvědčeni, že nadřízení, kteří měli výhrady ke způsobu Dowdingova vedení bitvy o Británii, zneužili jeho duchovní cestu k dehonestaci jeho charakteru i ke zpochybnění způsobu vedení bitvy o Británii.
Poté, co byl Dowding v listopadu 1940 odvolán z postu velitele stíhacího letectva, zasvětil většinu svého života duchovním otázkám, pochopení smyslu života a smrti, spiritualismu. Věnoval se především uchopení tématu života po smrti.
Nepochybně na tomto Dowdingově směřování měly vliv prožitky z doby bitvy o Británii, okamžiky, které zažíval s dušemi "svých chlapců" …
Po skončení války byl Dowding často kontaktován matkami a blízkými letců, kteří zemřeli při bojových operacích. Když se zeptal svého místního vikáře, jak by měl reagovat na jejich žal, údajně vikář odpověděl: "Řekni jim, že jsou s Bohem…" Dowding se však s odpovědí vikáře nespokojil a pokračoval ve svém vlastním hledání odpovědi na otázku "co nás čeká, až překročíme práh smrti?"
Na téma života po smrti napsal čtyři knihy: "Many Mansions" (1943), "Lychgate" (1945), "The Dark Star" (1951) a "God's Magic. An aspect of spiritualism" (1960).
Hugh Dowding se do historie zapsal nejen jako "architekt" vítězství bitvy o Británii, ale také jako člověk, který projevoval hlubokou lidskost vůči svým podřízeným, soucit se "svými" piloty.
Odhodlání a upřímný cit bránit svou vlast v případě ohrožení nepřítelem jsou dnes zaměněny za obhajobu zájmů mocných tohoto světa…
V jejich prospěch…Jim přinášejí astronomické zisky ze zbrojní výroby, která jede na plné obrátky.
Znamenají však jen zmar…utrpení…a smrt.
Tragická realita současnosti.
Prohlédneme?
Dnes, žel, žijeme v době, kdy jsou mnohými statisíce padlých a zmrzačených vojáků na polích válečných vnímány jako "pouhá potrava pro děla."
A tyto statisíce mrtvých nechávají většinu (?) společnosti …lhostejnou…chladnou…mlčící… bez soucitu.
Lidské tragédie jsou přehlíženy…opomíjeny…nevšímavě přecházeny.
A nejenom ve vztahu k mrtvým vojákům…
Desítky tisíc civilních obětí v Gaze… Kde se izraelští vojáci cynicky vysmívají svým obětem… a nechávají se u svých brutálně mučených a zavražděných obětí natáčet…fotografovat…Za tichého souhlasu svých velitelů.
Jako bychom žili ve věku, v němž lidskost a soucit nemají místo.
I proto bychom neměli zapomínat na takové osobnosti, jakou byl Hugh Dowding.
L.K.
S využitím následujících zdrojů:
https://www.youtube.com/watch?v=efdBX3SjdCI
https://www.rafmuseum.org.uk/documents/podcasts/transcripts/Dowding-Architect-Of-Victory.pdf
František Fajtl: Bitva o Británii I., In: Obrana lidu, 1990, č. 34, s. 9.
https://www.dailymail.co.uk/news/article-10267641/WWII-air-chief-Hugh-Dowding-believed-communicate-ghosts-dead-pilots.html
https://www.druhasvetova.com/?p=osobnosti/britske_spolecenstvi_narodu/Marsal_letectva-Hugh_Caswall_Dowding
https://kvk.bibliothek.kit.edu/hylib-bin/kvk/