USA a Spojené království se na Blízkém východě nikdy nechovaly počestně.
"Řekl jsem jasně a zřetelně – a myslel jsem to vážně – že sionismus podporuji bez výhrad," řekl Keir Starmer v rozhovoru pro Jewish News. Náš zbrusu nový premiér tedy odmítl vyloučit vojenské zapojení Spojeného království do případné izraelské reakce na nedávný íránský raketový útok a odsoudil to, co nazývá "zhoubnou rolí" Íránu na Blízkém východě.
Odmítl také říci, zda budou poslanci o případné vojenské akci předem hlasovat.
"Podporujeme právo Izraele bránit se proti íránské agresi v souladu s mezinárodním právem, protože řekněme si to zcela jasně, nešlo o obrannou akci Íránu, ale o akt agrese a zásadní eskalaci v reakci na smrt teroristického vůdce.
"Opětovně to odhaluje zhoubnou roli Íránu v regionu: pomohl vybavit Hamás pro útoky ze 7. října, vyzbrojil Hizballáh, který zahájil rok trvající raketovou palbu na severní Izrael, čímž donutil 60 000 Izraelců opustit své domovy, a podporuje Húthíje, kteří podnikají přímé útoky na Izrael a nadále napadají mezinárodní lodní dopravu."
Starmer se samozřejmě nezmínil o mnoha útocích, které Izrael v průběhu let podnikl na Libanon a Írán, ani nevysvětlil, proč Hamás a Hizballáh vznikly.
Buďte upřímní: kdo přesně jsou "zhoubné" vlivy na Blízkém východě?
Stejně jako by Británie a Amerika chtěly, aby všichni věřili, že izraelsko-palestinský konflikt začal 7. října loňského roku, ačkoli trvá již od roku 1948 (a dříve), chtěly by, abychom věřili, že nepřátelství s Íránem začalo islámskou revolucí v roce 1979.
V případě Ameriky je však třeba se vrátit o více než 70 let zpět, abychom našli prvotní příčinu, zatímco Íránci snášeli celé století britského vykořisťování a šikany.
Osa USA, Velké Británie a Izraele nechce, aby se tento důležitý výsek historie stal součástí veřejného diskurzu.
Zde je důvod.
V roce 1901 získal William Knox D'Arcy, muž z Devonu, od Mozaffara al-Dina šáha Qajara šedesátiletou koncesi na těžbu ropy na třech čtvrtinách území Persie.
Perská vláda by dostávala 16 % ročního zisku ropné společnosti, což byl prohnilý obchod, jak si brzy uvědomí.
D'Arcy s finanční podporou společnosti Burmah Oil se sídlem v Glasgow nakonec v roce 1908 nalezl ropu v komerčním množství.
Vznikla Anglo-perská ropná společnost, která v roce 1911 dokončila ropovod z ropného pole do své nové rafinerie v Abadanu.
Těsně před vypuknutím 1. světové války chtěl Winston Churchill, tehdejší první lord admirality, převést britské loďstvo z uhlí.
Aby si britská vláda zajistila spolehlivý zdroj ropy, získala ve společnosti Anglo-Persian významný podíl.
Ve dvacátých a třicátých letech 20. století společnost velmi profitovala z toho, že Peršanům platila mizerných 16 % a odmítala znovu jednat o podmínkách.
Rozzlobená Persie nakonec D'Arcyho dohodu zrušila a věc se dostala k Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu.
Nová dohoda z roku 1933 poskytla společnosti Anglo-Persian novou koncesi na 60 let, ale na menší území.
Podmínky se zlepšily, ale stále neznamenaly uzavření dohody.
V roce 1935 se Persie stala mezinárodně známou pod svým druhým jménem, Írán, a společnost se přejmenovala na Anglo-Iranian Oil.
V roce 1950 byl Abadan největší ropnou rafinerií na světě a britská vláda se svým 51% podílem fakticky kolonizovala část jižního Íránu.
Malý podíl Íránu na zisku dlouhodobě zhoršoval vztahy a stejně tak i zacházení společnosti s ropnými dělníky.
V roce 1946 jich 6 000 vstoupilo do stávky a spor byl brutálně potlačen s 200 mrtvými nebo zraněnými.
V roce 1951, kdy se Aramco dělilo o zisky se Saúdy v poměru 50/50, předala Anglo-Iránská společnost Íránu mizerných 17,5 %.
Těžko se tedy divit, že Írán chtěl získat hospodářskou a politickou nezávislost.
Volání po znárodnění jeho ropy již nebylo možné ignorovat.
V březnu 1951 Majlis a Senát odhlasovaly znárodnění společnosti Anglo-Iranian, která od roku 1913 kontrolovala íránský ropný průmysl za podmínek pro hostitelskou zemi vysloveně nevýhodných.
Sociální reformátor Dr. Mohammad Mossadeq byl většinou 79 ku 12 hlasům jmenován premiérem a okamžitě splnil přání své vlády, zrušil ropnou koncesi společnosti Anglo-Iranian a vyvlastnil její majetek.
