Vraždění bez konce. Ruleta o osud světa.
Vražda Ismaila Haníji v Teheránu, šéfa politického vedení palestinského Hamásu (plus jednoho z jeho osobních strážců) je pokračováním naprosto šílené snahy premiéra Netanjahua vyvolat rozsáhlý konflikt v celém nestabilním regionu.
Zatím zní jen slova: Hamás vyjádřil soustrast "synům velkého palestinského lidu".
Palestinské hnutí uvedlo, že se Haníja stal obětí "zrádného sionistického útoku".
"Zabití Haníji je překročením další červené linie, Izrael bude muset zaplatit vysokou cenu," uvedla íránská Rada národní bezpečnosti.
Ruské ministerstvo zahraničí se omezilo na konstatování:
"Haníjova smrt je politickou vraždou".
Sionisté jako smyslu zbavení
Pro Írán je to signál, že Izrael je rozhodnut vyprovokovat válku.
Nelze jen tak zaútočit na hlavní město islámské republiky, zavraždit šéfa politického vedení Hamásu, který sem přijel na inauguraci nového prezidenta, a pak neočekávat reakci, která může vést ke dlouho očekávané a odkládané velké válce na Blízkém východě.
Nový íránský prezident Masúd Pezeskiján je tím kompromitován.
Už slyší, že jeho bezpečnostní a zpravodajské služby jsou neschopné.
A všechno se to pokusil začít tak mírumilovně.
Den před vraždou prohlásil, že je připraven jednat se Západem, aby se snížilo napětí.
To je teď v troskách.
Ale nedosti na tom: Současně Izrael zahájil útok na libanonské hlavní město Bejrút.
Cílem byl podle IDF vysoký velitel Hizballáhu odpovědný za útok na Majdal Šams a také Fuad Šukr, šéf operačního střediska libanonského Hizballáhu.
Tel Aviv ho obviňuje z organizování útoku na Golanských výšinách, při němž zahynulo 12 drúzských dětí a mladistvých.
Podle agentury Reuters však Šukr izraelský úder přežil.
Hizballáh oznámil, že díky úspěšné kontrarozvědce se atentát nezdařil, protože se mu podařilo opustit budovu ještě před útokem.
Izraelské zdroje ovšem tvrdí opak.
Tvrdí, že Šukr byl zabit a jeho tělo se nachází v nemocnici v centru Bejrútu.
Šukr byl před několika lety jmenován vedoucím projektu přesných raket Hizballáhu.
Je také hledán Spojenými státy za roli při bombovém útoku na kasárna americké námořní pěchoty v Bejrútu v roce 1983.
Libanonský ministr zahraničí Abdalláh Bouhabíb agentuře Reuters řekl, že doufá, že reakce Hizballáhu na izraelský nálet na Bejrút bude "přiměřená", aby se zabránilo eskalaci.
Libanon podle něj rovněž podá stížnost Radě bezpečnosti OSN.
Nic než přání otcem myšlenky.
Já chci válku za každou cenu!
Současně se schází libanonský parlament, aby projednal "naléhavá opatření" v reakci na útok.
Naopak izraelský ministr obrany Yoav Galant na Platformě X uvedl, že "Hizballáh úderem na Golany překročil červenou linii" (ačkoli většina pozorovatelů se shoduje v tom, že Hizballáh neměl žádný důvod útočit na Drůzy).
Izraelská armáda uvedla, že při útoku v Bejrůtu zabila i vysoce postaveného člen Hizballáhu Hadžiho Mohsana.
Takže sečteno, podtrženo: Izrael od této chvíle už definitivně není zemí, kde lze pracovat, podnikat či trávit dovolenou.
Nyní je místem, kde můžete pouze válčit.
Netanjahu k tomu směřuje již několik let.
Když mluvil v americkém Kongresu o vojenské alianci podobné NATO na Blízkém východě, věděl už o operacích v Teheránu a Bejrútu.
Ale především věděl, že bez USA Izrael nepřežije, a proto potřebuje vyprovokovat přímé vojenské zapojení Spojených států do "jeho" války.
Důsledkem jsou nové protesty proti Izraeli a sionistům po celém světě.
Mnozí židé jsou teď skutečně v nebezpečí.
Rozhořčeny jsou i skupiny, které dosud zůstávaly "umírněné".
A nejde jen o zavražděné (mimochodem právě ty nejvíce "umírněné"¨ vůdce Hizballáhu a Hamásu (většina lidí neznala jejich tváře a nebude si pamatovat jejich jména).
