Ukrajina. To je dnes jediný program naší opozice, včetně prezidenta. Nekonečná válka na Ukrajině, na níž vydělává pár našich byznysových skupin, bezuzdné zbrojení na úkor všeho ostatního, naše neomezená podpora Zelenského režimu a víc nic

Po říjnových parlamentních volbách mohl mít člověk na chvíli pocit, že jsme snad už normální zemí, kde volební kampaň sice hrozí, že konec světa nastává, ale po volbách jsme schopni opět spolu racionálně fungovat. Zpočátku to tak opravdu vypadalo. ANO přesvědčivě vyhrálo, většinová koalice rychle vznikla a nová opozice uznala porážku.

S postupem času však atmosféra na opoziční frontě stále více houstne a začíná se s ubíhajícím časem dostávat do jakéhosi amoku, v němž probíhají stále se zesilující hysterické útoky na členy vládní koalice, jejich politické kroky i jednotlivé osoby a vše je zarámováno snahou přenést politický boj na náměstí, vyvolat nepokoje či snad nějakou "nesametovou" revoluci.

Není však jasné proti čemu mají občané protestovat. 

Vláda je u moci dva měsíce, žádné zásadní změny dosud provést nestihla, prezidentovi se nic neděje, porušení ústavy mu u vlády prošlo, premiér navrhl nového ministra životního prostředí. 

Přesto nenávistná agresivita stoupá.

Jejím cílem se stal především ministr zahraničí Petr Macinka a jeho strana Motoristé sobě. 

Opoziční aktivisté, mediální mainstream, bývalí i současní politici, všichni jako smyslu zbavení na ně útočí bez ohledu na realitu a skutečný význam věcí i na vlastní tvář a renomé. 

Začalo to už tím, když lidé jako bývalý předseda Ústavního soudu Rychetský a další "celebrity" otevřeně a explicitně popřeli svá stanoviska, která hlásali v případě okolků prezidenta Zemana se jmenováním navržených kandidátů. 

Devastující dopad těchto názorových přemetů na jejich vlastní odbornou i lidskou integritu jim je v zápalu boje zcela lhostejný.

Úplné orgie nenávisti však nastaly, když se ministr Macinka na bezpečnostní konferenci v Mnichově dostal do polemiky s bývalou ministryní zahraničí USA Hillary Clintonovou a polským kolegou Szikorskim. 

Velmi uspěl a jejich střet se stal jednou z událostí této akce, která vzbudila celosvětovou pozornost. 

U nás byl Macinka mediálně a politicky ukřižován. 

Nejen "těžké váhy světové politiky", jako předseda ODS Kupka a celý zbytek opoziční politické scény, ale i umělecká fronta, která nikdy nezklame, a různí pseudoexperti se předháněli v odsudcích našeho politika, který si dovolil nesouhlasit s "provařenou" arogantní levičáckou Hillary. 

Szikorski, který absurdně popíral trvalý demokratický deficit EU, na který všichni tváří v tvář bruselským byrokratickým absurditám nadáváme, si prý Macinku "namazal na chleba". 

EU je prostě skvělá a její zcela zjevné problémy nám nevadí. 

Jenom to nandat Macinkovi.

Co se však nestalo – za humny Hillary rádi nemají a Macinka, který se jí nezalekl, ale odvážil se hájit věci, které si myslí většina normálních lidí, se stal mediální hvězdou. 

Především v USA, kam vzápětí odcestoval na návštěvu. 

Stal se miláčkem konzervativních médií a získal pozornost ministra Rubia i Bílého domu. 

Setkal se jak s ministrem zahraničí Rubiem, tak s viceprezidentem Vancem a hovořil i s prezidentem Trumpem. 

Pro českého politika naprosto nevídaný úspěch, který naše politika v česko – americké relaci v tomto století nezažila. 

Tato setkání na nejvyšší úrovni otevírají našemu ministru i cestu do amerických médií a vytvářejí předpoklad pro rozvíjení intenzívní spolupráce s naším největším spojencem.

A jaká je reakce u nás doma? 

Neuvěřitelná. 

Je prý hanba se stýkat s Trumpem a jeho administrativou, tvrdí na sítích "osobnosti" a v mainstreamových komentářích "experti". 

Opozice v záchvatu šílenství otevřeně hraje antiamerickou kartu. 

V mainstreamových médiích se stalo normou hanobit a urážet amerického prezidenta a jeho administrativu, na sociálních sítích už padly veškeré bariéry elementární slušnosti a rozumu. 

"Osobnosti", které vzývají naši přináležitost k Západu a děsí veřejnost Východem, kam nás prý chce zatáhnout současná vláda, otevřeně hlásají antiamerikanismus a vulgárně nadávají Trumpovi.

Co je tedy onen jejich vysněný Západ? 

Mají to snad být Británie, Francie a Německo, které se potácejí v hospodářském a politickém rozvratu, kde liberální politický establishment rapidně ztrácí podporu a nejsilnějšími politickými stranami jsou národně-konzervativní síly? 

S těmi se pustíme do války s Putinem, o níž naši fanatici mluví jako o hotové věci?

Rusko je nepřítel, Ameriku hodili přes palubu, EU a západní Evropa jsou v krizi a nelze na ně v ničem spoléhat. 

Kdo jim tedy zbyl? 

Ukrajina. 

To je dnes jediný program naší opozice, včetně prezidenta. 

Nekonečná válka na Ukrajině, na níž vydělává pár našich byznysových skupin, bezuzdné zbrojení na úkor všeho ostatního, naše neomezená podpora Zelenského režimu a víc nic, to je nabídka opozice pro českého občana. 

Za to mají jít lidé demonstrovat do ulic?

Tento hysterický amok, v němž se liberálně pokrokářský tábor zmítá, je velmi nebezpečný. 

Ve Francii už řeší politickou vraždu spáchanou levicovými extrémisty. 

Je to memento i pro nás.

Jiří Weigl

Q.S.

Stručně řečeno - značná část české veřejnosti je obětí masivní a dlouhodobé hypnózy. 

Bez ní by se totiž většina společnosti chovala úplně jinak.

Nepodporovala by agendy a politické síly, které jí ve skutečnosti škodí.

Ostatně máme v minulosti četné paralely, které nám ukazují, kam masivní hypnóza /za pomoci médií/ vede....

Rusko po roce 1917, Německo po 1933, Ukrajina po roce 2013...

Cesta ven?

Nenaslouchat vábení píšťal krysařů...