V nynějším Labyrintu světa…

"Za rozlehlý oceán se prohlašuje nádrž vodní, mezitím co neuznám tmou k moři směřuje proud spodní."

Svět, o němž psal Jan Amos Komenský během třicetileté války jako o labyrintu, nebyl útvarem zdaleka tak složitým, jakým se jeví ten současný.

Tehdy šlo pouze o zmatek uvnitř lidské společnosti.

Odtud byl však nečekaně porušen sám organismus Země.

Jako onehdy i nyní může člověk sice dbát o vlastní záchranu, ale navíc jde o život na Zemi vůbec.

Poutníkovi v nynějším Labyrintu světa nenasadilo Mámení pouhé brýle, ale dokonalé kontaktní čočky; a nezdá se, že by rozum sám, jakkoli vybavený vzdělaností, měl dobrý přehled o tom, čeho se domohl a v čem uvízl.

Souběžně s umocňováním vnitřního rozkladu se labyrint stále víc prosazuje znehodnocováním světa vnějšího.

Lidé se stávají nevolníky.

Jejich živobytí je možné jenom prostřednictvím jeho aparátu.

Jsou nuceni pracovat na jeho území, v jeho kancelářích, na jeho polích, v jeho továrnách.

Nevědomky se podílejí přímo i nepřímo na rozvětvování bludiště.

Labyrint je plošný útvar, zahlcující přirozený svět.

Ústřední nebetyčná babylónská věž je pokusem zbavit se Boha, ukrýt se před ním, být mimo jeho dosah, "stvořit" prostředí, kde On není, kde je možno jednat libovolně.

Vladimir S. Solovjev, jenž žil v druhé polovině devatenáctého století, dospěl k tomuto zjištění:

"Naše vůle směřuje k panování místo k sjednocení, náš rozum místo poznávání jediného pravého oddává se libovolnému rozumování o nekonečně mnohých věcech; konečně naše pocitová duše místo aby spěla k oživení hmoty duchovními silami, směřuje jen k nesmyslnému požitku hmoty."

Miroslav Matouš: "Přemítání nad labyrintem. Eseje na rozhraní." ERMAT, Praha 2005, s. 5.

Miroslav Matouš (1921−2021), autor knihy "Přemítání nad labyrintem. Eseje na rozhraní." byl významný český duchovní, evangelický farář, básník, překladatel, autor vzpomínkových knih, blízký spolupracovník a přítel Přemysla Pittra.

Jeho život byl provázaný s dramatickými událostmi 20. století, a jak sám říkal, prožíval svůj život ve "Vyšší režii"…

Sám sebe nazýval poutníkem…a jako duchovní poutník ve své literární tvorbě propojoval hlubokou víru v Boha, osobní zkušenosti a básnické vnímání světa.

Ve své knize esejů, z níž přinášíme ukázku z úvodní části nazvané "Vstup," vychází autor z přesvědčení, že možnost "uvědomit si labyrint a najít cestu z něho nevyplývá z rozumu samého."

Úvahy Miroslava Matouše nás přimějí k zamyšlení o světě, kde se mnozí domnívají, že mohou vybudovat společenský řád …bez Boha …a proti Bohu.

O životní pouti a díle Miroslava Matouše jsme psali zde:

https://www.quintus-sertorius.com/l/zar-lampe-me/

L.K.