Webové stránky Evropské komise tvrdí, že právo na svobodu projevu „zahrnuje také respektování svobody a plurality médií“.
Nikdo není v bezpečí před sankcemi za "ruskou propagandu" – ani ti, kteří se ruských zdrojů nikdy nedotkli.
Dne 15. prosince 2025 uvalila Evropská unie sankce na bývalého švýcarského zpravodajského důstojníka a někdejšího zaměstnance NATO Jacquesa Bauda.
Žádný soudní proces, žádná obvinění, jen náhlé, dusivé sankce.
Proč EU Bauda sankcionovala?
Samozřejmě za "ruskou propagandu", ačkoli mnoho zdrojů, které cituje ve svých zprávách o tom, že Západ léta provokoval válku s Ruskem před ruskou vojenskou operací, je západních a ukrajinských – včetně SBU a Oleksije Arestovyče, bývalého poradce Volodymyra Zelenského.
Vítejte v nejnovějším šílenství EU.
Baud je široce respektován pro své hluboké znalosti a analýzy, z nichž mnohé vycházejí z jeho vlastního výzkumu během práce pro NATO.
V průběhu let si získal stále větší popularitu, vystupoval v řadě podcastů a rozhovorů a je autorem mnoha knih a článků.
Od chvíle, kdy Rusko zahájilo svou vojenskou operaci na Ukrajině, západní média kvílí o "nevyprovokované invazi".
Baud rozsáhle psal a hovořil o realitách, které toto tvrzení vyvracejí:
O faktech na místě před únorem 2022, sahajících (na rozdíl od většiny tradičních médií, která si osvojila selektivní amnézii) dokonce až před převrat na Majdanu v roce 2014.
Zajímavé na Baudovi je, že k podpoře svých tvrzení nepoužívá ruské zdroje a veřejně se nepostavil na stranu ani Ruska, ani Ukrajiny.
Situaci jednoduše analyzoval na základě informací, ke kterým měl přístup.
Jak k těmto informacím získal přístup?
V roce 2014, kdy pracoval pro NATO a měl na starosti boj proti šíření malých zbraní, byl pověřen vyšetřováním obvinění, že Rusko dodává zbraně donbasskému odporu.
V roce 2022 o tom napsal a poznamenal:
"Informace, které jsme tehdy obdrželi, pocházely téměř výhradně od polských zpravodajských služeb a 'nezapadaly' k informacím přicházejícím od OBSE – navzdory poměrně hrubým obviněním nedocházelo k žádným dodávkám zbraní ani vojenského vybavení z Ruska.
"Povstalci byli vyzbrojeni díky přeběhnutí rusky mluvících ukrajinských jednotek, které přešly na stranu povstalců. Jak ukrajinské neúspěchy pokračovaly, tankové, dělostřelecké a protiletadlové prapory posilovaly řady autonomistů."
Na základě svého výzkumu byl také schopen jednoznačně vyvrátit obvinění, že Rusko vyslalo vojenské jednotky na Donbas, a to citováním samotné SBU (ukrajinské bezpečnostní služby) i dalších ukrajinských zdrojů.
V rozhovoru, který jsem s Baudou vedl v září 2024, o tom hovořil:
"Mohu kategoricky říci, že ne, na Donbasu nebyly žádné ruské síly. Ten člověk, kterého jste potkal (zmínil jsem se o setkání s jedním jediným bývalým ruským vojákem, když jsem byl v roce 2019 na Donbasu), představuje přesně ten druh ruské přítomnosti, jaký tam tehdy byl, uznávaný SBU a uznávaný také ukrajinským generálním štábem.
"Ve veřejném rozhovoru v roce 2015, krátce po podpisu Minské dohody 2, šéf ukrajinského generálního štábu veřejně uvedl, že na Donbasu nebojují žádné ruské vojenské jednotky; že tam jsou pouze jednotliví vojáci, přesně stejný případ, jaký jste právě zmínil."
