Z nitra všechno se vyvíjí

Práh mezi světy – pokračování

Z nitra všechno se vyvíjí

Chceme-li mluvit o nitru, musíme začít s Nitrem nejvyšším a nejmocnějším, ze kterého všechno vzešlo, všechen život, všechna tvorba i všechno duchovní dění v celém vesmíru.

Toto veliké nejsvětější Nitro, ze kterého jsme vzešli i my i naše duše, to jest Nitro Boží, to jest to tajuplné nic, z něhož vzešlo všechno stvořené na nebi i na zemi.

Z tohoto všeobsáhlého Nitra vyšla a stále vychází Láska, inteligence i síla, tedy ta nejmocnější a nejsvětější mystická trojice, která nás stvořila, život nám dává, při životě nás udržuje, duchovně nás vede a podporuje nás i v našem duchovním vývoji, ve všem nám pomáhá a všechno nám dává, co pro svůj život potřebujeme.

Síla z tohoto mocného Nitra vycházející je tak ohromná, že by se všechno muselo pod jejím bezprostředním působením zhroutit. Žádný živý tvor nesnesl by přímé účinky této všemocné, drtivé síly. Proto jest toto veliké a mocné Nitro obklopeno kruhem, který zmírňuje a zeslabuje síly z tohoto Nitra vycházející. Všechny síly se v tomto kruhu nejprve zachycují a teprve odtud jsou vysílány do celého vesmíru zmírněné, ale přece jen ještě tak mocné, že se z nich vyvíjí a udržuje všechen život v celém vesmíru.

Tak jako v celém vesmíru vyvíjí se všechno z tohoto největšího a nejmocnějšího Nitra, z této prapodstaty všeho života, tak také život každého sebe menšího tvora vyvíjí se vždy jen z tohoto nitra. Ať se podíváme na cokoliv, všechno má své nitro. I ten nejmenší atom, který skrývá v sobě celou planetární soustavu v malém, takový mikrokosmos v makrokosmu, má své nitro a v nitru tohoto atomu pohybuje se tisíce elektronů kolem protonů neviditelnou, nezbadatelnou energií elektromagnetickou. I tento atom přijímá tuto energii z téhož velikého Nitra Božího a představuje nám počátek tajemného života všeho v celém vesmíru. Podobné nitro má i každý nerost, každá rostlina, každý strom, každé zvíře i každý člověk a v každém tom nitru působí stejným způsobem jeho duše, stejně čistá a ušlechtilá jako jiskra Boží, která vyšla také z toho velikého Nitra Božího, aby usměrňovala a zušlechťovala život každého jedince podle Vůle Nejvyššího.

A proto – všechno se vyvíjí z nitra!

Lesní odborníci se sice mylně domnívají, že strom roste na povrchu, kde jeho přibývání jest patrno, ale zapomínají, že právě v nitru každého stromu vyrůstá každoročně nový přírůstek, který pak nutí povrch stromu, aby se zvětšil, rozšířil a udělal ve svém nitru místo pro nový přírůstek. Ostatně nejvýmluvnějším svědectvím je sám, strom, rozříznutý po délce ve svém středu. Na něm vidíme jasně, že nejnovější přírůstek je nejmenší, přírůstky starší jsou větší, nejstarší jsou nevětší. Každý z nich musel ve svém středu udělat místo novému přírůstku z nitra stromu vyrůstajícímu.

Zcela úmyslně uvádím jako prvý příklad strom, abych na něm dokázal, že i strom vyvíjí se z nitra duchovní silou. A tento zázrak všeho života nemohou pochopit ani rozumáři ani materialisté. Na štěstí jejich názor nemůže nic změnit na skutečnosti, že každá věc, nerost, rostlina, zvíře i člověk, vše má, a musí mít své nitro, protože jen z nitra může se vyvíjet a jen z nitra může duchovně růst.

Když jsem jednou dokazoval známému lesnímu inženýru, jak strom roste z nitra, dlouho to trvalo, než pochopil. Konečně mi přece jen uvěřil a velmi se podivoval tomu, že klíčící nový přírůstek v nitru stromu má tak ohromnou sílu, že přemáhá i tvrdost silného a objemného dubu, takže i staleté přírůstky předcházející ustupují svému nejmladšímu druhu a přizpůsobují se nově se rodícímu životu z nitra. My však se nebudeme nad tím tolik podivovat uvážíme-li, že všechny tyto změny způsobují jednotlivé buňky tohoto stromu, které tvoří vespolek masu dřeva. Každá z těchto buněk je samostatná, živá inteligence, vedená právě z nitra stromu, jeho duší k tomu, aby svým rozmnožováním zvětšovaly každým rokem objem jednotlivého přírůstku za všechna leta již uplynulá. To je tedy ten příkaz z nitra – růst – růst, kterým žije a sílí strom. Přibývá nejen na povrchu, kde jsou jeho nejstarší okruhy či přírůstky, ale přibývá i uvnitř, na každém jednotlivém okruhu ročního přírůstku, a to od středu, tedy nitrem stromu počínaje.

