Vzpomeňme, že teď se zavírají poslední uhelné doly na Ostravsku, Karvinsku a v části Beskyd. A v plánu je, že se řízeně zatopí dvě miliardy tun kvalitního černého uhlí...
Divoký západ se přestěhoval na kdysi umrněně umírněný východ. Právě sledujeme kovbojskou přestřelku mezi prezidentem a ministrem zahraničí.
Prezident zveřejnil textové zprávy, které mu přišly od ministra zahraničí Petra Macinky.
Macinka v soukromé textové zprávě prezidentově poradci Petru Kolářovi píše, že by prezident měl jmenovat Filipa Turka ministrem, nebo se Macinka uchýlí k akci, která se zapíše do učebnic politologie.
Je Macinkův hněv oprávněný?
Jistě, prezident mu z přihlouplých důvodů hodnotového odporu odmítl jmenovat ministra, jehož nominaci donesl premiér na Hrad.
Některými je to považované za protiústavní, některými zase za obranu hodnot.
Hodnot, které jsou ovšem, dovolím si podotknout, z hlediska litery zákona těžko definovatelné.
A pokud se střetnou dva světy, nejde hrát kartu hodnot, musí se hrát podle zákona.
Protože hodnoty jsou definované vlastně jen bezvýhradnou shodou, neshody je vyvrací, nebo přinejmenším zpochybňují jejich výsostné postavení.
Pokusím se to vzít trochu globálněji.
Teď právě se na politické mapě nacházíme u nápisu hic sunt leones.
Doposud s mírnými odchylkami vládla politika eurounijních hodnot.
Ozvěna devadesátek, které se společnosti snažily otisknout do hlavy, že "patříme na Západ", slovy bývalého premiéra.
Na Západ, který se ovšem od devadesátých let postupně proměňoval z liberálně pravicové korpokracie k progresivně levicové korpokracii.
Západ tedy prošel od devadesátých let velmi významným přerodem.
Nástup druhé vlády Andreje Babiše ve spojení s SPD a Motoristy je jednou z možných odpovědí na tyhle změny.
Odpovědí, která začíná, nebo aspoň chce začít, přepisovat onu mantru o Západu na z dnešního hlediska rozumější – patříme sobě a měli bychom se podle toho i chovat.
Není to nikterak vybočující.
Podobně se mění politická mapa mnoha států, brzy, podle průzkumů, i velmi výrazně ve Velké Británii, kde se na možné uchopení vlády chystá velmi kritický konzervativec Nigel Farage.
Německá AfD se za poslední rok stala nejsilnější stranou v průzkumech.
Jsme ve fázi přerodu z idealistické politiky zpátky na tu racionální.
Idealistická fáze evropské, i naší politiky byla potřebná.
Upevnila demokratické principy, převedla část Evropy ze socialistického na kapitalistický systém, donesla velký díl prosperity (i nové bídy)… dokud se sama nepřetavila na novolevicový mesianismus, který začíná víc překážet, vadit, ztěžovat život, ba přímo ohrožovat, než pomáhat budovat klid na práci a na blahobyt.
Idealistická politika se přežila už jen tím, že místo kompromisu, dohod a jednání začala víc používat okovy a řetězy a hysterii pro prosazení svého.
Cordon sanitaire v Evropském parlamentu je úkazem právě idealismu, který se nám trochu zvrhnul.
Odmítá kompromis, vládne.
Nebyl dlouho v opozici, nemusel se hájit bez moci.
Získal pocit neomylnosti.
Ale i ta neomylnost je v podání neomylných někdy až přízračně omylná.
Kupříkladu kancléř Friedrich Merz zkonstatoval, že odpojení jaderné energetiky v Německu považuje za velkou chybu.
Heuréka, mělo by se vykřiknout.
A tam se vlastně nacházíme.
V okamžiku, kdy se musí začít napravovat chyby neomylných.
Ne pouze u nás, ve Velké Británii, v Německu, ale v celé Evropě.
A ač může být Macinkova korespondence s poradcem prezidenta na první pohled drsná, neurvalá, nediplomatická (však nebyla určena veřejnosti, ale jen prezidentovu poradci a prezidentovi) naznačuje, že v České republice právě začíná velmi potřebný proces napravování chyb.
Vzpomeňme, že teď se zavírají poslední uhelné doly na Ostravsku, Karvinsku a v části Beskyd.
A v plánu je, že se řízeně zatopí dvě miliardy tun kvalitního černého uhlí.
Projde to přes Macinku?
Podle jeho programu i předvolebních slibů by nemělo.
Za ministrování Petra Hladíka by to prošlo na sichr.
Už jen proto, že pod jeho dohledem se zatopení dolů plánovalo.
A teď je otázka, zda by za nějakých deset, patnáct let budoucí český premiér na nějaké uplakané tiskovce nepřiznal, že zatopení dolů považuje za jednu z největších chyb.
Neomylní byli vystřídáni.
Jen na Hradě jim zůstal rozdivočelý šrapnel, s kterým nová vláda musí začít nesmiřitelný boj o vlastní roli.
Hodnotová politika je mrtvá, protože na jejích hodnotách nepanuje shoda.
I to je demokracie.
Pokud by vládla pouze hodnotová politika, nemáme demokracii.
Prezident Turka odmítl pouze z hodnotového hlediska a měl by se, konečně, začít chovat jako prezident, ne jako čísi prodloužená ruka.
Q.S.
Ano...
Snad jen malá poznámka, že Hladík by měl za plánovanou likvidaci české energetické bezpečnosti dostat doživotí....
Podle práva...