Jeho vysvětlení bylo naprosto rozumné:
"Naše dlouhá léta jednání se zahraničím… zatím nepřinesla žádné výsledky. S příjmy z ropy bychom mohli pokrýt celý náš rozpočet a bojovat proti chudobě, nemocem a zaostalosti našeho lidu.
"Další důležitou okolností je, že odstraněním moci britské společnosti bychom také odstranili korupci a intriky, jejichž prostřednictvím byly ovlivňovány vnitřní záležitosti naší země….. Írán by dosáhl své hospodářské a politické nezávislosti." (M. Fateh, Panjah Sal-e Naft-e Iran, s. 525)
Za svou drzost byl v rámci puče provedeného MI5 a CIA odstraněn, tři roky vězněn a poté až do své smrti v domácím vězení.
Británie, odhodlaná provést změnu režimu, zorganizovala celosvětový bojkot íránské ropy, zmrazila íránská aktiva v librách šterlinků a pohrozila právními kroky proti každému, kdo koupí ropu vyrobenou v rafineriích, které dříve kontrolovali Britové.
Íránská ekonomika se brzy ocitla v troskách…
Zní to povědomě, že?
Amerika se zpočátku zdráhala připojit se k britské destruktivní hře, ale Churchill (tehdejší premiér) se nechal slyšet, že Mossadeq se mění v komunistu a tlačí Írán do náruče Ruska právě v době, kdy studená válka vzbuzovala velké obavy.
To stačilo k tomu, aby se nový americký prezident Eisenhower přidal na palubu a společně s Británií zosnoval spiknutí s cílem Mossadeqa svrhnout.
Tak začala nepříjemná hra plná provokací, chaosu a podvodů.
Šáh Mohammad Rezá Pahlaví v exilu podepsal dva dekrety, z nichž jeden Mossadeqa odvolal a druhý jmenoval premiérem generála Fazlolláha Zahediho, kterého vybrala CIA.
Tyto dekrety byly napsány podle pokynů CIA.
V srpnu 1953, když bylo uznáno, že je to bezpečné, se šáh vrátil, aby převzal vládu.
Mossadeq byl zatčen, souzen a odsouzen šáhovým vojenským soudem za velezradu.
Poznamenal:
"Jsem si dobře vědom toho, že můj osud musí v budoucnu sloužit celému Blízkému východu jako příklad přetržení řetězů otroctví a podřízenosti koloniálním zájmům."
Jeho stoupenci byli shromažďováni, vězněni, mučeni nebo popraveni.
Zahediho nová vláda se dohodla se zahraničními ropnými společnostmi na vytvoření konsorcia, které mělo obnovit tok íránské ropy, přičemž lví podíl připadl USA a Velké Británii a 40 % Anglo-Iranian.
Konsorcium souhlasilo s tím, že se o zisky rozdělí s Íránem v poměru 50:50, ale odmítlo otevřít své účetní knihy íránským auditorům nebo umožnit Íráncům zasedat ve správní radě.
USA masivně financovaly šáhovu vládu, včetně jeho armády a nenáviděné tajné policie SAVAK.
Společnost Anglo-Iranian se v roce 1954 přejmenovala na British Petroleum.
Mossadeq zemřel v roce 1967.
Převrat zosnovaný CIA, který svrhl Mossadeqa, dosadil šáha a vpustil do země americké ropné společnosti, byl pro Íránce poslední kapkou.
Britsko-americké spiknutí se nevyhnutelně vymstilo o 25 let později islámskou revolucí v letech 1978-9, ponižující 444denní krizí s rukojmími na americkém velvyslanectví a tragicky zpackanou záchrannou misí.
Kdyby Británie a Amerika hrály fér a nechaly Íránce, aby si sami určili svou budoucnost, místo aby pomocí ekonomického terorismu srazily zemi na kolena, mohl být dnes Írán "jedinou demokracií na Blízkém východě", což je titul, který si falešně nárokuje Izrael, který je ve skutečnosti odpudivou etnokracií.
Proto nikdy nezmiňujte slovo na M: MOSSADEQ.
Británie však zřejmě není schopna hrát fér.
Když byla v roce 2022 po pěti letech v teheránském vězení propuštěna britsko-íránská občanka Nazanin Zaghari-Ratcliffeová, vyšlo najevo, že Spojené království dluží íránské vládě přibližně 400 milionů liber, které vznikly nedodáním bojových tanků Chieftain objednaných íránským šáhem před jeho svržením v roce 1979.
Írán tento dluh vymáhal více než čtyři desetiletí.
V roce 2009 mezinárodní soud v Nizozemsku nařídil Británii, aby peníze uhradila.
Íránské úřady prohlásily, že Nazanin bude propuštěna, až tak učiní Spojené království, ale ona trpěla tyto roky věznění, stýskalo se jí po dětech a manželovi ve Spojeném království, zatímco britská vláda si dávala na čas, než konečně zaplatila.
