Všechny totality v dějinách začínaly u evidence, registrace, povolení. A všechny končily u vyloučení, pronásledování a trestu. Rozdíl je jen v technologii.

Je to předkládáno jako technologický pokrok. Jako skvělé řešení byrokracie. Jako prý nevyhnutelná fáze digitalizovaného světa. Ale pod slupkou mediálních sloganů se skrývá něco zcela jiného – začátek totálního zotročení. Digitální identita není neutrální nástroj. Je to klíč. Neotevírá ovšem dveře k domnělému pohodlí – ale především k cele, z níž už nebude úniku. Není to pouhá aplikace v mobilu.

Je to souhlas se sledováním. 

Se ztrátou svobody. 

S tím, že vás někdo jiný bude moci kdykoli vypnout ze systému. 

A kdo nebude v systému, neexistuje. 

Neplatí. 

Není léčen. 

Není zaměstnán. 

Nesmí cestovat.

Pořád si to lidé zcela neuvědomují: 

Vstupujeme do éry, kdy "digitální identita" znamená souhlas s kontrolou, a její ztráta se rovná společenské smrti.

Za fasádou

Říkají nám, že je to dobrovolné. 

Že nám to zjednoduší život. 

Že jde o bezpečí. 

Ale neřeknou, že ve skutečnosti vytvářejí infrastrukturu pro sledování, řízení a trestání.

V roce 2021 byl v Nigérii spuštěn systém, který podmínil přístup k bankovnímu účtu registrací biometrické digitální identity (tzv. NIN). 

Výsledek? 

Miliony lidí přišly o možnost disponovat vlastními penězi, protože nebyly včas zaregistrovány.

V Kanadě v roce 2022 vláda zmrazila účty občanů, kteří poslali dar konvoji protestujících řidičů (a samozřejmě i jim). 

Nedělali nic nezákoného. 

Nebyli souzeni ani odsouzeni. 

Jen se "provinili" nesouhlasem.

V Indii se systém Aadhaar stal povinným klíčem ke všemu – od nákupu SIM karty až po registraci dítěte do školy. 

Bez něj – neexistujete.

V Estonsku jsou digitální identity tak propojené se státními databázemi, že jediným kliknutím je možné zamezit občanovi přístup k celé škále základních služeb.

A to je právě ten smyl. 

Vytvořit systém, který lze dálkově ovládat. 

A občan se stává objektem, datovým bodem, položkou v digitálním inventáři. 

Jediný klik může změnit vše.

Skutečný motiv digitální identity není komfort. 

Je to poslušnost. 

Kontrola. 

Centralizace. 

Ve světě, kde jsou všechny naše údaje, peníze, dokumenty, zdraví i komunikace svázány s jedinou digitální identitou, se stáváme plně vydanými napospas systému.

Nemáte hotovost? 

Máte jen digitální měnu navázanou na identitu? 

Pak stačí, aby vám ji někdo – třeba na základě "neposlušného" chování na sociálních sítích – "dočasně pozastavil". 

Veřejně se postavíte proti nové "zelené" dani? 

Váš přístup ke službám je omezen. 

Žádný soud. 

Prostě se to stane.

Odmítáte očkování? 

Váš identitní profil získá varování, kvůli němuž vám banka odepře úvěr. 

Přeháníme? 

Ne.

V Číně již dnes funguje systém, kde se lidé s "nízkým skóre důvěryhodnosti" nemohou dostat na letiště, do hotelu ani zapsat děti do lepší školy. 

Ale nikoli jen v Číně. 

Také v USA již několik bank experimentuje s ESG hodnocením klientů. 

V Evropské unii se připravuje propojení digitální peněženky s údaji o "udržitelném chování" – spotřebě masa, emisemi z dopravy, uhlíkovou stopou.

Jak dlouho potrvá, než nám běžný nákup masa zablokuje aplikace? 

Ne proto, že jsme zločinci – ale protože se naše chování neshoduje s diktovanými normami. 

Systém není vytvořen k tomu, aby nás chránil. Je vytvořen, aby nás převychovával. 

Samozřejmě "pro naše dobro". 

Pod záminkou pokroku.

Digitální mříže bez drátů

Digitální identita je součást plánované infrastruktury nové společnosti – společnosti, kde jednotlivci nebudou občany, ale (pod)řízenými jednotkami. 

Světové ekonomické fórum (WEF) opakovaně ve svých dokumentech hovoří o potřebě "globálního řízení identity", a to ve spojení s digitálními měnami centrálních bank (CBDC), uhlíkovými pasy, digitálním zdravím a sociálním hodnocením.

