Václav Hájek z Libočan

Novodobá historiografie ho proto obdařila hanlivými přízvisky jako "fantasta", "sedmilhář" a podobně. 

Neprávem. 

Hájek si prakticky nic nevymýšlel. 

Příběhy zařazené do Kroniky poctivě přebíral z tradice. 

Buď ze šlechtických archivů, nebo z lidového podání. 

Za tím účelem také zorganizoval nejstarší známý sběr pověstí na našem území a zachránil tak mnoho z nich před zapomněním. 

Přesto mnozí historikové dodnes hledí na tohoto renesančního spisovatele přezíravě a líčí negativně dokonce i jeho povahu. 

Při bližším pohledu takové hodnocení neobstojí. 

Hájek se naopak jeví jako mimořádný a osobně statečný člověk. 

Když působil jako probošt na Karlštejně, uchýlily se pod jeho ochranu služebné, které krutě týrala manželka místního purkrabí Kateřina z Komárova. 

Hájek dívky ubránil a pustil se do vyšetřování celého incidentu. 

Zjistil přitom, že sadistická šlechtična zavraždila a zmrzačila už celou řadu svých služek. 

Hájek se nedal zastrašit jejím mocným manželem a vyvolal soudní jednání, což bylo s ohledem na konexe urozené vražedkyně velmi riskantní i pro něho samotného. 

Díky Hájkem shromážděným důkazům museli soudci dát průchod pravdě a řádění "krvavé Kateřiny" bylo navždy zastaveno.  

Q.S.