Vzpomněl jsem si na tvé ruce
Když jsme procházeli údolím
kde bílé kvetly třešně a voda v potoce
byla ledová a lesklá a pokřikovala
na vojáky (jak bývá zvykem)
a prach stoupal do očí a do bílých větví
a vlhnul na rtech
vzpomněl jsem si na tvé ruce
Když jsme večer na kraji lesa
shodili torny
a začali nadávat
na vojnu a hlad
v teplém modrém vzduchu toho dne na počátku jara
vzpomněl jsem si na hladovost velkých lásek
Pak byla noc
na nebi zaplakaly
rakety
vlasatice
Zeleně a rudě
A my jsme běželi a padali a vstávali
pořád kupředu
tím karnevalovým lesem
a najednou se mi chtělo zůstat tak ležet pořád
a nedýchat
nic
než tu mokrou vůni letošní trávy květin a brouků
narozených včera k večeru
všech těch prostých a zázračných věcí
které tě tolik připomínají
Pak jsem se zvedl ještě jednou
Václav Hrabě
Václav Hrabě: Blues v modré a bílé, Melantrich, Praha 1977, s. 15−16.
L.K.