Tak toto chceme?!?

Onehdá jsem zde zveřejnil článek "Ministerstvo budoucnosti" jako reakci na diskuse pod článkem pana Kulhavého, kde kde kdo nadával na příchozí cizince, ale jen málo čtenářů pochopilo jeho podstatu.

A ejhle, zdá se, že téma zaujalo a máme zde první vlaštovky. 

Na webu "Nespokojený" byl zveřejněn text "Ztracená generace z vysokých škol. Univerzity vychovávají nové prosystémové kádry." 

Jde o kompilát od dvou autorů s poukazem na velkoprojev našeho velkovůdce, soudruha Fialy Fialoviče, na téma "ČR potřebuje více a více vysokoškoláků", který u pultíku těma svýma ručičkama již mával natolik, že jsem nevěděl, zda-li chce vzlétnout, nebo skrze nějaká mocná zaklínadla vyvolává ještě mocnější duchy. 

Nejspíš ducha Jana Ámose Komenského.

V kompilátu je výborně popsána jednak naprostá zbytečnost až škodlivost požadavku, že by u nás měl každý mít nejlépe 3 vysoké školy (uklízečkám by stačila dozajista jen jedna – i když – výborné by bylo, mít jednu o namáčení hadru a druhou o jeho ždímání – doporučoval bych), ale též, že naše školství by mělo uspokojovat poptávku nikoliv studentů, ale zaměstnavatelů!

V kompilátu je vše naprostá pravda, ale je zaměřen více méně jen na školství vysoké. 

Též bych textu vytkl – doporučil, aby součástí takových článků byla i jasná výzva, aby všichni ti, co hodlají volit opozici, neb Fialovou katastrofu již plně prokoukli, tak aby na ty své favority začali rázně tlačit jak konkrétně hodlají napravit ten náš výchovně vzdělávací Kocourkov.

Místo toho na alternativě kde kdo, nadále nadává na za prací dovezené cizince, dokonce se začínají objevovat strachy, jak nám začne krást práci UI a co že jako budeme dělat. 

To už začíná připomínat hnutí rozbíječů strojů v 19. století. 

Ne v tom není zakopaný pes. 

Zakopaný pes je, abychom vychovávali a vzdělávali naše děti natolik, že je žádný cizinec ani UI nahradit nebude mít šanci.

Zatím nevidím, že by někdo, kdo hodlá nahradit pětidemolici měl nějak koncepčně připraveno jak hodlají řešit nápravu zdevastované výchovy a vzdělávání vlastní populace. 

Ne nestačí přidat peněz učitelům, kuchařkám a školníkům. 

Je třeba přesně stanovit, co se má v jakém věku učit a k čemu v jakém věku vychovávat! 

Jak ve výše uvedeném kompilátu, ale i u některých těch nových adeptů, co to tady chtějí po Fialenkovi vést se otevírá téma proč je u nás nízká porodnost. 

Pominu-li teorie o škodlivosti mRNA šmakulády, co si nechalo vpravit do těla přes půlku naší populace – což se zdá má vliv též, tak jsou rozvíjeny zcela správně teorie, že pokud někdo studuje do skoro 30 let a pak honí kariéru, tak na ty děti tak nějak nemá čas. 

Potom, rádo by nástupci po Fialovo hrůzovládě prohlašují, jak mladí nemají kde bydle a tedy nechtějí zakládat rodiny a že jak je třeba nejprve postavit spoustu nových domů a potom hned to školství.

A kdo ty domy jako postaví??? Cizinci? UI? Se postaví samy?

Ne přátelé nejprve zde musíme vychovat a vzdělat kvalitní zedníky, instalatéry, eletrikáře, ale i další profese ne jen ze stavebnictví. 

Ti pak mohou nějaké ty domy stavět. 

A kdeže je základ veškerého toho vzdělání a výchovy? 

No v základních školách. 

Tam se formují jedinci k budoucí životní dráze, a to přesně ve věku, v kterém se to má dělat a ve kterém to také jedině lze. 

Tedy v souladu s ontogenetickým vývojem jedince, a to je nám dáno do vínku od přírody, geneticky, případně pro věřící od boha. 

Když se narodí kolouch, tak do hodiny sám vstane najde si sám u mámy cecík, do 3 měsíců se sám pase a stíhá své stádo po svých, do roka-dvou je dospělý a schopný plodit. 