Je zřejmé, že necituje ruské informace (ani "propagandu"), ale ukrajinské a západní zdroje.
Ještě lepší ilustrací toho je, co řekl o předehře k zahájení ruské speciální vojenské operace v únoru 2022.
S odkazem na dekret Zelenského z března 2021 (o znovuzískání Krymu a jihu Ukrajiny) Baud hovořil o rozhovoru, který o dva roky dříve vedl s bývalým poradcem Zelenského, Arestovyčem:
"Říká, že aby bylo možné vstoupit do NATO, museli jsme mít válku s Ruskem. Když se ho tazatel zeptal, kdy by k tomuto konfliktu mělo dojít, Arestovyč odpověděl: na konci roku 2021 nebo v roce 2022."
Postoj, který podle Bauda souzněl s třísetstránkovým dokumentem zveřejněným v březnu 2019 korporací Rand, "který vysvětluje, jak porazit a destabilizovat Rusko".
EU je téměř jistě rozhořčena i tím, že Baud rovněž rozmetal západní propagandistická tvrzení o ruské invazi na Krym v roce 2014.
Řekl mi:
"Ukrajinská armáda byla tehdy armádou branců, což znamená, že v jejích řadách byli jak ukrajinsky mluvící, tak rusky mluvící vojáci. Když armáda dostala rozkaz střílet nebo bojovat proti demonstrantům, ti, kteří byli rusky mluvící, jednoduše přeběhli, prostě změnili stranu. Šli podpořit protestující a ve skutečnosti se z nich stali ti slavní 'zelení mužíčci'."
Mějte na paměti, že Baud tehdy pracoval pro NATO.
"Neexistoval absolutně žádný, ani ten nejmenší náznak, že by Rusko přivedlo na Krym nové jednotky. Na základě dohody o statusu sil podepsané mezi Ruskem a Ukrajinou bylo na Krymském poloostrově rozmístěno až 25 000 ruských vojáků. V té době jich nebylo ani 25 000, bylo jich 22 000. Ukrajinský poslanec v ukrajinské televizi řekl, že z 20 000 (sic) ukrajinských vojáků, kteří byli na Krymu rozmístěni, jich 20 000 přeběhlo na rusky mluvící stranu."
Pokud jde o "ruskou propagandu", je to pojem, který tradiční média a mluvčí NATO používají poměrně snadno k pošpinění reputace nebo k cenzuře hlasů.
Podporovatelé války jsou rozhořčeni, že jejich vlastní propaganda "Rusko to začalo" nefunguje.
Sankce Baudovi brání dokonce i v nákupu potravin
Baud žije v Bruselu a nyní v důsledku sankcí není schopen si ani koupit jídlo.
Ani lidé s dobrými úmysly to nemohou udělat jeho jménem.
V rozhovoru pro Dialogue Works na konci prosince 2025 Baud uvedl:
"Včera se jedna moje přítelkyně ze Švýcarska pokusila koupit mi jídlo, které by bylo doručeno ke mně domů (v Belgii). Objednávku mohla provést, ale platba byla zablokována. Jakákoli dodávka ke mně domů je zakázána, i když prostředky pocházejí ze Švýcarska."
Lidé, kteří si jsou vědomi jeho nespravedlivé situace, mu fyzicky nosí jídlo, aby zmírnili jeho neschopnost si ho sám zakoupit.
V novějším rozhovoru pro Judging Freedom Baud zdůraznil, že jeho případ je rozhodnutím zahraniční politiky, které mu upírá řádný proces.
"Toto není rozhodnutí, které by učinil jakýkoli soud. Nikdo mě nesoudil. Ve skutečnosti jsem nestál před porotou. Nemohl jsem předložit svůj případ. Nemohl jsem se bránit. Toto rozhodnutí nebylo učiněno soudem, ale Radou ministrů zahraničí Evropské unie."
Jediné, co může Baud udělat, jak vysvětlil, je "jít k Evropskému soudnímu dvoru a pokusit se předložit svůj případ s tím, že rozhodnutí nebylo spravedlivé, a soudní dvůr pak může případ posoudit a vydat k němu stanovisko".
