Velká část politické elity má narušený vztah k realitě
Kancelář se během letní pauzy očividně střetla s realitou. Merz vidí německý sociální systém v hluboké krizi. Mezitím jeho političtí spojenci v Bruselu volají po zvýšení té samé dávky jedu, která Evropu činí nemocnou.
Řekněme to napřímo: velká část politické elity má narušený vztah k realitě.
To platí stejně pro hospodářský úpadek Německa a EU jako pro veřejnou komunikaci strategických politických cílů, která je systematicky zastírána.
Otevřená kritika kurzu by mohla způsobit, že se politická pohádka zhroutí dříve, než realita pronikne do veřejného mínění.
Merz a sociální stát
O to pozoruhodnější byla varovná slova kancléře Friedricha Merze během jeho sobotního vystoupení na zemské stranické konferenci CDU v Dolním Sasku.
"Nejsem spokojen s tím, čeho jsme dosud dosáhli – musí to být víc, musí to být lepší."
Slyšíte to?
Jemné zachvění sebekritiky od kancléře.
Vzácnost.
Ale výrok vyvolává otázku: co přesně má Merz na mysli pod pojmem "úspěchy"?
Má na mysli tzv. investiční booster, který údajně poskytuje marginální úlevu německé ekonomice, zatímco se potácí na hraně kolapsu?
Nebo snad obrovské dluhové balíčky a rostoucí finanční mezery, které se s největší pravděpodobností zacelí daňovými škrty pro občany?
Ve svém projevu v Osnabrücku se Merz později vyjádřil neobvykle jasně k stavu sociálního systému:
"Sociální stát, jak ho máme dnes, už není finančně udržitelný vzhledem k tomu, co jsme schopni ekonomicky zajistit."
Přímá diagnóza, která nenechává mnoho prostoru pro interpretace.
Avšak bez zmínky o tržně orientovaném obratu, důvěře v individuální řešení, osobní odpovědnosti či rychlé redukci byrokracie.
Vzkaz zní: pokračujeme dál.
Momentky upřímnosti
Merz také jasně promluvil o dávkách v hmotné nouzi: takto to dál nejde. 5,6 milionu lidí je pobírá.
Mnozí by mohli pracovat, ale nepracují, řekl.
Realita, které se politika obvykle vyhýbá.
Pokus alespoň částečně pojmenovat prekérní stav německého sociálního pojištění.
V době, kdy je politické přikrášlování rutinou, je téměř štěstí, když alespoň někdo z čelních politiků přizná hospodářskou realitu.
Ovlivnila Merze a jeho kolegy v Berlíně poslední ekonomická data? HDP se ve druhém čtvrtletí opět propadlo a výhled zůstává chmurný.
Zatímco stát zasahuje masivními úvěrovými programy a nové dluhy dosahují zhruba 3,5 % letos, soukromá ekonomika se propadá o 4–5 %.
Nazývat to recesí by bylo eufemismem – jsme v depresi.
Více centralismu v EU
Zatímco se kancléř potácel tvrdou ekonomickou realitou Německa, představitelé EU vypustili do médií zkušební balónky.
Byl to Mario Draghi, politický všeuměl EU, který snadno střídá roli bývalého italského premiéra a šéfa ECB, kdo představil další zprávu.
Zopakoval svou známou tezi: Evropská unie musí jednat jednotněji, jako jeden stát, pokud si chce zachovat geopolitickou roli.
Více té medicíny, která Evropu činí nemocnou: více centralizace, méně subsidiarity a zesílená technokratická vláda.
Draghi znovu předvedl bruselský plán – stejně jako při dluhové krizi před 15 lety: moc soustředěná v Bruselu, rozhodování mimo demokratickou kontrolu, vynucované politickým aparátem, který diriguje mediální narativy.
Přísná cenzura, mediální manipulace – špinavé nástroje k umlčení opozice vůči centralizaci.
Stejná autoritářská logika jako tehdy se vrací.
Lagardeová a migrace
Draghiho spojenec, šéfka ECB Christine Lagardeová, také vyrazila do médií.
Dotkla se migrace, tématu, které je v německé politice a médiích dovedně obcházeno nebo zkreslováno.
Lagardeová vypustila zkušební balón na setkání Federální rezervy v Jackson Hole, aby nenápadně otestovala náladu Evropy.
Podle ní Evropa už nemůže růst bez masivní migrace (jakého růstu přesně?).
Tvrdila, že německé HDP by dnes bylo přibližně o šest procent nižší než v roce 2019 bez zahraničních pracovníků.
Že je země už nějakou dobu v depresi, jakoby vedení ECB nezaznamenalo.
Pak vytáhla známý trumf: bez migrace nelze řešit nedostatek pracovních sil.
Bez zmínky o technologickém pokroku díky AI nebo robotice, který by mohl nedostatek pracovní síly vyrovnat.
Bez zmínky o migraci jako bezpečnostním riziku, o kulturních konfliktech či politickém islámu, který je neslučitelný s evropskými hodnotami.
Lagardeové postoj byl o to nápadnější, že USA začínají repatriovat nelegální migranty a končí s "evropeizací" americké politiky.
Její projev v zemi racionálního probuzení a politického obratu pravděpodobně vyvolal jen pozvednutá obočí.
Jackson Hole zvýraznilo trajektorii EU: otevřené hranice, elity ignorující rizika, zatímco levice rozšiřuje svůj voličský základ na úkor evropské kultury a ekonomiky.
Trpká bilance
Spojte tři události – Merzův projev, Lagardeovou v Jackson Hole a Dragiho nejnovější zprávu – a závěr je alarmující: ekonomika se zrychleně řítí ke kolapsu v důsledku vlastní energetické krize a přeregulování.
Sociální fondy, přetížené masovou nelegální migrací, hrozí implozí.
Navrhované řešení?
Centralizace, regulace a pokračující neomezená migrace.
I obvyklé debaty ministra financí Larse Klingbeila o zvýšení daní do toho zapadají: jednotlivec neznamená nic, stát ovládá vše, občany stále víc zatěžuje.
Ta drzost sáhnout ještě víc na soukromý majetek a zvýšit daně je ohromující – a setkává se jen s malým odporem.
Merzova CDU se stala papírově tenkou měšťanskou ochrannou zdí z horkého vzduchu.
Q.S.
Chudoba je palivem globalismu....
Čím více chudých, čím více krizí, čím více zoufalství, tím rychlejší zavádění "sociálních programů", posilovaní centralistické byrokracie, méně jídla, méně pohodlí, více regulací a duchovního vězení.
Platí i obráceně: čím větší duchovní úpadek, tím více bídy a nesvobody...
Politické elity jsou pouhé loutky, které se musí držet základní linie, která je nastavena globálními finančními klany, proto jejich výměny nic na celkovém směřování nic podstatného nezmění.
To ovšem neznamená, abychom ignorovali například volby a veřejný život.
Právě naopak - je to jedna z posledních forem sebeobrany člověka před systémem.
Podmínkou ovšem je znát fungování systému a jeho nástrojů, jinak se stáváte užitečnými idioty, kdy volíte nastrčené loutky, volíte proti sobě.
Co udržuje systém? Co je jeho hlavním nástrojem moci? Co jsou ty "systémové hodnoty" a "ukotvení"?
Když pochopíte tohle, nikdy nemůžete volit Fialu, Babiše, Motoristy, TOP09, STAN a Piráty....