Přijdeme-li konečně k přesvědčení, že své nitro má i strom, že i jeho život vyvíjí se z nitra, pak ani vývoj člověka nebudeme chápat jinak než jako zcela přirozený vývoj z nitra.

V jedné z předcházejících přednášek mluvil jsem o duši a jejím působení na naše nitro, kde, na kterém místě lidského těla nitro člověka je usídleno. Musíme je hledati ve slunečním pletivu, z něhož všechno naše duchovní dění vychází a do něhož také přijímáme všechny popudy z duchovna, hlavně však od naší duše. Tyto popudy naší duše jsou pro nás zvláště důležité, protože na jejich přijímání a uskutečňování závisí náš dušení vývoj a naše zdokonalování.

Tak jako nemůžeme žíti bez duše ani bez duchovního těla astrálního, tak také nemůžeme žíti bez svého nitra. Naše nitro to jest to centrum, které jest a má býti neustále vědomě spojeno s tím nejvyšším Nitrem, z něhož všechno vychází. Jen ten, kdo dovede vypěstiti a zachovávati ve svém nitru klid, jde správnou cestou a pokračuje rychle ve svém duchovním vývoji, protože jest vědomě spojen s Bohem. Jinými slovy – takový člověk nosí Boha v sobě, má Boha ve svém nitru a tím i nejvyšší moc a lásku, nejvyšší všemohoucnost vševědoucnost.

Toho může dosáhnouti každý, kdo dovedl v klidu nalézt sebe sama a ve svém nitru vybudovati nejčistší stánek Boží, aby mohl býti ve stálém spojení a v krásné harmonické jednotě s nejvyšší Láskou, která je základem a zároveň i tvůrce nejušlechtilejšího života. Ona jest také zdrojem a silou všeho života v celém vesmíru. Jen láska umožňuje nám tajuplné spojení s Bohem, jen láska může nám dopomoci k tomu, aby naše nitro bylo neustále v dokonalém spojení s mocným velikým Nitrem, z něhož všechny, i ty nejzázračnější síly vycházejí a pomocí našeho nitra působí i v nás i námi.

Přátelé drazí, tato milost není určena jen pro málo vyvolených! Tato milost je dosažitelná pro každého z nás, neboť všichni jsme dětmi Božími a máme proto plné právo přibližovati se ke svému Otci Nebeskému a hostit stále ve svém nitru tu nejvyšší Lásku Boží – Krista. Je třeba opravdu chtít a opravdově, upřímně se snažit žíti tak, abychom si toho svým životem zasloužili a byli hodni tuto milost přijmout, abychom sami svým sobectvím a hříšným životem Krista ze svého nitra nevyháněli.

Naše nitro má být velebným chrámem Božím, stálým stánkem Jeho v nás. Záleží jen na nás, jak tento stánek připravíme a jak jej udržujeme v čistotě a harmonické kráse. Nesmíme jej nikdy znečišťovat různými neřestmi hříchů, protože do takové nečistoty nemůže nikdy vstoupiti, tím méně pak trvale v ní sídliti nejčistší a největší ze všech bytostí Bůh-Kristus.

Ani paprsek nejvyššího světla lásky nemůže prozářiti takové znečištěné nitro, protože nevíra, předsudky, sobectví, lež, nenávist, závist, mravní nečistota, násilnictví a snad ještě mnoho jiných špatných vlastností překážejí nejvyššímu světlu pravdy a lásky, aby takovým nitrem prostoupilo. V takovém nitru ovšem náš Otec Nebeský a Kristus Svůj trvalý stánek nikdy si neučiní, v něm se nikdy neusídlí.

A přece Otec náš touží tolik po tom, aby ve Svých vlastních dětech nalezl útulek čistý a klidný, kde by mohl spočinouti a blahodárně působiti ke blahu a štěstí všeho lidstva i nás samých. Z našeho nitra může vycházeti ušlechtilý život jen tehdy, je-li ovlivňován a podporován z onoho velikého Nitra a veden naší duší, která nám zprostředkuje to nejkrásnější a nejsvětější spojení s prazdrojem všeho dobra a krásna.

