Tis

Bývá v něm plno hrdliček.

Ty jistě přilétly sem

jen pro mne, který toužívám

též srdce v peří mít.

Je tu tak sladce, pradávně,

a dlouze, pod tím tisem,

jenž v orloji své koruny

má vteřinový svit,

kde vidlice a pahýly

jsou jak ti apoštolé,

kterým se vroubky zkazily,

a nevycházejí.

Má prasklé pero nadějí,

co ve mně sní tu dole.

A cítím, že mi do duše

teď polehounku sáhly

zlé ruce

mistra Hanuše.

Josef Kainar