Všichni společně kráčíme po téže cestě ke globálnímu úbytku obyvatelstva

Dvojice ekonomických demografů Dean Spears a Michael Geruso ve své nové knize After the Spike (Za vrcholem) předkládají poněkud kontraintuitivní argumentační linku: úbytek obyvatelstva planety by nás měl znepokojovat více než jeho nárůst. V analogii se změnou klimatu tvrdí, že příchodu zmenšování populace už nelze předejít – a že jakmile jednou začne, může být velký problém jej zastavit.

Nejvíc dětí v dějinách lidstva se narodilo v roce 2012, asi 146 milionů. 

Globální populace sice i nadále roste, i když porodnost začala klesat, zejména díky dalším a dalším úspěchům na poli snižování dětské úmrtnosti. 

Lidé ale mají stále menší rodiny a během dalších desetiletí míra úmrtnosti převýší porodnost. Právě to označuje dvojice profesorů ekonomie z austinské University of Texas jako "vrcholek" či "kulminaci", tedy konec období prudkého růstu, následovaný dost možná podobně svižným úbytkem populace.

Spears, zakladatel r.i.c.e., the Research Institute of Compassionate Economics, který se zabývá zdravím dětí v indickém státě Uttarpradéš, to na vlastní oči viděl v Indii, kde se průměrná porodnost (TFR, tj. průměrný počet dětí, které žena za život porodí) s rostoucím blahobytem země dostala pod hodnotu dvou dětí.

Naši redaktoři hovořili se Spearsem a Gerusem, proč méně lidí není dobrá zpráva pro planetu, která podle mnohých úpí už pod tíhou současných 8 miliard, proč si lidé po celém světě pořizují menší rodiny a co se s tím dá dělat – pokud vůbec něco.

TIME: Dlouhá léta žila většina společnosti v přesvědčení, že naše planeta je přelidněná a mělo by se s tím něco dělat. Je to tak nebo ne?

Dean Spears: Nejpravděpodobnější podobou budoucnosti je pokles populace. Během několika desetiletí se zastaví její nárůst a začne pokles. Jakmile k tomu dojde, nelze jen tak bez dalšího předpokládat, že se tento trend automaticky překlopí. Asi ta nejzásadnější otázka tedy zní, zda bychom z toho měli mít radost nebo se to pokusit změnit?

TIME: Proč se vlastně populace neustálí na nové, o něco nižší úrovni?

Michael Geruso: Klíčové je zde číslo dvě. Bez dvou dětí v příští generaci, které nahrazují své rodiče z generace předchozí, se velikost generace zmenšuje a to bez ohledu na to, jestli se jedná o deset miliard lidí nebo relativně titěrnou populaci. Podle mě je docela dobře možné, že lidem bude i do budoucna dávat v jejich osobním rozhodování smysl takové chování, které v průměru dá 1,6 dítěte jako dnes v Americe, nebo 1,4, což je evropský průměr.

TIME: Klokani se během období sucha nemnoží, ale jakmile se podmínky zlepší, znovu začnou. Proč myslíte, že lidé znovu nebudou mít časem víc dětí?

Spears: Lidé nejsou jako klokani v tom smyslu, že lidské rozhodování vyrůstá z našich společností, kultur, rodin nebo ekonomiky. A už několik století se toto rozhodování vyvíjí směrem k nižší a nižší porodnosti – z globálního průměru kolem šesti v roce 1800 na pět a půl v roce 1900 k pěti v roce 1950 až k dnešní necelé polovině tohoto čísla. Je to dlouhodobě klesající křivka, nikoliv jen reakce na bezprostřední přítomnost. Zastavit její pokles a obrátit jej by nutně znamenal obrat makro trendu v situaci, kdy všechny sociální, ekonomické, kulturní i rodinné důvody, proč lidé mají méně dětí, asi jen tak nezmizí.

TIME: Od roku 1950 došlo v 26 zemích světa k poklesu porodnosti pod úroveň nahrazení a nikde se znovu nedostala nad ni, jakkoliv počet obyvatel v těchto zemích vzrostl díky nižší dětské úmrtnosti nebo imigraci. Proč porodnost zůstává nízká?

Geruso: Mezi lidmi a odborníky koluje spousta různých teorií. Někdo mluví o antikoncepci, která je skutečně velice důležitá. Sama o sobě ale nevysvětlí třeba to, proč se porodnost ve Švédsku snížila za posledních deset let z 1,9 na 1,4. Sotva někdo asi věří, že se Švédky teprve v roce 2015 poprvé dostaly k pilulce. Jiní zase nadhazují jako vysvětlení snižování sňatečnosti. Mluví se o ústupu náboženství a tradic. Porodnost ale směřuje k nízkým hodnotám po celém světě, v chudých i bohatých zemích, v částech světa se silnou rolí náboženství i více ateistických – i tam, kde i dnes zůstává manželství takřka automatické. Velká výzva tak z nemalé části spočívá i v tom, že sociologové, politici ani badatelé dosud nedokázali spolehlivě určit přesné příčiny tohoto stavu.

