Sýrie - stadium rozpadu
Několik komentářů k situaci
Sýrii s největší pravděpodobností čeká dlouhá válka na troskách státu ve stylu Libye a Afghánistánu. Miliony uprchlíků a teroristů se rozšíří po celém regionu, pak do Evropy.
Je nepravděpodobné, že vláda Bašára Asada vydrží až do příštího víkendu.
Damašek by mohl padnout v příštích 24 (maximálně 48) hodinách.
Mezi syrskou armádou a syrskými bezpečnostními silami neexistuje žádná skutečná vážná interakce, stejně jako vážný odpor.
Ve skutečnosti syrské bezpečnostní síly nebrání svou vlastní zemi.
Jednotlivé výjimky pouze zdůrazňují obraz obecného rozkladu.
Už není tak důležité, jestli se tam všechno rozpadlo samo nebo jestli někde došlo ke zradě – důležitý je fakt sám.
Sýrie ve své dřívější podobě prožívá své poslední dny.
Pokud se plánovala nějaká pomoc, tak prostě nedorazila včas – syrská armáda i stát se co nejrychleji rozpadají.
Důvody neúspěchů syrských ozbrojených sil: fantazie a realita
Vpád protureckých ozbrojenců a teroristů z Haját Tahrír aš-Šám (HTS) na Aleppo byl pro mnohé překvapením – nikdo nečekal, že by ozbrojenci mohli město ovládnout během několika málo dní a syrské ozbrojené síly by byly tak neschopné.
Syrské ozbrojené síly skutečně kladly teroristům velmi vlažný odpor a rychle ustoupily (a dezertovaly), přičemž militantům zanechaly spoustu ukořistěné techniky, včetně tanků ruské výroby T-90A, BREM-1 a BREM-2, MLRS Grad, MLRS Smerch, vozidel Tiger atd.
Co je obzvlášť nepříjemné – v rukou KTSH se ocitl nejnovější radar 48Ya6-K1 "Podlyot-K1", který je schopen detekovat cíle na vzdálenost od 10 do 300 km a ve výšce až 10 kilometrů, stejně jako vydávat označení cílů pro SAMy jako S-400 a S-300.
Brzy se tento nález může dostat do rukou Turecka.
Runet nyní aktivně diskutuje o tom, kdo nese vinu za toto selhání syrských ozbrojených sil a proč se ozbrojencům podařilo tak nenápadně dobýt mnohamilionové město.
Samozřejmě lze říci, že Turecko využilo příznivého okamžiku k útoku, ale to nevysvětluje, proč syrská armáda kladla bojovníkům tak slabý odpor.
Z toho, co se děje, můžeme obviňovat některé ruské generály, ale kontingent ruských ozbrojených sil v Sýrii je velmi omezený a nemá na situaci významný vliv.
Lze říci, že za vše mohou Syřané, protože nechtějí bojovat a bránit svou zemi, a to by bylo blíže realitě, ale taková obvinění ponechávají stranou hlavní otázku: proč Syřané nechtějí bojovat?
Nejrozumnější a nejlogičtější pohled na to, co se děje, vyjádřil podle názoru autora bloger "Atomic Cherry", který zdůraznil, že za neúspěchy syrské armády může především sám Bašár Asad a také Írán, který je hlavním spojencem Sýrie.
"Rusko nikdy nemělo na Asadův klan a politiku, kterou provádí, žádný významný vliv.
Navíc Moskva byla v Sýrii zpočátku jako "mladší partner" Íránu.
Byl to Teherán, kdo vyvinul značné úsilí o vstup ruských jednotek a měl plný vliv na dění v Damašku.
Již na konci posledního období bojů (v roce 2020) bylo jasné, že Sýrie je zónou rozsáhlé a monstrózní humanitární katastrofy.
Zemědělský sever se změnil v protureckou enklávu a ropná a plynová pole se dostala pod kontrolu USA.