Tak ti to mají tak nějak geneticky zakódováno od narození a žádnou výchovu a vzdělání moc nepotřebují.

U lidí to období trvá od narození do puberty (dívky cca k 14 letům, chlapci až k cca 16 letům), než by se mohli plus mínus samy "postavit na vlastní nohy", uživit se, mít potomky a ty uživit rovněž. 

Administrativně je u nás věk posunut až do 18 let, tedy do počátku adolescence v které jedinci začínají získávat vlastní životní zkušenosti, ale podstatné období pro rozvoj jedince, co se výchovy a vzdělávání týče je od 6 do 15 let. 

Jedině v tomto období lze nastupujícím generacím vštípit, že nic není za darmo, píli, vědomosti, dovednosti, vychovat k vlastní vůli k něčemu prospěšnému, užitečnému – k něčemu v čem spatřuje ten či onen smysl budoucího života. 

Pokud se toto období propásne, se zpovykaným, líným, nedostatečně vzdělaným a navíc nebinárním puberťákem již v 90% nikdo nic nenadělá, a to i když bude dál studovat třeba i ty 3 vysoké školy v oborech pro nedostatečné 

(Vystudovat jednu kvalitní, nebo i kvalitní střední školu nemá takový jedinec naprosto žádnou šanci, ale zejména ani vůli!).

Když jsem zmínil výše pojem "ontogeneze jedince" v souvislosti s pedagogikou, což je nauka o zákonitostech vývoje jedince až do doby vetchého stáří a jak se v kterém věku má co kdy vychovávat a učit, tak zde je ještě jedno velmi důležité období. 

A to je věk od půl roku do 2,5 let života. 

V tomto věku je naprosto nutné dát děcku maximum mateřské lásky. 

Jakékoli vysvětlování rok a půl starému děcku, ze strany maminky, že musí počkat, neboť se mu narodila sestřička nebo bratříček je zcela zbytečné. 

Duševní úroveň takto starého není schopna takovou věc NIKDY pochopit a jakékoli odstrkování v tomto věku, kdy se duševně cítí být s matkou jednou bytostí VŽDY CHÁPE JAKO ZRADU, která se mu zakóduje do základních vzorců chování na úrovni podvědomí. 

Takové dítě je pak v vždy záludné a podezřívavé aniž tuší proč, neboť si vybuduje nevědomý obranný mechanismus, kdy od svého okolí stále předpokládá někde nějakou zradu. 

Tak přesně zde vznikají v extrémních případech různí tyrani, sadisti až sériový vrazi, co se mstí na okolí, neb si již v tomto věku vybudovali nenávist směřovanou jak k rodičům-matce, tak k mladšímu sourozenci, přičemž proč mají taková nutkání naprosto netuší, neb jak výše uvedeno, je mají zakódovány na úrovni nevědomí, neboť to konkrétní "odstrkávání" z věku 0,5 – 2,5 si vůbec nepamatují. 

V pedagogice je to popisováno jako tzv. syndrom staršího sourozence. 

Tedy zde uvádím jako varování a ponaučení pro maminky, pokud by se jim tento článek dostal do ruky.

Ale k tématu. 

Co je tedy třeba nutné udělat jako první a nejdůležitější krok, který by měl být krokem č. 1 pokud by se měly ty STAČILO, SPD, MOTORISTÉ, potažmo i ANO postavit po volbách do čela našeho státu?

"Porvat se" o Ministerstvo školství tělovýchovy a mládeže, mít již nyní připravený nový školský zákon a ten ve zkrácené době prosadit. 

Zde zejména hodit do kanálu Rámcové vzdělávací programy pro děti ZŠ, pokud je ponechat, tak jen pro předměty to klíčové učivo rozvíjející a nadstavbové.

Následně oprášit vše staré a dobré ze školského zákona předlistopadového, zejména zavést jednotné školní osnovy závazné pro všechny základní školy v ČR v klíčových předmětech. 

Zejména pak, aby se na všech základních školách v celé ČR, týden po týdnu, hodinu po hodině, v těchto klíčových předmětech učila všude naprosto stejná látka, přesně tak jak to bylo před rokem 1989.

Jde především o Češtinu, Matematiku, Zeměpis, Fyziku, Chemii, Přírodopis, ale i o velmi důležitý Tělocvik.

Ale ne jen to. 

Je nutno znovu nastartovat mohutnou a duchaplnou mimoškolní činnost.