TIME: Neznamená více lidí větší zátěž životního prostředí, další odlesňování, větší emise i zastavěná plocha?

Spears: Jistě, ekologické výzvy dnešního světa jsou ohromné a celkem přirozeně se nabízí úvaha, že méně lidí na planetě by mohlo pomoci životnímu prostředí. V naší knize však ukazujeme, že myšlenka depopulace coby jedna z metod řešení současných ekologických krizí nebere příliš v potaz skutečně úspěšná řešení environmentálních výzev z naší novější minulosti. V 60. a 70. letech 20. století jsme v autech spalovali olovnatý benzín. Řešením se v Americe stal Clean Air Act z roku 1970 a jeho novely, které stanovily podmínky postupného ukončení výroby a prodeje olovnatých pohonných hmot. Řešením problému s ozonovou dírou byl zákaz chlor-fluorovaných uhlovodíků Montrealským protokolem. Všechny skutečné úspěchy na poli ekologie jsme tak zaznamenali ve světě s rostoucí populací, přímým zaměřením se na příčinu daného problému.

TIME: Zdroje ovšem neomezené nejsou. Nebude se větší populace častěji svářet o území, vodu či další neobnovitelné zdroje?

Spears: Skutečně nevoláme po nekonečném růstu populace generaci za generací. Vybízíme spíše k zamyšlení, zda úbytek lidí vítat, a tak vlastně utvářet budoucnost – nebo by bylo vhodnější počet obyvatel světa stabilizovat na nějaké úrovni, snad i výrazně nižší, než je ta současná. Až se křivka počtu obyvatel zlomí a začne klesat, což se nyní jeví nevyhnutelně, bude potřeba pro stabilizaci populace nutné porodnost stejně v jistém okamžiku navýšit – čímž se vracíte na začátek, tedy k otázce, jak ve světě budoucnosti dospět k porodnosti dvou dětí na dva dospělé.

TIME: Jaká pozitiva s sebou přináší početnější populace?

Geruso: Ostatní jsou pro nás na řekněme fundamentální úrovni přínosem, jakkoliv to tak ne vždy nutně cítíme, nevnímáme to a nepřiznáváme si to. Současný svět od toho před pár set lety – kde se klidně polovina dětí nedožila dospělosti, kde lidé neměli ani základní hmotné zabezpečení, kde čtyři pětiny lidí žily v extrémní chudobě (dnes to není ani 15 %) – liší v důsledku ohromného množství práce, idejí, inovací a pokroku. Ten se jeví opravdu téměř neuvěřitelně, když uvážíme, kolik lidí se svou prací, sdílením poznání, učením se novým věcem a budováním podílelo na tom, čeho dnes užíváme všichni.

TIME: Pokles globální populace má začít někdy kolem roku 2080. Neřeknou si prostě lidé sklonku století něco v duchu "možná že teď potřebujeme víc lidí"?

Spears: Dnes, v roce 2025 nemáme dosud všechny potřebné odpovědi pro boj se změnou klimatu, přesto jsme na tom ale nesrovnatelně lépe, než bychom byli bez úsilí všech, kteří se tomu celá desetiletí věnovali. Rok 2080 – nebo 2084 podle odhadů OSN – je asi šest dekád v budoucnosti. Před šedesáti lety začínal vědecký výzkum a organizace sociálních i politických hnutí s cílem pochopit prospěšnost dekarbonizace. Díky tomu jsme dnes v lepší pozici činit potřebná rozhodnutí a zavádět nezbytná opatření. Otevírá se nám příležitost začít už dnes mluvit o tom, jakou budoucnost bychom chtěli vytvořit budoucím generacím, jestli bychom se měli snažit udělat rodičovství lepší, spravedlivější, snazší a lépe podporované, zda bychom měli úbytek populace vítat nebo raději usilovat o něco odlišného. Můžeme zpracovávat výzkum a vytvářet společenský konsenzus tak, aby s postupujícím časem lidí lépe chápali, jak se postavit aktuálním výzvám.

TIME: Není ale změna klimatu něco jiného, protože tu máme co do činění s něčím, co úplně nechápeme a nevíme jak vyřešit, zatímco jak mít děti víme poměrně spolehlivě?

