Toužíte vidět ty krásné kraje...

Toužíte vidět ty krásné kraje, důvěrně známá místa a současně se bojíte, že najdete tato místa změněná, skoro cizí, něčím jiným naplněná – a že možná v těch místech už nepoznáte ani sami sebe

Z deníku Františka Kocourka, 7. července 1940

Nahlédněme do posledního dochovaného deníku Františka Kocourka.

V záznamu, když v červenci 1940 putoval na Velehrad, básnicky zachytil obraz moravské země, do něhož se propsala atmosféra doby.

Obrazy z cesty

Jakoby se země otevřela a z ní vytryskly barvy této země, staré barvy kraje – je jich čím dál méně

Pruhy řepy se stříbří vedle pruhů turkyně, ještě při zemi a bez lesku ale nadějně vyrůstající zemáky a zdvihá se obilí od lesů k trati

Výletní vlak: okna plná dobře naložených zvědavců, vlak sám předmětem pozorování

Břízy na okraji lesů, jakoby nepřirozeně silně naneseny bělobou na obraze

Velký košatý strom pluje velebně hladinou kraje u Vlkoše, na pozadí dýmu jakéhosi ohně, jenž není ohněm války

Skřivan se šplhá kdesi vysoko v modru se svou písní

Zaržání hříběte v humnech – huj, jaký to svět, bujný a živelný a životný, svět hospodářské práce

Senoseč mezi háji za Bzencem, v širých plochách, na těch panských lukách, našel jsem tam dukát

Vzpomínky na nenávratné, třebas tak blízké

Člověk si říká při pohledu na pásmo Chřibů i jiné kraje: tam se musíš podívat!

Toužíte vidět ty krásné kraje, důvěrně známá místa a současně se bojíte, že najdete tato místa změněná, skoro cizí, něčím jiným naplněná – a že možná v těch místech už nepoznáte ani sami sebe

Z deníku Františka Kocourka, záznam z 7. července 1940. Národní archiv, f. František Kocourek, nezpracováno.

L.K.