V roce 2019 proběhl v rámci OSN summit o digitální identitě, kde se explicitně mluvilo o tom, že "budoucnost globální mobility bude závislá na jednotné biometrické identitě". 

ID2020 – aliance zahrnující Microsoft, Rockefellerovu nadaci, GAVI a další – vyhlásila, že "digitální identita je lidské právo", a zároveň navrhla její zavedení prostřednictvím vakcinačních programů.

V roce 2022 evropská komisařka Věra Jourová potvrdila, že "digitální identita bude klíčem ke všem veřejným i soukromým službám" a že "v budoucnu nebude možné používat digitální prostředí bez jejího využití". 

Poslechněme si to ještě jednou: 

Údajně "nepovinná" identita má být podmínkou přístupu ke všemu.

Hacknutelná realita

Zatímco propagandisté mluví o bezpečnosti, realita ukazuje pravý opak. 

V roce 2021 unikla z čínské státní databáze data více než miliardy lidí – včetně adres, rodinných vazeb, zdravotních údajů.

V roce 2022 byl napaden systém finského poskytovatele psychoterapií Vastaamo – hackeři získali intimní záznamy o tisících pacientech a vydírali je zveřejněním.

V USA v roce 2023 společnost T-Mobile přiznala už pátý velký únik osobních údajů klientů během tří let.

V Rakousku v roce 2021 unikly z databáze zdravotnického systému jména, testy i očkovací záznamy statisíců lidí. 

Jakákoliv centralizovaná databáze je lákadlem – pro státy, zločince i korporace. 

Ale to není vše. 

Nejde jen o únik. 

Jde i o manipulaci.

Když stát či systém dokáže naši digitální identitu upravit, změní nám tím realitu. 

Nezaplatíte. 

Neprojdete. 

Neexistujete. 

Chyba v systému? 

Nebo "omyl" se záměrem? 

Rozdíl brzy přestane být důležitý.

Umlčet, zablokovat, zlikvidovat

Digitální identita je ultimátní moc. 

Jak již řečeno, v Kanadě stačilo během protestů truckerů několik tweetů na podporu konvoje a banky na základě vládního rozhodnutí zmrazily účty. 

Bez obžaloby. 

Bez soudu.

V Číně stačí přejet vlakem do jiného regionu a kvůli pohybu být automaticky zařazen na seznam podezřelých osob – QR kód aplikace změní barvu na červenou. 

Výsledek? 

Faktické domácí vězení.

V Austrálii byly během lockdownu digitální identifikace použity ke sledování polohy občanů v reálném čase – s pokutami za překročení "zón pohybu". 

V Itálii se během pandemie testoval systém "green passů", které podmiňovaly přístup do práce nebo k veřejné dopravě pouze očkovaným – a to výlučně skrze digitální aplikaci.

Ve všech těchto případech o testy co ještě veřejnost snese? 

Kolik kontroly si necháme vnutit, pokud bude podaná s úsměvem a grafikou vládního portálu? 

Digitální identita není neutrální. 

Je to zbraň. 

A v rukou, které si otestují, že neklademe odpor – se z ní stane totální nástroj totality.

Okno odporu

Ještě nejsme v pasti úplně. 

Ale mechanismus se postupně uzavírá. 

Každý nový zákon, každá nová aplikace, každá další povinnost je další závora na digitálních vratech. 

Odmítnout digitální identitu dnes znamená zůstat na okraji systému – ale zítra to může být jediný způsob, jak zůstat svobodný.

Musíme si uvědomit, že "dobrovolnost" je jen přechodný stav. 

Cílem je povinnost. 

Povinnost mít identitu, povinnost mít účet, povinnost být napojen. 

Kdo odmítne, ten "ohrožuje bezpečnost", "komplikuje systém", tedy "není zodpovědný občan". 

Takový bude výklad. 

A proto právě teď je čas říct: Ne! 

Ne povinné digitalizaci. 

Ne centralizaci moci. 

Ne bezmezné kontrole.

Je jedno, jak to nazvou. 

Pokrokem. 

Efektivitou. 

Udržitelností. 

Budují kolem nás digitální klec. 

Místo ostnatého drátu – QR kódy, biometrika, aplikace. 

A většina si toho ani nevšimne, protože dveře se nezavírají naráz – ale pozvolna.

Krok za krokem. 

Ve jménu bezpečí. 

Pohodlí.

Všechny totality v dějinách začínaly u evidence, registrace, povolení. 

A všechny končily u vyloučení, pronásledování a trestu. 

Rozdíl je jen v technologii.

Otázka zní: Budeme nadále mlčet – nebo řekneme dostatečně razantně a nahlas DOST!

Lze se obávat, že spíš platí to první...

Zdroj

L.K.