Vidění

Kdesi uprostřed polí, na břehu křišťálového potůčku, jsem spatřil ptačí klec, jejíž vzhled prozrazoval, že ji vyrobil mistr.

V jednom rohu ležel mrtvý ptáček a ve druhém byly dvě misky − na vodu a na semenec, obě prázdné.

Stanul jsem tam v uctivém pohnutí, jako by si bezduchý pták a bublání potůčku zasloužily hluboké mlčení a úctu − jako by si zasloužily zkoumání a meditaci srdce i svědomí.

Jak jsem se ponořil do myšlenek a pozorování, zjistil jsem, že to nebohé stvoření zemřelo žízní vedle vodního proudu a hladem uprostřed úrodného pole, jež je kolébkou života; asi jako bohatec, který ve svém ocelovém sejfu zmírá hladem uprostřed hromad zlaťáků.

Náhle se před mým zrakem klec proměnila v lidskou kostru a pták v lidské srdce, jež krvácelo z hluboké rány, která vypadala jako ústa truchlící ženy.

A z té rány vycházel hlas, který pravil:

"Jsem lidské srdce, jsem vězněm hmoty a oběť pozemských zákonů.

V Božím poli Krásy, na břehu proudu života jsem bylo uvězněno v kleci zákonů vytvořených člověkem.

Uprostřed krásného díla stvoření jsem zemřelo v zapomnění, neboť mi nebylo dopřáno radosti svobody z Boží hojnosti.

Podle lidských měřítek vše, co je krásné a co probouzí mou lásku a touhu je hanebné; podle lidského úsudku vše, co je dobré a po čem prahnu, je pouhopouhé nic.

Jsem ztracené lidské srdce uvězněné v ohavném žaláři lidských příkazů, zakováno v řetězech pozemské moci, mrtvé a zapomenuté, neboť lidstvo, jehož jazyk je spoután a jehož oči nepoznaly slzy, se mi směje."

Všechna tato slova jsem slyšel a viděl jsem, jak vycházejí z onoho poraněného srdce spolu se stále tenčím praménkem krve.

Ještě více toho zaznělo, avšak můj zamžený zrak a pláč mi znemožnily, abych co viděl a slyšel.

Chalíl Džibrán: "Slzy a úsměv." Praha 2006, s. 54−55.

Libanonský spisovatel, básník, filozof a malíř Chalíl Džibrán (1883−1931), jehož dílo je inspirované křesťanskou mystikou, súfismem a východní filozofií, je považován za jednoho z nejvýznamnějších literátů 20. století.

Mezinárodní uznání mu přinesla jeho kniha "Prorok", která poprvé vyšla v roce 1923.

Chalíl Džibrán se narodil ve městě Bšarrí v rodině maronitských křesťanů.

Rodina Chalíla Džibrána byla chudá, a přestože se mu nedostalo oficiálního vzdělání, navštěvovali jej kněží, kteří ho vzdělávali v arabském jazyce a učili jej o Bibli.

Podporu našel také u své matky, která ho podporovala v jeho zájmu o umění a literaturu.

V roce 1895, když mu bylo dvanáct let, rodina emigrovala do Bostonu v USA.

Přestože život v chudinské čtvrti byl těžký, Džibrán se začal učit anglicky a věnoval se kreslení a psaní.

V roce 1898 se vrátil do Libanonu, aby studoval v Bejrútu.

Zde rozvíjel svůj literární talent a začal psát v arabštině.

Po návratu do USA v roce 1902 prožil osobní tragédie – zemřela mu matka, sestra a nevlastní bratr.

Tyto ztráty hluboce ovlivnily jeho pohled na život, na smrt, a promítly se i do jeho literární tvorby.

V roce 1911 se přestěhoval do New Yorku, kde se připojil k literárnímu hnutí Mahjar, skupině arabských emigrantů, kteří rozvíjeli arabskou literaturu.

Zpočátku svá díla vydával v arabštině, od roku 1918 pak již výhradně v angličtině.

K jeho dalším známým dílům patří "Zlomená křídla," "Poutník," "Zahrada Prorokova," "Písek a pěna."

V předmluvě sbírky "Slzy a úsměv" Chalíl Džibrán píše:

"Tisíckrát raději zemřu štěstím, než abych žil zbytečně a v beznaději.

Mým toužebným přáním je neukojitelný hlad po lásce a kráse; nyní vím, že ti, jež vlastní jen bohatství, jsou chudáci, avšak mému duchu lahodí vzdechy milenců více než hudba lyry."

"Voda se ztrácí a stoupá vzhůru, až se promění v mraky, které se sbírají nad kopci a údolími; a když se setká s vánkem, padá dolů na pole a spojuje se s potůčkem, jenž se zpěvem míří k moři.

Život mraků je životem loučení a životem sjednocení; slzy a úsměv.

Tak se též duch odděluje od těla i vstupuje do hmotného světa, plyne jako mraky nad údolími smutku a horami štěstí, až se setká s vánkem smrti a vrátí se na svůj počátek, do nekonečného oceánu lásky a krásy, jímž je Bůh."

Chalíl Džibrán zemřel 10. dubna 1931 v newyorské nemocnici ve věku 48 let.

Ukázky z díla Chalíla Džibrána jsme přinesli také zde:

https://www.quintus-sertorius.com/l/pisen-duse/

https://www.quintus-sertorius.com/l/pred-trunem-krasy/

www.quintus-sertorius.com/l/jsem-tvym-korenem-v-zemi-a-ty-jsi-mym-kvetem-na-nebi-a-spolecne-rosteme-pred-tvari-slunce/

https://www.quintus-sertorius.com/l/valka-a-drobne-narody/

L.K.