Tvrzení, že se máme lépe, je nepochopením současného stavu a ztrátou schopnosti vnímat realitu.
Názor na důvody k oslavám 35.výročí tzv. Sametové revoluce jsme už napsali a v podstatě to skončilo konstatováním, že nejsou. Nikoliv proto, že bychom konec socialismu u nás považovali za chybu, ale spíše nám jaksi uniká smysl radovat se po letech nad tím, jaké má ta změna dopady. Tvrzení, že se máme lépe, je nepochopením současného stavu a ztrátou schopnosti vnímat realitu.
Tradicí se stalo setkávání Pražanů na Národní třídě a Václavském náměstí.
Došlo k nim i letos a lidí se dostavilo vcelku dost.
Jde o možný přímý kontakt s politiky, kteří se snaží ukázat a kladou květiny na místa historicky spojená s událostmi navázanými na datum 17.listopadu.
Nejen tedy na rok 1989.
Někdy je až smutné, jak málo o něm ví dnešní mládež, přestože jí se děje probíhající v tento den v různých spojitostech i obdobích týkají nejvíce.
Holt vědomosti už dávno nejsou měřítkem inteligence a úspěchu a mládež více zajímají sociální sítě než dějepis.
V anketě, proč se junioři dostavili na Národní třídu, jste se skoro nic nedozvěděli, zatímco jejich předchůdci dnes se blížící k seniorskému věku na tom samém místě stáli proti kordónu všeho schopných policistů (ti jsou poslušní v každém režimu), a studenti ještě více předešlí dokonce v tento den umírali.
Zpět k současnosti.
Absolutní většina politiků byla vypískána.
Na prezidenta Petra Pavla hučel dav z důvodu jeho výsměchu všem, kteří tenkrát bojovali proti komunismu, zatímco budoucí generál budoval stranickou kariéru.
Na představitele koalice Spolu nadávali lidé kvůli mizernému vládnutí a neschopnosti podívat se skutečnosti přímo do očí i neochotě přiznat totální neschopnost, v jejímž důsledku by byla podána demise.
A v případu Fialy je na místě i psychologické vyšetření.
Ani zástupci ANO neodešli s potleskem, přeci jenom je Babiš pro mnohé doživotním estébákem, přičemž právě představitelé nynější vlády o tom občany utvrzují při každé příležitosti.
Navíc ANO patří ke skalním eurohujerům a taková Alena Schillerová to stvrzuje častým prohlášeními o neochotě hnutí spolupracovat s euroskeptickou SPD.
Jde o další ukázku politického amatérismu.
STAN je sice vcelku oblíbenou stranou, jen nevíme proč.
Dozimetr je něco jako plakát u vstupu do stranického sídla, který má varovat před rozdílným posuzováním kriminality u různých vrstev naší společnosti a Víta Rakušana může kladně vnímat jen šílenec.
Takže se na něj reagovalo podobně jako na Fialu s Pekarovou Adamovou.
Předsedou Pirátů je v Praze řidiči nenáviděný Hřib a čekat potlesk pro něj by bylo projevem naivity.
Paradoxně ani SPD to nemá u davu snadné.
Tady zase funguje státní propaganda bušící do občanů z médií.
Je to podobná situace, jakou lze zaregistrovat v sousedním Německu, kde je však tamní obdoba AfD výrazně silnější a efektivnější.
V SPD by možná mělo dojít k personálním změnám či k výraznějším projevům euroskeptismu i od jiných členů než od předsedy Tomia Okamury.
Nicméně jediná SPD z parlamentních stran jde proti proudu a nemá to u stáda snadné.
Součástí oslav dne přeměny socialismu v agresivní korporátní kapitalismus bylo vydání nových předvolebních průzkumů.
Dle jednoho z nich má ano v čele přes 30% hlasů, 20% slátanina Spolu (proboha, kdo může Fialovi slibujícímu nám německé platy věřit?), ve hře jsou ještě STAN a SPD.
Na hraně 5% se pohybují Motoristé budující širší stranickou strukturu,
Stačilo (označovaní občas jako komunisté, což není tak úplně pravda) a Piráti.
Je tedy evidentní, že zásadní změna směřování Českou republiku nečeká.
Eurouniostické strany jsou ve výrazné přesile a ANO má k názorům Orbána a Fica mnohem dále, než je tomu u SPD či Motoristů a Stačilo.
Fiala s Rakušanem jsou se svými uskupeními progresivní eurohujeři, Piráti krajní zelená probruselská levice.
Z toho vyplývá budoucnost v podobě Bruselu podřazené greendealovské role sluhy a otroka, ať už tu vyhraje volby kdokoliv z občanů nejvíce preferovaných stran.
Reálná koalice sestavená k vládnutí je prostě probruselská.
Tedy bez možnosti návratu k otevřené spolupráci s BRICSem, Ruskem.
Spojenými státy vedenými Trumpem.
Přestože se tedy na Národní pískalo, stejní lidé těm politikům opět nahází své hlasy tak, že se z místa nehneme a z průšvihu nevyhrabeme.
Je tedy důvod se z 17.listopadu radovat?
Jaký?
My ho prostě nenacházíme.
Q.S.
Jakékoli radování nad současností je popíráním reality.
Ale je to možné, děje se to pořád a stále silněji...