Jen ten, kdo dosáhne tohoto spojení s Nejvyšším, může se vyvíjeti zdárně ke své dokonalosti, ke svému blahu a štěstí a může i ostatním býti vůdčím světlem na cestě nejen za Kristem, ale i k nejvyššímu Nitru, z něhož jsme všichni vyšli a do něhož se musíme zase jednou vrátit. Kdo tyto Rady neuznává a jimi se neřídí, jest člověkem opravdu ubohým, protože se tím připravuje sám o mnoho cenných darů Božích. Neuznávat působení duchovních sil a vlivů na nás a domnívat se, že nepotřebujeme poslouchat pokyny svého nitra, je velmi mylné a toto sebepřelhávání, ať již vědomé či nevědomé, úmyslné či neúmyslné, nezůstává bez následků.

Vždyť nikdo z nás nepohne rukou, neučiní jediný krok bez působení nitra! Ať již popudy ke svému jednání přijímáme od inteligence zla nebo od vlastní duše, vždy děje se vše na základě vnitřního popudu. Všechno je řízeno a vychází z duchovního světa, všechno má svůj duchovní podklad a v našem nitru jen se ozývá a námi působí. Děláme to, co chceme, mnohdy děláme dokonce i to co nechceme ale musíme, protože vyšší síla nás ovládá.

Někdy chcete udělat něco dobrého a jdete skutečně zamýšlené dobro vykonat. Najednou však je vám v tom zabráněno a to rozkazem, vyšlým z vašeho nitra. To je moment, kdy jste přeslechli hlas své duše a věnovali více pozornosti hlasu inteligence zla! Někdy chcete vykonati nějaké dobro podle svého plánu, podle své myšlenky, ale najednou poznáte, že byste zamýšleným dobrem způsobili vlastně zlo. Je to zase vaše nitro, které vás na tuto skutečnost upozorní, abyste raději věc nedělali a svého úmyslu se vzdali.

Kolikrát jste se již odříkali, že to neb ono nebudete již vícekrát dělat. Máte nejlepší úmysl vyhnout se nějakému včerejšímu hříchu, prosíte dokonce i Boha o pomoc, aby vás posílil a před každým pokušením chránil, máte nejlepší úmysly a předsevzetí, a přece najednou se přistihnete, ani sami nevíte, jak se to mohlo stát, že jste zase podlehli a vykonali to, co jste zcela vědomě ze svého programu škrtli. Ve skutečnosti stalo se tak zase na popud z nitra a tomuto špatnému popudu podlehli jste nejspíše proto, že jste se ve své mysli příliš zaměstnávali odříkávaný zlem. Tím jste se odvrátili od své duše i od Boha a umožnili tak Satánkovi, aby ve vašem nitru zvítězil a donutil vás ke zlému skutku.

Střežte raději své dobré myšlenky, obírejte se v myšlenkách jen věcmi krásnými, čistými, mravnými, věcmi Božími, myslete upřímně na duchovní podstatu života nebo oddejte se zbožností! Pak budete vždy naladěni tak, aby vaše nitro přijímalo správné a ušlechtilé popudy své duše, nic víc, pak uslyšíte ve svém nitru jen hlas Boží, který vás vždy správně povede.

Budete-li se řídit touto radou, zbavíte se mnoha pokušení, která by vás jinak sváděla ke špatným skutkům. Budete mít také vždycky při sobě pomoc Boží a s ní dokážete i odolávat všem pokušením i dodržovat všechna svá ušlechtilá předsevzetí.

Podlehnete-li však přece svodům zla a vykonáte něco, co jste vlastně podle svého upřímného předsevzetí vykonat nechtěli, ani pak nezoufejte! Vzpomeňte na krásnou útěchu, kterou pro všechny hříšníky napsal sv. Pavel ve svých Epištolách a která platí zejména těm, kteří mají opravdu dobrou vůli dále nehřešit. Sv. Pavel totiž říká, že vykonáme-li přece něco špatného, co jsme vykonati nechtěli, že tento hřích nebude mít pro nás žádné zlé následky, protože to vlastně vykonal v nás někdo jiný proti naší vůli, to vykonal Satan, takže my nejsme sami za tento čin zodpovědni.