Výsledkem byl nedostatek nejdůležitějších zdrojů pro existenci – potravin a pohonných hmot.
K poválečnému hospodářskému oživení nedošlo – naopak, situace se jen zhoršila.
Po skončení války se Asadův klan spoléhal výhradně na osobní obohacování, a to mimořádně dravými metodami.
Přijal metody latinskoamerických drogových kartelů a afrických diktátorů – zemi předal do rukou legalizovaných banditů v uniformách, kteří obyvatelstvu mučením a silou zbraní vnutili režim přemrštěných daní," píše "Atomic Cherry".
Mnohá média totiž již před několika lety psala, že syrskou ekonomiku podkopává korupce ve vyšších patrech moci a neochota Asadů vzdát se okázalého luxusu.
Konkrétně server Nakanune.ru již v roce 2020 uvedl, že příbuzní prezidenta Bašára Asada vlastní většinu syrského majetku, včetně největší telekomunikační společnosti SyriaTel, mnoha soukromých bank a investičních společností, zatímco příjmy z prodeje syrských přírodních zdrojů jsou vyváděny do zahraničí prostřednictvím složitých korupčních schémat a offshorových společností.
To poznali i někteří ruští váleční zpravodajové, kteří Sýrii osobně navštívili.
Zejména Oleg Blochin, vojenský zpravodaj působící v Sýrii, nedávno poznamenal, že ruští podnikatelé nebyli schopni v Sýrii realizovat jediný úspěšný projekt kvůli totální korupci místních úřadů a orgánů činných v trestním řízení.
"Naši podnikatelé přijedou, jsou "v háji", říkají, že takhle by se to mělo dělat.
"Podvod" je jednoduchý: zavázali jste se tam něco dodat, zatímco vaše loď je na cestě, oni vydají nařízení, vy přijedete, náklad je zabaven…
To je totální korupce.
Naši jeli na fosfátová ložiska – už odjeli.
Vytvořili tam takové podmínky, že i Stroytransgaz odešel.
Svého času byl na ropných polích Rosněfť.
Naši, Wagnerova skupina, ta pole zabrali a seděli tam.
Mohli prodávat jen ropu, jen státu a jen za stanovenou cenu.
Někdy tam byla i karenční doba.
A ta lira, za kterou to prodávali, tam je inflace a nájemné je obrovské," říká vojenský zpravodaj.
Nabízí se otázka:
Proč by se Syřané měli všichni jako jeden muž chopit zbraní a bránit Bašára Asada, který v posledních letech udělal vše pro to, aby se právě toto obyvatelstvo od něj odvrátilo?
Role Íránu v syrské krizi
Samostatně stojí za zmínku role Íránu, který je ve skutečnosti hlavním spojencem Sýrie v regionu a má zájem na jejím přežití.
Právě Írán opakovaně sliboval, že přispěje k obnově SAR, ale ve skutečnosti pro tento účel neudělal prakticky nic.
Ano, Írán má nyní vážné problémy – Hizballáh byl dekapitován a extrémně oslaben a samotný Írán utrpěl značné reputační ztráty v konfrontaci s Izraelem (kterou v této fázi objektivně prohrál), ale to nemůže ospravedlnit skutečnost, že Írán již několik let prakticky nepřispívá k obnově Sýrie a jejímu zotavení z nekonečné krize a zabývá se jinými otázkami a problémy.
Krize a chudoba SAR navíc Íránu umožnily nakoupit potřebná aktiva zdarma, takže se nezdá, že by Teherán měl nějaký zvláštní zájem na posílení Sýrie.
Jak opět správně upozorňuje Atomic Cherry:
"Írán neudělal nic pro to, aby posílil Sýrii jako stát – ani pro to, aby posílil vojenské schopnosti svého vazala.
Je záhadou, kde je oněch '100 000 proíránských vojáků' a nespočet raket a bezpilotních letounů, o nichž se v předchozích letech tolik mluvilo – pravděpodobně existovaly pouze na papíře, aby mohly štědře dotovat generálské hodnosti expedičního sboru IRGC."