Víte jak se učilo do roku 1989 a pak ze setrvačnosti ještě chvilku déle? 

Když se například v týdnu od 15. do 17. května v druhé třídě učilo písemné sčítání pod sebe, tak se to učilo naprosto všude na všech školách v celé republice. 

Tedy pokud se někdo v tomto týdnu přestěhoval z Aše do Ostravy, tak v nové škole jen pokračoval ve výuce přesně tam, kde ve staré skončili. 

Nyní stačí přestoupit do nové ZŠ ze ZŠ ve vedlejší ulici a ona se tam učí úplně jiná látka než ve škole původní.

A navíc, výše uvedeným způsobem se probíralo učivo ročník za ročníkem od hodiny k hodině od té jednoduché látky až k té nejsložitější. 

Někdo dostával jedničky, někdo trojky, někdo ještě hůř. 

Někomu to ještě šlo na počátku roku, kdy bylo učivo jednodušší a tak měl třeba dvojky, pak se v rámci pololetí zhoršoval, kdy na konci již možná nestíhal, tak koupil i nějakou tu pětku. 

V celkovém prospěchu na vysvědčení ale prošel s trojkou, případně čtyrkou, neb mu to v průměru tak vyšlo. 

Ale i on byl alespoň seznámen, byť učivo ne zcela nebo vůbec pochopil, že existují nějaké složité úpravy rovnic se zlomky, které zvládalo ve třídě jen těch pár šprtů.

A jak je to nyní? 

Rámcový vzdělávací program požaduje, že je třeba v 2. pololetí třetí třídy probrat učivo od písemného sčítání až po složité úpravy zlomků v rovnicích – to maximálně, minimálně však alespoň to písemné sčítání až po seznámení se s jiným zápisem dělení a to v podobě zlomku. 

Kromě toho, že každá škola jede podle jiných osnov, co si sama sepsala a jiných učebnic, tak co udělá učitel, když má ve třídě inkluzivní trvalé vyrušovatele, na druhém stupni navíc mu ve třídě ti šprti chybí, neb utekli na osmileté gymply. 

Prostě zpomalí. 

Na konci roku výuku dotáhne tak maximálně k tomu, že třídu seznámí s tím že se podíl dá vyjádřit i formou zlomku a tím to skončí. 

Rámcový vzdělávací program ve svém minimalistickém požadavku učitel dodržel, takže je vše naprosto v pořádku a nikdo mu nemůže nic vytknout. 

Jen až na tu maličkost, že se nikdo z jeho třídy neměl možnost vůbec seznámit s tím, že také existují nějaké složité rovnice, v kterých by se měly ty zlomky nějak upravovat, a to včetně těch, kteří by i ty složité rovnice, byť na trojky zvládli. 

A to je katastrofální stav!

Jinak výborné dvě přednášky k aktuální novele rámcového vzdělávacího programu a problematice ontogeneze od bývalé učitelky a psychologa naleznete zde.

To skutečně nikdo ani z těch opozičních politiků nechápe, že zdegenerovat vlastní potomky je zcela konečná?! 

Hlad, bídu, válku a já vím co ještě, lze sice těžko, ale přežít. 

Nechat si ukrást děti = do 2 generací prakticky vymřeme, budeme nahrazeni schopnějšími. 

Muslimy, Ukrajinci, prostě kýmkoli, kdo dbá na vzdělání a výchovu svých potomků. 

Že bychom takové pochopení měli očekávat od pana profesora s brejličkama, chytré, krásné a inteligentní nebo aktuálního ministra školství docenta Beka přes píšťaly a jiné hudební nástroje, který v době, kdy ještě nebyl senátor, ve funkci rektora univerzity v Brně natočil zdravici, kde tvrdil, že vysoké školy tu nejsou od toho, aby připravovaly na budoucí povolání, ale aby vytvářely komunitu studentů, je více než iluzorní. 

Pro dokreslení nutno dodat, že jeho předchůdce v pozici rektora na té samé brněnské univerzitě byl náš milovaný profesor s brejličkama, co to tady aktuálně v ČR celé vede. 

Jinak Danuše bývalá rektorka zase v tom Brně, ale na jiné univerzitě. 

Tam bude dozajista nějaká líheň… …když připočtu skutečnost, že brněnskou univerzitu vystudovala i jedna z hrobařek našeho školství – inkluzivní Valachová.