Jde o neakceptovatelnost stále drzejších teroristických metod Izraele a nerespektování základních norem mezinárodního práva.
V jeden den spáchat dva teroristické útoky s použitím raket na území suverénních států - v Libanonu a v Íránu - navíc v den inaugurace íránského prezidenta - to už musí být ten, kdo tuhle ruletu rozehrává, skutečný šmejd.
Profesor Dmitrij Jevstafjev zveřejnil několik dosti výstižných poznámek:
- 1. Izrael a některé americké elity, včetně těch, které jsou spojeny s rodinou Bidenových, sázejí na eskalaci. Ne tak ovšem všichni Demokraté, a rozhodně ne Kamala Harrisová. Ostatně ani Republikáni. Potřebovali by naopak mírové řešení, nějaký nový "Camp David" z let 1978-79. Jenže Bidenova skupina má stále ještě veškerou moc a prostředky, aby USA do války na Blízkém východě zatáhla ještě před volbami.
Závěr: Poslední příležitost pro západní elity posedlé mocí, které jsou ochotny udělat cokoli, aby si moc, jež jim proklouzává mezi prsty, udržely za jakoukoli cenu. To přesně platí pro Netanjahua, který už jedná, jako by se pominul. A pryč je éra "věčných žvanilů", lidí slov, ale ne činů (vždyť jsou tu teď Erdogan či Trump).
- 2. Írán nemá možnost nereagovat či reagovat "naoko, aby se neřeklo" - jako minule. Protiamerický prezident Raisí by to dokázal. Radikálnímu Larídžánímu by to rovněž nejspíš prošlo. Bylo by jim "mírové poodstoupení" odpuštěno. Ale nový prezident - "liberál" Masúd Pesekhian - na takovou facku nemůže nereagovat. Jemu - a všem kdo ho vynesli k moci - by odpuštěno nebylo.
- 3.Izrael - a nejen Netanjahu - si zřejmě spočítal, že jedinou cestou k vítězství je přímá konfrontace s hlavním nepřítelem, nikoli s jeho "proxy".
- 4. A pak je tu situace po Bidenově rezignaci na volby: Netanjahu se Kamaly Harrisové skutečně bojí. Nejen on, všichni jsou kvůli ní nervózní. Mohla by - respektive ti, kdo stojí za ní - být nečekaně jakousi "novou Amerikou", se kterou se bude i Rusko muset vypořádat úplně jinak? Také to je ve hře.
- 5. A tak za všechno bude zodpovědný Hizballáh. Izraelci ho sami utvořili, teď ho sami chtějí zničit. Jenže vojenský potenciál islámského hnutí odporu je dnes nesrovnatelně větší. A Hizballáh ho použije, tím si můžeme být jisti.
To je tak, když je někdo přesvědčen o své nekonečné moci - kterou ovšem nemá nikdo: Izrael si myslel, že odstranil dvě figurky ze šachovnice současně.
Opak je pravdou.
Netanjahuovy maniakální vražedné operace jen vytvořily nový krvavý prostor pro mocenskou hru.
Pro rovnici ze samých proměnných - jež může kdykoli skončit globální válečnou katastrofou.
Q.S.
Jsem si celkem jistý, že jde o dlouhodobě vykalkulovaný postup.
Plány na eliminaci Íránu existují více než 10 let.
"7 zemí do 7 let" sice úplně nevyšlo, ale situace se mění.
S nástupem Donalda Trumpa se dá v této oblasti očekávat eskalace a utlumení ukrajinské anabáze /pokud mu bude umožněno, což není jisté/.
Globální věrchuška stojí před poměrně složitým rozhodování o prioritách a způsobech, jak dosáhnout svého.
Zlikvidovat vojensky a ekonomicky Evropu i USA a současně neztratit otěže na Blízkém a Středním Východě narušením časových posloupností od jejichž realizace závisí výsledná podoba rozoraného glóbu připraveného k přijetí Velkého resetu - NWO.
Čínu a tím tedy i Írán globál mafie nutně potřebuje stejně jako zatím i Izrael, čas ještě nedozrál.
Zdánlivá schizofrenie tak nabude na síle.
Bez protipólů, bez řízeného konfliktu protikladů se připravená globální syntéza zadrhne.
To nejmenší oč má globální oligarchie zájem je dominance jedné ze stran konfliktu.