Symetrizační manipulace
Víte, co je to symetrizační past? Jak se z výzvy k jednotě stává nástroj umlčení opozice. Jedním z nejrafinovanějších mechanismů současného systému řízení vědomí je tzv. symetrizační manipulace. Vypadá na první pohled laskavě, smířlivě a civilizovaně - vyzývá k porozumění, respektu, překonání rozdělení a "společné práci na lepší společnosti".
Ve skutečnosti ale často nevede ke sjednocení, nýbrž k neutralizaci kritického myšlení.
Symetrizační manipulace je způsob, jak relativizovat mocenskou asymetrii tím, že se obě strany konfliktu postaví na zdánlivě rovnou úroveň.
Mluví se o "dvou táborech, které se hádají", o "extrémech na obou stranách", o "nutnosti tolerance a naslouchání".
Tento rámec vytváří iluzi, že vina za rozdělení společnosti je kolektivní a rovnoměrná, čímž se zamlčuje fakt, že moc a informační prostor nejsou rozděleny spravedlivě.
Z čistě psychologického hlediska jde o formu moralizující falše.
Člověk, který upozorňuje na strukturální nerovnost, je kárán za to, že "šíří nenávist" nebo "rozdmýchává konflikt", zatímco skutečný zdroj napětí zůstává nedotčen.
V reálném veřejném prostoru totiž neexistují dva rovnocenné tábory.
Na jedné straně stojí kritici systému - jednotlivci, nezávislí novináři, občané a analytici, kteří upozorňují na korupci, mediální manipulaci, zneužívání moci a globální centralizaci.
Na straně druhé podporovatelé systému - politické elity, velká média, NGO sféra, korporace a akademické instituce, které jsou ekonomicky i symbolicky napojeny na státní a nadnárodní struktury a mají institucionalizované krytí.
Tento druhý blok disponuje mikrofonem, zatímco první má náhubek.
Kritici jsou označováni za dezinformátory, extremisty nebo ohrožení demokracie, zatímco systémoví komentátoři jsou povyšováni na odborníky a morální autority.
Volání po dialogu za těchto podmínek proto není výzvou ke sblížení, ale je to požadavek poslušnosti.
Symetrizační rétorika působí zrádně.
Ten, kdo odmítne tzv. naslouchat všem stranám, je okamžitě označen za fanatika či sektáře.
Tím se kritika moci přetaví ve zdánlivou formu extremismu.
Mezitím systém - chráněn maskou "vyváženosti" - dál určuje jazyk, témata i meze přijatelného názoru.
Tento jev vede k morální paralýze společnosti- Lidé se bojí jasně vymezit, aby nebyli označeni za rozdělující společnost.
Symetrizační diskurz tak paradoxně slouží rozdělení, protože potlačuje přirozený obranný mechanismus, schopnost rozlišovat, kde leží zodpovědnost a kdo nese moc.
Účelem této manipulace je neutralizovat kritiku tím, že se postaví na úroveň propagandy, vytvořit dojem, že žádná objektivní pravda neexistuje, pouze různá názory, a tím ochránit centrální zdroje moci před konfrontací.
Z filozofického hlediska jde o postmoderní sofistiku moci, když nelze oponovat argumentem, zničí se samotná možnost rozlišování.
Lidé pak rezignují, protože pokud má každý "svou pravdu", žádná skutečná pravda už není.
A jak rozpoznat symetrizační manipulaci?
Symetrizační manipulaci obvykle doprovázejí fráze jako - oba tábory dělají stejné chyby, nebo všichni by měli ustoupit a spojit se, nebo extrémy jsou na obou stranách, nebo musíme hledat společnou řeč, nebo nemůžeme dělit společnost.
Na první pohled pozitivní tvrzení, ale jejich skrytý účel je umlčet ostré pojmenování skutečnosti.
Skutečný dialog je možný teprve tehdy, když mají všechny strany rovný přístup k prostoru, zdrojům a riziku následků.
Dokud jedna strana může mluvit beztrestně a druhá je kriminalizována či mediálně likvidována, nejde o dialog, jde o převýchovu!
Protože pravda totiž rozděluje (!) - odděluje lež od reality, a právě to je pro systém nebezpečné.
Q.S.
Pro lepší pochopení, proč se tak žvaní o rozdělování společnosti....
Vždyť oni přece chtějí jednotnou společnost - není důležitá pravda nebo lež, nýbrž moc, která vše sjednocuje /ovládá/.