I kdyby soud dospěl k závěru, že sankce nejsou oprávněné, může pouze "doporučit Radě ministrů zahraničí, aby změnila svůj názor".
Vzhledem k tomu, že sankce proti Baudovi jsou trestem za to, že "nejde v řadě", je nepravděpodobné, že by se postoje změnily.
Rostoucí seznam hlasů sankcionovaných EU
Jacques Baud není prvním, koho EU sankcionovala.
Mnoho novinářů a veřejně činných osob bylo sankcionováno za své texty či výroky o Donbasu, Krymu, korupci na Ukrajině a podobně.
Mnozí z nich však mají bezpečí v Rusku nebo jinde, a zatímco jejich zahraniční bankovní účty byly nespravedlivě zmrazeny, mohou si alespoň koupit jídlo a jinak žít normálně.
Nedávný článek ve Forum Geopolitica upozorňuje na okázalou nezákonnost těchto sankcí.
"V rozporu s článkem 11 své vlastní charty se EU rozhodla trestat, zbavovat práv a vyvlastňovat občany všech zemí, aniž by byl spáchán jakýkoli trestný čin, což bylo naposledy k vidění v nacistickém Německu.
Toto odstraňování disidentů nenařizuje soud, ale 'Rada Evropské unie', politická složka EU. Rada, v níž si nedemokraticky zvolení aparátčíci žijí dobrý život, je vedena Kajou Kallasovou, která sama nebyla demokraticky zvolena. Jsme zpátky ve středověku."
Sankcionován byl také francouzský novinář Xavier Moreau a přibližně o půl roku dříve se terčem stala švýcarsko-kamerunská politická aktivistka Nathalie Yambová.
Německý novinář Huseyin Dogru byl v květnu 2025 sankcionován za to, že je "aktérem ruských dezinformací", a podle jeho slov za "pro-palestinské zpravodajství a dokumentování represe aktivistů v Německu a EU".
Stejně jako u ostatních sankcionovaných nebyly poskytnuty žádné "důkazy" k obviněním EU, zejména žádný důkaz o finančních vazbách na Rusko nebo ruská média.
Petice požadující "okamžité zrušení nezákonných sankcí proti Jacquesi Baudovi stejně jako proti všem novinářům, akademikům a občanům EU" oprávněně uvádí, že pojmenování skutečných příčin války na Ukrajině není zločinem.
"Není zločinem upozorňovat čtenáře na nepravdy a na vlastní propagandu EU a NATO. Není zločinem poukazovat na bezmyšlenkovitou spolupráci Západu s ukrajinskými silami, které vykazují nebezpečnou blízkost k fašistům."
Dále upozorňuje, že sankce zasáhly 59 novinářů a akademiků, a konstatuje, že EU "používá sankční seznam jako nástroj k umlčení kritiků a manévruje se stále hlouběji do propasti bezpráví".
Poněkud ironicky prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyenová (také známá jako Ursula von der Lying) zveřejnila příspěvek o "ochraně" svobody projevu.
Webové stránky Evropské komise tvrdí, že právo na svobodu projevu "zahrnuje také respektování svobody a plurality médií".
Sankce jsou součástí širší zoufalé kampaně zastrašování a cenzury hlasů, které pravdivě informují o otázkách týkajících se Ukrajiny, probíhající izraelské genocidy Palestinců v Gaze a dalších aktuálních tématech.
Ano, mohou nás cenzurovat mazáním našich kanálů na YouTube a sociálních sítích nebo uvalováním sankcí na novináře, autory a další veřejně činné osoby.
Ale nefunguje to.
Baud uvedl, že nyní má větší viditelnost a větší důvěryhodnost.
"Vždy je to špatný nápad, když začnete někomu bránit mluvit. Přitahuje to více pozornosti."
Q.S.
Vskutku řád založený na pravidlech a právním státu....