Strategie odvádění pozornosti od podstatných otázek a změn, kterou řídí politické a ekonomické elity, využívá techniky zahlcování veřejnosti nepodstatnými informacemi.
Odvádění pozornosti také eliminuje zájem o základní poznatky z ekonomie, psychologie, sociologie a dalších vědních oborů a o skutečné společenské problémy, protože: "Lidé musí být neustále něčím zaměstnáni, aby neměli čas přemýšlet."
Další metodu můžeme nazvat "problém-odpověď-řešení".
Jednoduše vytváří "situaci" za účelem povzbuzení určité reakce, akce, kterou potřebujete.
Například se vyprovokuje nebo posílí násilí v určité oblasti, aby byla veřejnost ochotna přijmout přísnější zákony omezující občanské svobody.
Hospodářská krize vznikne proto, aby veřejnost přijala nutné zlo v podobě omezení občanských práv nebo postupného omezování veřejných služeb.
Média dávají takovým událostem různý prostor, a tak manipulují lidmi v souladu se svými cíli.
Gradualistická strategie usnadňuje zavádění radikálně nových socioekonomických (neoliberálních) podmínek.
V USA v 80. a 90. letech 20. století docházelo k postupnému zavádění destruktivní sociální politiky, která by jinak byla politicky nepřijatelná.
Patřila k nim masivní privatizace, nejistota, rostoucí nezaměstnanost, snižování kupní síly mezd atd.
Strategie podbízení se probouzí démona souhlasu s nepopulárními opatřeními, která se vydávají za "bolestivá, ale nutná".
Příkladem je dočasné utahování opasků, protože lidé mají tendenci věřit, že v budoucnu bude lépe.
V podstatě se jim tak poskytuje více času na přípravu na nepříjemné změny, které později pasivně a klidně přijmou.
Infantilní přístup často využívá reklama, ale i propaganda zaměřená na veřejnost, kdy způsob řeči, argumenty, písmena a intonace projevu působí na příjemce, jako by byl malé dítě nebo někdo mentálně retardovaný.
Tento přístup svou sugestivností omezuje racionální kritičnost.
Podněcování emocionálních reakcí namísto racionálních je klasickou technikou, jak se vyhnout racionální analýze a kritické reflexi.
Emocionální přístup navíc otevírá dveře do lidského nevědomí, kam lze umístit inspiraci, myšlenky, touhy, obavy, úzkosti nebo vyvolat určité chování.
Udržování nezájmu a průměrnosti veřejnosti je důležité proto, aby lidé nepochopili, jak jsou manipulováni.
Kvalita vzdělání poskytovaného nižším společenským vrstvám je záměrně udržována na co nejnižší úrovni, aby propast nevědomosti ležící mezi nižšími a vyššími vrstvami zůstala stejná a nemohla být překročena.
Propagace myšlenky spokojenosti s průměrností utvrzuje veřejnost v přesvědčení, že je módní být hloupý, vulgární a nevzdělaný.
Posilování pocitu viny přesvědčuje lidi, že si za své neštěstí mohou sami, protože jsou hloupí, neschopní, nekompetentní nebo líní.
Místo toho, aby se sebevědomě postavili proti ekonomickému systému, budou se cítit bezmocní a obviňovat sami sebe.
Ideální občan nižších tříd je deprimovaný a neschopný jednat.
Je třeba znát lidi více, než znají sami sebe.
Vědecký pokrok vede ke stále většímu rozdílu mezi tím, co ví veřejnost, a tím, co ví vládnoucí elity.
Díky biologii, neurobiologii a aplikované psychologii získává "systém" pokročilé znalosti o lidech, a to jak po fyzické, tak po psychické stránce.
To vede k tomu, že systém má nad lidmi stále větší kontrolu a moc.
--------------------------------------------------------------------