Ale ruku na srdce. 

I řadě výrazných a hodnověrných osobností z vysokoškolského prostředí jaksi uniká, kde je ta obrovská systémová chyba porevolučního školství, kdy žijí ve svých bublinách, obklopeni chytrými studenty (to bez nadsázky), se kterými si výrazně rozumí, kdy si jen občas postěžují, že jich tak trochu rok, co rok ubývá. 

Proč asi? 

Přece jenom ani oni, byť slovutní odborníci ve svých náročných a užitečných předmětech, které na VŠ vyučují, přece jenom tu pedagogiku jako obor nestudovali a do styku přicházejí již takřka výhradně se skoro již dospělými, to na školách náročných, na které se přece jenom dostali jen ti nejlepší.

Mě se ještě líbí, jak SPD stále dokola tvrdí něco o přímé demokracii, ale jaksi mu uniká, že pokud budou mít budoucí voliči vědomosti a rozhled na úrovni jedna velká "0", tak podlehnou každé propagandě, která na ně bude spuštěna. 

Tedy přímou demokracií nakonec budou voleni přesně ti, kteří ve vedení státu nemají co pohledávat, neboť nesvéprávný volič bude volit nesvéprávné politiky.

Zveřejněný kompilát textů na "Nespokojený" je perfektní a přesně říká co je třeba v rámci vysokých a středních škol udělat. 

Napravit nutno ale nejprve školství základní.

Dle mého jde o naprosto nejdůležitější problematiku na kterou každý kašle, neb nechápe její klíčový význam pro budoucnost. 

Řekl bych, že to ale plně chápou ti, co to naše školství hned po roce 1989 začali krůček po krůčku rozvracet.

Ještě důležitější než to, co se děti ve školách učí, případně by učit měly, je, jakou sofistikovanou propagandu jim tam lijí do hlav. 

Blbce z mládeže nedělá až tak nevědomost, ale ty blbosti, co ve škole slyší tak nějak bezděčně, tedy přesně tak, aby se jim důkladně zapsaly do mozku.

Tomu, se říká výchova. 

Do zavedení nového školského zákona, kterým rozmetala Buzková (ČSSD) někdy okolo roku 1995 naprosto vše, co bylo v tom starém zcela správné, se také hovořilo o tzv. výchovně-vzdělávacím procesu. 

Pojem výchova se ale za těch 35 let od listopadu 1989 ze školství zcela vytratil. 

Navíc se šíří názory, že škola má vzdělávat, výchovu zajišťují rodiče. 

To by sice mohlo platit, pokud by všechny rodiče na toto měly čas, k tomu měli dostatečné prostředky, případně toho byli plnohodnotně schopni. 

Bez toho abych zde téma dále rozvíjel, kdo má děti vychovávat, je třeba si ujasnit co je vzdělávání a co výchova. 

Řada občanů tyto pojmy navíc slučuje v jedno, považuje je za synonyma, nebo že plnohodnotná výchova obnáší, aby děti uměly pozdravit, nebyly hlučné, nemluvily u stolu, uměly si uklidit pokojíček a podobně.

Jeden z hlavních rozdílů je, jakým způsobem se dosahuje vzdělání a jakým výchovy.

Vzdělání se získává takřka výhradně napřímo. 

Dětem je vysvětlováno jak vypadají písmenka, jak se sčítá, kde se píše tvrdé "y" a kde měkké "i", co užitečného nám dává kravička a že není fialová jako na té čokoládě, atd.

Výchova je prakticky vždy nepřímé působení. 

Nejúčinnější nástrojem jsou pak po staru tzv. mezipředmětové vztahy. 

Dle nového škol. zák. přejmenováno na tzv. průřezová témata – konkrétně chcete-li vychovat zemědělce podsouváte jim téma zemědělství do všech vzdělávacích předmětů. 

Rozbory vět jsou na věty typu "Strakatá jalovice byla ve výběhu", slovní úlohy z matematiky na příklady typu "Jeden traktor zorá pole za hodinu, kolik traktorů budu potřebovat aby bylo pole zoráno za 15 minut?" 

Na školní výlet se jede na výlet na venkov a zde je i návštěva místního zemědělského družstva.

Pokud bych chtěl strojaře, neb v oblasti je velká automobilová továrna, budu podsouvat do všech předmětů něco ze strojní výroby. 