Je ovšem třeba těmto slovům dobře rozumět, protože by snadno mohla vést k neoprávněnému zříkání se zodpovědnosti. Sv. Pavel měl zřejmě na mysli jen takové případy, kdy hříšník zná zlo, má je v ošklivosti, nechtěl se jej dopustit nebo je opakovat, prosil Boha o pomoc a posilu pro případ nového pokušení, ale nakonec přece jen podlehl. Takový hřích pak podle sv. Pavla není hříchem ale pokleskem, který jest nám bez následků odpuštěn, protože naše slabost zavinila, že jsme nad svody Satanovými nedovedli zvítězit.

Proto musíme si dáti dobrý pozor na svoje nitro. Musíme být dobrými strážci jeho, aby žádná špatná myšlenka nedovolila a neumožnila Satanovi vstup do něho. Musíme se přičiňovat o to, aby v našem nitru mohla působit jen naše duše, která jediná může spojiti naše nitro, bude-li čisté, s tím nejčistším a nejmocnějším Nitrem!

Myslíte, že každý z těch vrahů, jejichž případy bývají vždy v novinách probírány, že každý z nich byl vždy zodpověden za svůj čin? Minulost mnoha takových vrahů dokazuje nejlépe, že to byli třebas ti nejlepší lidé, kteří by ani kuřeti neublížili, ale najednou přišel okamžik, kdy ztratil vládu nad svým nitrem i kontrolu nad svými činy. V té chvíli ovládla jeho nitro inteligence zla, která jej donutila k nejhoršímu činu, k vraždě, a mohlo se tak státi jen proto, že tento člověk třebas následkem nějakého rozčilení, ztratil svůj klid a nedovedl se již ovládat.

Jistě každý z vás dobře ví z vlastní zkušenosti, co to znamená ztratit klid a s ním i vládu nad svým nitrem. Jak snadno podlehne pak člověk zlu! Pak vykoná něco, co by s klidem a rozvahou nikdy neudělal. Mnohdy pak ve svých činech ani sebe sama nepoznává, protože byl to Satan, který využil situace a získal si vládu nad jeho nitrem.

Stane se, že se na někoho rozhněváte, třebas pro maličkost, ale dáte se ovládnout hněvem a hněv ten začíná ve vás růst. Musíte na to stále myslet, vaše rozčilení stoupá jako lavina se šíří a vy ztrácíte rozvahu. Jste stále nevlídnější a hrubší k tomu, kdo váš hněv způsobil, váš hněv roste v nenávist a konečně, kdybyste nedovedli včas se ovládnout, mohlo by se vám stát, že byste se dopustili i nějakého neprozřetelného činu, který by mohl mít těžké následky jak pro vás, tak i pro onoho nenáviděného člověka jsou to mnohdy veliké tragédie, které se odehrávají v nitrech jednotlivců, kteří nedovedou zadržet svoji nenávist a znemožnit hned v počátku působení zla ve svém nitru. Zprvu je to jen malá skulinka, kterou se Satan do vašeho nitra dere, ale nevzepřete-li se proti němu, pak vnikne do vás a celé nitro vaše zaplaví, aby s vaší pomocí, vaším prostřednictvím dělal pravé divy. On je vždy schopen svésti vás k tomu nejhoršímu, i k vraždě.

Jsou to příběhy denního života, mnohdy celé sloupce novin, vyprávějící o maličkostech, pro které lidi vraždí, o malicherných hádkách, končících nožem v zádech, o milostných aférách, končících vitriolem. Nejstrašnějších věcí jsou lidé schopni v rozčilení, a to vše jen proto, že nedovedou střežit klid svého nitra, aby v nich mohla působit jen jejich duše, která nás vždy vede jen k dobru a k ušlechtilým činům. Člověk poslouchající svou duši, není nikdy schopen spáchati nějaké zlo, protože do svého nitra nepustí ani žádnou zlou myšlenku.

Chraňme proto své nitro jako nejsvětější statek svůj! Zavírejme dveře nitra svého před vším rušivým a nevhodným! Udržujme stále klid ve svém nitru, abychom byli schopni naslouchati hlasu duše své nebo hlasu svého duchovního vůdce a řídit se jejich pokyny.

Jakmile zanedbáváme tuto povinnost – povinnost pečovat o nitro své – ztrácíme klid, zůstáváme hluší k popudům duše a neslyšíme-li její příkazy, nemůžeme je ovšem také plnit. Uzavíráme-li se takto před působením duše, pak jsme ovšem ztraceni, protože takto pomalu, ale jistě vniká do našeho nitra inteligence zla, která pak v nás i námi tolik zla vytváří.