Geruso: Podle mě se tu nabízí docela užitečná analogie: možná že ještě nějakou dobu budeme žít ve světě, kde při individuálním rozhodování dává každému jednotlivému člověku smysl pokračovat ve vypouštění uhlíku, pokračovat v trendu menších rodin – a v případě plodnosti by jistě o tuto volnost rozhodování neměli přijít. A tak se ocitáme před zásadní otázkou, jak vytvořit takový svět, kde lidé, kteří chtějí mít dětí více, cítí dostatečnou podporu, kde lidé chtějí mít početnější rodiny a rozhodují se vůbec děti a rodiny mít?

TIME: Najdou se i země, které si podle vás vedou lépe, než by se čekalo? A co bychom si od nich mohli odnést za poučení – pokud tedy není odpovědí jen chudoba a ekonomický tlak na to mít hodně dětí?

Spears: Asi dvě třetiny všech lidí žijí v zemích, kde porodnost klesla pod dvě, asi třetina tedy v těch zbylých. Ale v zásadě a z trochu širší perspektivy klesá porodnost všude. V subsaharské Africe tak sice stále zůstává na 4,3, ale v roce 2015 to bylo 5 a v roce 1950 dokonce 6,4, takže i zde vidíme sestupnou tendenci. Míra středního vzdělání u dívek v této oblasti se dost podobá třeba té indické z před několika desetiletí a stejně tak i porodnost v Africe se příliš neliší od indické v nedávné minulosti. Počet Afričanů ovšem poroste celé 21. století. Dnes jich je asi 1,2 miliardy, do konce století by to mohly být miliardy tři. Dosud se nacházejí v odlišné části cesty, po níž obvykle ruku v ruce kráčejí vyšší životní úroveň a nižší porodnost.

TIME: Takže lidé se chovají opačně než klokani: když se nám vede dobře, přestáváme mít děti?

Spears: Tady v Americe nejčastěji slýcháme, že lidé nemají děti, protože je to příliš nákladné, že školky, bydlení nebo vysoké školy stojí o tolik víc než kdysi. Neplatí ovšem, že by nejbohatší vrstvy společnosti měly početné rodiny – v bohatších zemích je porodnost v průměru nižší a sledujeme dlouhodobý trend, kde země s vyšší životní úrovní zaznamenávají též nižší porodnost.

TIME: Co je podle vás zejména třeba podniknout ke stabilizaci velikosti populace?

Geruso: Myslím, že jen málokdo dnes vstupuje do debaty o nízké porodnosti s vědomím, že více lidí na planetě zlepšuje životy nás všech. Pokud se nám coby lidstvu někdy povede vybrat pomyslnou zatáčku odlidnění planety, budeme k tomu potřebovat zásadní investice do reorganizace naší ekonomiky, institucí, kultury i do podpory a prioritizace rodičovství a péče. A těžko si představit, že k něčemu takovému dojde, dokud budou převládat tyhle poněkud misantropické nálady. Prvním krokem tak nevyhnutelně musí být všeobecné porozumění a uznání skutečnosti, že pro nás všechny je výhodné žít v zalidněném světě. Pak teprve mohou přijít konkrétní politické kroky.

TIME: Jako jednu z motivací pro svou knihu jste uvedli také touhu, aby o problému depopulace promluvili též "laskavější lidé", jako alternativa k těm, kteří vytvářením obav doufají prosadit svou vlastní agendu. Trochu to zní, jako by si pravice přivlastnila "pro-lidskou" pozici v debatě a že vy se naopak snažíte oslovit lidi považující se za progresivce, aby zvážili argument, že početná populace může být světu prospěšná.

Geruso: Problém spatřuji v tom, že Demokraté, liberálové, progresivní lidé tak nějak automaticky přejímají premisu přítomnou – obvykle nevysloveně – v konzervativním náhledu, že jakmile byť jen začneme mluvit o společenské prospěšnosti zvýšení porodnosti, ve skutečnosti nepochybně plánujeme nějaké pokusy o zvrat na poli rovnosti pohlaví nebo práv žen. Měli bychom si na tuto zkratku dávat pozor, protože není důvod považovat děti výlučně za zodpovědnost žen – jsou zodpovědností nás všech.

Spears: Mou specializací je Indie. Součástí naší práce je pokusit se přivést pozornost globálního publika k faktu, že nízká porodnost a budoucí pokles populace je globální fenomén, že porodnost v Indii se příliš neliší od té americké a že tak všichni společně kráčíme po téže cestě ke globálnímu úbytku obyvatelstva.

TIME: Oba jste otci. Kolik dětí máte?

Geruso: Jedno dítě, je mu jedenáct.

Spears: Já mám dvě. V knize se dočtete, jak se to stalo.

Rozhovor s autory knihy After the Spike Why the World Needs More People, According to These Experts vyšel v časopise Time 3. července 2025.