Například o soustružnících, automatizovaných výrobních linkách, příběhy z automobilových závodů, atd.

No a pokud budu chtít buzeranty, tak jim budu dávat větné rozbory nad povídkami o dvou tatíncích, co si nechali odnosit od dárkyně krásnou holčičku, kterou nyní šťastně vychovávají jako fluidního kluka v sukýnkách. 

V matematice nechám děti počítat příklady o účastnících buzi pochodů, když jsou tam dva muži, 3 ženy, pět traďáků muž->žena, osm žena->muž a 50 nebinárních – jako kolik jich tam bylo celkem. 

V biologii jim cpát do hlavy, že je fyzické pohlaví sice dané přírodou, ale ještě existuje pohlaví, které si má právo vykonstruovat každý ve své hlavě, třeba že je autobus s tááákhle velkou houkačkou na kapotě.

Podobně lze vychovat ale například i k nenávisti. 

V Německu v období před a za druhé světové války to bylo vůči Židům, aktuálně vůči Rusům. 

Jinak všimli jste si, že pokud je v nějakém hollywoodském filmu nějaký zloun, má zpravidla ruský přízvuk?

Ve svém důsledku je naprosto nepodstatné, která témata nepřímo (tedy odborně řečeno induktivně) do vzdělávacích předmětů dětem podsouváme, pokud je nadále zachována výuka kvalitní matematiky nebo kvalitních znalostí mateřského jazyka. 

Tedy tím chci říct, že i buzík z přesvědčení, jak je to normální, může být dobrý matematik nebo výborný znalec českého jazyka a literatury. 

Ale ani to se neděje!

V současném školství se:

a) Podsouvají dětem do vzdělávacích předmětů úchylárny. 

Sice se již nehovoří o výchově, ale prakticky je skrze již zmíněná průřezová témata do rámcových vzdělávacích programů plně ve skryté formě implikována.

b) Kvalita výuky těch matematik a jiných vzdělávacích předmětů rozsahem, hloubkou, obtížností a vyžadovanými znalostmi a dovednostmi těžce upadá.

c) Zejména u základních škol došlo k nepředstavitelnému, že každá škola učí tak trochu něco jiného, neboť osnovy si sestavuje každá škola výhradně své a ty sestavují řediteli škol určení místní učitelé – jen musí dodržet rámcový vzdělávací program MŠMT, aby děti naučili alespoň tam popsaná minima.

d) Druhý stupeň vykrádají přemnožená osmiletá gymnázia a navíc ve školách díky Valachové (ČSSD) cca od roku 2010 sedí i rušilové, co mají být na zvláštních školách.

e) Absolutně absentují technické zájmové kroužky pro děti ZŠ

f) Soutěžní sportovní kluby v podstatě vymizely, to je prostředí, kde by děti byly cíleně vedeny, aby mezi sebou soutěžily a za tímto účelem poctivě trénovali. V nejlepším případě se proměnily v hobby sportovní kluby, kde se sportuje pouze pro zábavu a jen když je sluníčko – bez jakéhokoli sportovního cíle, typu rád bych vyhrál nějakou soutěž v prostředí konkurence sobě rovných, v budoucnu třeba i Olympiádu.

Vše toto jsem již rozepisoval ve svém předchozím článku "Ministerstvo budoucnosti"

Zde bych se ale ještě u té podpory SOUTĚŽNÍCH sportovních klubů zastavil, to k lepšímu pochopení jaký je rozdíl mezi výchovou a vzděláváním.

Například u hokejového klubu se rozumí vzděláváním, výuka jak správně a rychle bruslit, jak se trefit hokejkou do puku aby letěl tam kam je zamýšleno, jak udělat kličku a obejít soupeře. 

Tedy odborně řečeno vzdělávání k DOVEDNOSTEM – aby svěřenci dovedli bruslit, dovedli držet hokejku, dovedli vystřelit puk. 

Další vzdělání pak spočívá ve výuce k získání VĚDOMOSTÍ. 

Aby svěřenci věděli jaká jsou pravidla hokeje, aby věděli, co se smí a aby věděli co je porušení pravidel.

Výchovou se pak rozumí to, co napřímo vzdělat nelze. 

Nelze svěřence vzdělat, k vůli svěřenců vítězit, že jim to trenér nějak vysvětlí, že se mají, nebo se musí snažit a že je to trénování má bavit. 