Naše nitro, naplňované z nejvyššího zdroje velikého Nitra, jest naším nejbezpečnějším vůdcem. Věnujme mu proto denně alespoň několik okamžiků klidu a míru a pátrejme pozorně po tom, co všechno se v našem nitru ozývá. Někdy postačí na okamžik, na několik minut se ztišit, všecky starosti vypustit z hlavy, ničemu jinému nevěnovat pozornost než prostě svému nitru. Zaposlouchejte se do něho! Nepřipustíte-li, aby žádná jiná myšlenka nemohla vás rušit, pak skutečně uslyšíte pocítíte, jaké to blaho, poznávat působení Boha v sobě, zaposlouchat se do vnitřního hlasu, kterým k vám promlouvá buď vaše duše nebo váš duchovní vůdce neb dokonce sám Bůh. V takovém okamžiku klidu poznáte své já v harmonii s Nejvyšším, s Kristem. A v takové chvíli si také uvědomíte, jak krásný a plný blaženosti mohl by být celý náš život, kdybychom svému nitru dovedli věnovat více pozornosti.

Denní život se svým věčným spěchem a starostmi nedává nám mnoho příležitosti k podobnému zamýšlení se nad děním ve vlastním nitru. Při plnění svých povinností stačíme sotva vnímat všechno dění kolem nás. Leč přece jen každý může si v programu svých dnů najít chvíli, kterou by denně svému nitru věnoval. Na chvíli se ztišit a od všeho vnějšího odpoutat a vejít do svého nitra. Sami pak poznáte, jak ohromnou cenu tyto chviličky, nitru zasvěcené, pro vás mají. Uvědomíte si v nich, co vše nám Bůh dává, jak velice nás miluje, jak moudře nás vede, jak krásné jest plnit Jeho příkazy. Z těchto chvil zrodí se také vaše vděčnost za vše, čím jste stále a stále obdarováváni a nejvděčnější budete za to, že vám Bůh popřál poznati pravý smysl života, dal nám poznati působení naší duše i ducha v nás.

Nepromeškejte jediný den, nezapomínejte na minuty rozprav se sebou samým, věnujte denně několik okamžiků svému nitru! Budete-li opravdu chtít, pak odstraníte všechny překážky a tuto pravidelnou denní chvíli si najdete a plně využijete.

Mnoho lidí žije ve stálém neklidu. I do tohoto jejich neklidu ozývá se pro ně slyšitelný hlas nitra, který je volá a nabádá k hledání klidu. Mnozí podlehnou i hlasu tohoto volání, ale hledají uklidnění v zábavách, ve sportu, v tanci, prostě ve všemožných kratochvilných chimérách, které jim klid nemohou dát nikdy. Naopak, tím jenom svůj neklid zvětšují, protože se stále oddalují od toho pravého klidu, který v sobě nosí, ale vnějšími dojmy stále přehlušují. Jako by měli hrůzu z toho, zůstat na chvíli sami a v klidu, rozrušují se stálou honbou za zábavami, mnohdy zcela pochybného druhu, a proto jejich neklid se stále zhoršuje.

Setkáte-li se s takovými lidmi, kteří sami před sebou utíkají, či snad jste-li snad sami v takovém zajetí neklidu, věřte, že prvý a nejdůležitější krok, který k nápravě je třeba učinit – je chvíle klidného přemýšlení o pravé příčině neklidu. Je třeba poznat jeho příčinu, a pak si již budete také vědět rady s jeho následky a vybavíte se z nich.

Jen klid a mír duše zajišťuje nám a udržuje klid a mír našeho nitra. Je-li naše nitro klidem naplněno, pak nic na světě nás o něj nepřipraví, protože tento klid je skálopevný. Hledejte proto ten pravý klid duše, snažte se zachovat a udržet si ho vždy a za všech okolností! Podaří-li se vám to, pak jej budete střežit jako nejcennější majetek svůj, který byste nevyměnili za nic na světě, protože jste došli poznání, že v tomto klidu je pravé štěstí, štěstí vašeho nitra, které jinde než ve svém nitru, nalézt nemůžete.

Bůh vám pomoz, abyste i vy se stali schopnými poznati své nitro a mohli z něho získávati vždy jen ty nejcennější dary duchovní, které by váš život učinily krásným, ušlechtilým a opravdu radostným! Pak budete také dokonale šťastni, protože celý váš život bude spočívat na základní pravdě vývojové – že jenom z nitra všechno se vyvíjí.

Bedřich Kočí: "Pavlovy rozpravy." 60−80, Praha 1948

L.K.