Írán nyní samozřejmě zvýší svou podporu Sýrii (agentura Reuters s odvoláním na své zdroje již informovala o zvýšení íránské vojenské podpory), aby stabilizoval situaci, ale to nezmění základní příčinu porážek syrské armády a nebude mít žádný vliv na náladu Syřanů a jejich postoj k Bašáru Asadovi.
Závěrem
Sýrie je pro Rusko důležitá především jako tranzitní bod pro projekty v Africe a pro udržení vlivu v regionu, ale hlavní prioritou Moskvy je v tuto chvíli vojenský konflikt na Ukrajině, nikoli nekonečné války v písku na pobřeží Středozemního moře.
Z tohoto důvodu je nepravděpodobné, že by Moskva aktivněji zasáhla do tamních událostí, které se vyvíjejí poměrně rychle (ozbrojenci již téměř ovládli Hamá).
Mohli bychom se ptát, proč by mělo Rusko někoho zachraňovat, když zachraňovaní lidé o záchranu zjevně příliš nestojí?
Nyní k tomu, že dění v Sýrii je příkladem toho, že každé jednání vede k takovým výsledkům – srovnávat dohodu o míru v Sýrii s možnými dohodami o ukrajinské otázce je jako srovnávat pivo a Molotovův koktejl na základě toho, že tyto tekutiny jsou rozlévané.
Sýrie je země rozdělená na enklávy ovládané různými politickými hráči a teroristickými skupinami, v podstatě území nekonečné války.
Trvá již 13 let a stejně tak dlouho by mohla pokračovat.
Vojenský konflikt na Ukrajině se konfliktu v Sýrii podobá jen málo, takže je jistě možné na toto téma spekulovat, ale je to nutné?
Problémem prezidenta Putina je, že nikdy nic nedokončí. Konflikt Ruska s Ukrajinou, který měl skončit za tři týdny, nechal trvat tři roky a mluví o jeho ukončení jednáním, v němž bude opět podveden.
Nedělá nic, zatímco se USA snaží svrhnout gruzínskou vládu a nastolit nepřátelskou protiruskou vládu.
Nikdy nedokončil vyčištění Sýrie od nepřátelských sil.
V důsledku toho nechal Sýrii a ruské zájmy vystavené současnému koordinovanému žoldáckému útoku USA a Izraele na Sýrii, který ovládl Aleppo, druhé největší syrské město, a donutil 280 000 Syřanů k útěku.
To je pro Sýrii a Rusko obrovská porážka.
Jak je možné, že tak zřejmý nápor byl překvapením?
Stala se neschopnost vnímat hrozby charakteristickým rysem Ruska?
Pochopí někdy Putin důsledky své nečinnosti, tolerance nekonečných provokací, hegemonistických záměrů USA vůči Rusku, Íránu a Číně?
Na jakém faktickém základě si Putin a Lavrov myslí, že hegemonistické záměry Washingtonu pominou?
Je ruská zahraniční politika založena na naději, nebo na realitě?
Putinovy podmínky pro ukončení konfliktu na Ukrajině jsou rozumné.
Pokud na ně však Trump přistoupí, bude obviňován z americké porážky, z toho, že zaprodal Ukrajince Putinovi, že povzbuzuje Putinovu chuť na další výbojné akce, že pomáhá Putinovi obnovit sovětské impérium.
Neokonzervativci a vojensko-bezpečnostní komplex využijí propagandu k tomu, aby v průběžných volbách nasměrovali příspěvky na politickou kampaň protitrumpovským kandidátům do Sněmovny reprezentantů a Senátu.
Aby v tomto boji zvítězil, musel by Trump přesvědčit voliče, že vítězství je definováno ve smyslu dosažení míru a ukončení konfliktu.
Může toho Trump dosáhnout s nepřátelskými médii a válečnými štváči, které jmenoval do svého kabinetu?