Toho lze dosáhnout opět jedině nepřímo, a to tak, že při určitém stupni získaných hokejových dovedností a znalosti alespoň těch klíčových pravidel jsou děti postaveny do zápasu se soupeřem. 

Soupeřem obdobné úrovně. 

Pak je nechat hrát, aby každý hráč sám za sebe pocítil VNITŘNÍ USPOKOJENÍ, když se týmu nebo jemu osobně podaří vstřelit gól – když vyhrají zápas. 

Jde o to, aby bylo ze strany trenéra důsledně dbáno na to, aby jednou vyhrál jeden tým, podruhé zase ten druhý. 

Touto cestou je potom docilováno vlastností VOLNÍCH, tedy že svěřenci mají sami od sebe vůli poctivě trénovat a to s vědomím, že se musí hrát dle pravidel, jinak k vítězství a tomu uspokojení z výhry nedojde. 

Též aby okusili jak chutná prohra, nehroutili se kvůli tomu a obratem nevyhledávali odborníka přes zcela rozhozené psýýýché s požadavkem, nejlépe začít pravidelně užívat nějakou tu uklidňující pilulku spolu s elaborátem pro pana trenéra a paní učitelku, kde všude na něj chudáčka musí být všichni ohleduplní a kolik že musí mít od nyní všelijakých úlev.

Proč ten důraz na soutěžní sport. 

Protože pohyb je dětem nejpřirozenější. 

Soutěžit se však dá v čemkoli. 

Přednesu, hudbě, znalostech fyziky, vaření, tanci ale i například v soutěži vlastnoručně vyrobených lodiček. 

Cílem výchovy je, aby děti získali VLASTNOSTI – zejména ty tzv. VOLNÍ konkrétně, aby měli vůli být úspěšní, a to zcela samy od sebe. 

Též ale aby si vybudovaly pocit sounáležitosti se skupinou, tedy týmem spoluhráčů a elementární poctivost jako naprostou samozřejmost.

Tohoto výchovného efektu lze ale dosáhnout pouze v období 6-15 let. 

Vysvětleno výše v části, kde je hovořeno o ontogenezi jedince, kdy opravdu doporučuji shlédnout doporučené přednášky, v tomto případě zejména tu druhou psychologickou. 

Zkrátka jak již bylo řečeno výše, se zpovykaným a líným puberťákem již prakticky nejde nic udělat. 

K něčemu smysluplnému, čím by ze srdce žil, již takové v 90% nelze přitáhnout, neb se propásla doba, kdy lze k takovým klíčovým vzorcům chování vychovat! 

Tato cílená výchova je v principu výrazně důležitější než-li v tomto období získaná úroveň vzdělání. 

Takto vychovaný jedinec může sice mít ze vzdělávacích předmětů na ZŠ trojky, ale až v postpubertálním období přestane hrát hokej a získá-li nějaký motiv stát se například technikem, doktorem, obkladačem – prakticky čímkoli ve svém budoucím životě, je velký předpoklad, že se stejnou vůlí jako poctivě trénoval si nyní z vlastní vůle plně doplní veškeré vědomosti, které tak trochu na ZŠ zanedbal a ještě rozvine o hodně více a do větší hloubky aby mohl opět získat tu vnitřní drogu pocitu uspokojení z díla, které se mu povedlo a stalo se mu v dospělosti obživou, ale i tak trochu koníčkem.

A to vše má v gesci Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy! 

Aby všem našim dětem, budoucím generacím vytvořilo prostředí, kde získají pocit užitečného, radostného a smysluplného života včetně těch, kteří nemají až tak dobré rodinné zázemí a je jedno z jakého důvodu se tak děje. 

V tomto případě má plnit to MŠMT tak trochu funkci náhradních rodičů, aby i z takových bezprizorních dětí něco v dospělosti bylo.

Místo toho v současnosti z našich základních škol (o absolvování nějakých zájmových kroužků a nějakém soutěžním sportu nemluvě) začínají pomalu vylézat jedinci, co si nejsou jisti zda-li jsou vůbec kluk nebo holka, nedej bože dojde-li k nasazení blokátorů puberty a následným vykastrováním v 18 letech na opačné pohlaví. 

Tak ti si to zpravidla, když jim dojde, co se sebou provedli, v 25 letech hodí, případně se nechají asistovaně ukončit. 

Tak to je moderní například již v takové Kanadě.

Tak toto chceme?!?

Zdroj