Doutnající zášť po více než 70 let
Během íránsko-irácké války (1980-88) se USA a nakonec i Británie silně přiklonily na Saddámovu stranu a toto spojenectví Saddámovi umožnilo snadněji získat nebo vyvinout zakázané chemické a biologické zbraně.
Za oběť jim padlo nejméně 100 000 Íránců.
Takto to shrnul John King v roce 2003.
"Spojené státy používaly legální i nelegální metody, aby pomohly vybudovat Saddámovu armádu v nejsilnější armádu na Středním východě mimo Izrael.
USA dodávaly Iráku chemické a biologické látky a technologie, i když věděly, že Irák používá chemické zbraně proti Íráncům.
USA dodaly Iráku materiál a technologii pro tyto zbraně hromadného ničení v době, kdy bylo známo, že Saddám tuto technologii používá k zabíjení svých kurdských občanů.
"Spojené státy dodávaly Iráku zpravodajské informace a informace o plánování bojů v době, kdy tyto plány zahrnovaly použití kyanidu, yperitu a nervově paralytických látek.
Spojené státy zablokovaly odsouzení používání chemických zbraní Irákem ze strany OSN.
Spojené státy v tomto úsilí nejednaly osamoceně.
Největším dodavatelem zbraní byl Sovětský svaz, ale na dodávkách zbraní a technologií se podílely také Anglie, Francie a Německo."
Shodou okolností společnost, pro kterou jsem v té době pracoval, dodávala íránské vládě elektronické komponenty pro vojenské vybavení.
Zrovna jsme zvažovali nabídku na zřízení továrny v Teheránu, když nám bylo oznámeno, že britská vláda zavírá teheránský úřad pro zásobování v Londýně a ruší všechny vývozní licence do Íránu.
Británie se rozhodla podpořit Saddáma.
Stovky britských společností byly nuceny opustit Íránce v kritickém okamžiku.
Zrada Íránu a zbavení se Saddáma se povedlo, že?
Saddám byl svržen v dubnu 2003 po invazi do Iráku vedené Spojenými státy a Velkou Británií a v roce 2006 byl po pochybném procesu za nepřehledných okolností oběšen.
Špinavá práce byla přenechána prozatímní irácké vládě.
Nakonec jsme ani nedokázali zajistit, aby se Saddámem bylo spravedlivě naloženo.
"Soudní proces a poprava Saddáma Husajna byly tragicky promarněnou příležitostí ukázat, že spravedlnosti může být učiněno zadost i v případě jednoho z největších zločinců naší doby," uvedl expert Rady OSN pro lidská práva na mimosoudní popravy.
Philip Alston, profesor práva na Newyorské univerzitě, poukázal na tři hlavní chyby, které vedly k Saddámově popravě.
"První z nich spočívala v tom, že jeho soud byl poznamenán závažnými nesrovnalostmi, které mu znemožnily spravedlivý proces, a ty byly velmi jasně zdokumentovány.
Za druhé, irácká vláda se zapojila do nevhodné a zjevně politicky motivované snahy o urychlení popravy tím, že odepřela čas na smysluplné odvolání a uzavřela všechny cesty k přezkoumání trestu.
A konečně, ponižující způsob, jakým byla poprava vykonána, jasně porušil zákon o lidských právech."
Alston připustil, že "v takových případech existuje pochopitelný sklon k pomstě", ale varoval, že "umožnění, aby takové instinkty převážily, jen vysílá signál, že právní stát je v Iráku nadále k smíchu, stejně jako tomu bylo v Saddámově době".
Nyní tedy opět hrajeme špinavou hru, podporujeme nedemokratický stát Izrael, který je řízen genocidními maniaky a který již 76 let popírá mezinárodní právo a vede masakrální, teroristickou a vyvlastňovací válku proti původním Palestincům, a dokonce jej chráníme ve smrtícím sporu s Íránem.
Prezidentu Trumanovi trvalo pouhých 11 minut, než přijal a rozšířil plné diplomatické vztahy s Izraelem, když sionistická entita v roce 1948 vyhlásila státnost, přestože stále páchala masakry a další teroristická zvěrstva.
Ďábelské ambice a hrůzná taktika Izraele byly od samého počátku dobře známy a zdokumentovány, ale USA a Spojené království je horlivě podporovaly a usnadňovaly.
V případě Spojeného království začala zrada Palestinců již v roce 1915 díky sionistickému vlivu.
Dokonce i Edwin Montagu, jediný Žid v tehdejším britském kabinetu, označil sionismus za "zhoubnou politickou víru, neudržitelnou pro žádného vlasteneckého občana Spojeného království".
O sto let později je zcela zřejmé, že sionismus byl na Blízkém východě tím největším "zhoubným vlivem".
Je smutné, že nevýslovná krutost a nelidskost sionistického režimu vůči neozbrojeným ženám a dětem v Gaze a na Západním břehu Jordánu – dost špatná v desetiletích před říjnem 2023, ale nyní ukazující Izraelce jako odporné zločince, kterými vždy byli – stále nestačí k tomu, aby skončila jeho adorace ze strany USA a Spojeného království.
Q.S.
Bez komentáře....