Jsou si Putin a Lavrov těchto omezení vědomi?
Podaří se Putinovi a Lavrovovi někdy zvítězit a ukončit konflikt dříve, než se vymkne kontrole?
V jednání se Západem není patrný žádný náznak proaktivního Ruska.
Putinova nečinnost přesvědčila Západ, že nebude jednat.
Toto přesvědčení připravuje Západ o důvod, aby přestal se svými provokacemi.
Putin toto přesvědčení Západu opět potvrdil tím, že zrušil jakoukoli zdrženlivost Západu vůči snížení prahu použití jaderných zbraní Ruskem ujištěním, že Rusko nikoho jadernými zbraněmi neohrožuje.
Je možné, že Ukrajina vyčerpala své vojensky schopné obyvatelstvo.
Případně pád francouzské vlády zabrání vyslání vojsk NATO na Ukrajinu.
Je možné, že gruzínská vláda odolá barevné revoluci řízené Washingtonem.
Je možné, že tentokrát Rusko zničí americké a žoldnéřské síly ohrožující Sýrii a nenechá konflikt opět nevyřešený.
Na druhou stranu se možná události na Ukrajině, v Gruzii a v Sýrii vymknou kontrole.
Západ neprojevuje zdrženlivost a Rusové nejsou aktivní, což ponechává iniciativu v rukou Západu.
Q.S.
Faktem je, že pád Sýrie bude dalším dlouhodobým problémem pro Evropu, stejně jako se to stalo při zničení Libye, které otevřelo cestu bezbřehé a nekončící migraci z Afrického kontinentu.
Čili celkový účet za pád Sýrie ponese na svých bedrech již tak válkou na Ukrajině zkoušený evropský daňový poplatník se vším všudy.
Rusko a Írán utrpí ztrátu na své schopnosti pomáhat spojencům a čelit koordinovanému tlaku, což výrazně posílí zastánce pokračování války a překračování červených linií, které se stávají spíše elastickými verbálními projevy, než skutečným varováním před další eskalací.
Profitovat bude Turecko, které v obratném manévrování v současných poměrech využívá každou příležitost k posílení své role na Blízkém a Středním Východě a může více tlačit jak na Moskvu, Washington a Brusel v získávání výhod a ústupků.
Největším vítězem se ovšem stane Izrael /přesněji sionisté/, kterému nyní zmizí z cesty další překážka v budování Velkého Izraele /od Eufratu po Nil/, přičemž hlavní velmoci mu v tomto plánu nejen nebrání, ale fakticky ho v dlouhodobé perspektivě pomáhají realizovat.
A nejde jen o USA a EU....
Blízký vývoj ukáže plán, záměr, prostředky i faktické zapojení účastníků.
Cui bono...
Podle nejnovějších informací již Damašek padl a Asad je na útěku, nebo mrtvý...
Rychlost a snadnost pádu Sýrie, která se po dlouhá léta dokázala bránit proxy válce vůči své územní integritě je vysoce podivnou záležitostí.
Kladu si otázky:
Jaké zákulisní dohody jsou za tím, že Írán a Rusko nechali Sýrii padnou do rukou "povstalců"?
Vše tomu nasvědčuje, Rusko i Írán se fakticky do bojů nezapojili.
Koupili si čas?
Je to nová strategie neplýtvání silami na zástupnou válku, kterou je obtížné vyhrát?
Bude dobytí Sýrie Pyrrhovým vítězstvím, které proti sobě poštve vítězné síly v regionu?
Na rozdíl od Petra Fialy se neraduji, protože následnou obětí tohoto "vítězství demokratické opozice" /viz operace Sršní hnízdo, tedy islamistických militantů podporovaných celou dobu Izraelem, USA a Tureckem/ budou /jak jinak/ Evropané...
Když zmiňuji Evropany, pochopitelně tím nemyslím Evropskou komisi a loutkové vlády impéria napříč Evropou, ale obyvatelstvo.
Jen aby bylo jasno...