Ve světle měsíce

Jde měsíc nebem rozjasněných tich

A v klidném jasu dolů v město zírá,

Svit jeho tajem domy obestírá,

vše stopil ve svých chvějných paprscích.

Tam záblesk ztajený se v okně mih,

v šer odražen zas beze stopy zmírá,

jak život lidský v bezdnu všehomíra,

jak mizí dravec, když se v mnoho zdvih.

Co všecko nyní pod tou září dřímá,

Co různých skrývá zde se tuch!

Jak tebe, měsíci, ten pohled v město jímá?

Však měsíc jako by byl ve snu pohřížen,

neb jinam hleděl skrze jasný vzduch,

jde zvolna vpřed a stále mlčí jen.

František Kaván

Z Juvevenilií, 4. 11. 1886

Z monografie František Zachař: Kaván. František Kaván (1866-1941). Dílo. Praha 2018.

L.K.