Za extremistu nebo teroristu můžete být podle EU považováni pokud nejste ideově v souladu s Bruselem nebo šíříte to, čemu EU říká „konspirační teorie“
Je patrné, že EU se snaží stále více utahovat šrouby a v podstatě kohokoli, kdo není ideově v jedné lajně s Bruselem, chce dostat do pozice zločince, ne-li přímo teroristy.
Pluralita názorů je tedy v EU považována za nepřípustnou.
Jak řekl jakýsi liberální politik: můžete mít jiné názory na daně, penze nebo zdravotní pojištění, nesmíte však narušovat ideologický narativ a vědecký konsensus.
V těchto oblastech se jiné názory nepřipouští.
To říkají ti, kteří si sami osobují tvrdit, že jsou "jedinými demokraty."
Totéž tvrzení již nějakou dobu razí EU.
Nedemokratičnost této instituce je patrna jen při pohledu na samotný europarlament či na zásady výběru eurokomisařů.
Zatímco v europarlamentu je na ideově odlišné názory a jejich nositele uvalen "sanitární kordon," v rámci EK musí být každý eurokomisař ideologicky plně v souladu s "hodnotami EU," byť by v dané zemi vyhrál ideově opačný názor.
Protože se však právě v ideové rovině Bruselu mnohé nabourává a v západní Evropě má nejmenší důvěru u mladých lidí (což je paradoxně přesný opak toho, jak to funguje u nás), je třeba tyto masy probouzejících se zařadit zpět do davu.
A to jde samozřejmě jak cestou cenzury (DSA, Štít demokracie a rozsáhlá síť cenzorů), tak cestou kriminalizace jiných názorů.
Mimochodem, neměl právě k tomu sloužit gumový zákon o "spolupráci s cizí mocí," který u nás schválila krátce před odchodem Fialova vláda?
A nyní EU přitvrzuje: pokud nejste ideově v souladu s Bruselem nebo šíříte to, čemu EU říká "konspirační teorie" (které se často ukazují jako realita), pak nejste pouhý zločinec, ale rovnou terorista.
Za extremistu – či dokonce teroristu – můžete být podle EU již nějakou dobu považováni v případě, že projevujete:
Odmítání evropských hodnot, antisemitismus nebo nenávist k muslimům.
Často projevovaná nenávist k původnímu evropskému obyvatelstvu zde samozřejmě zmíněna není, i když je vyjadřována velmi často.
Evropská unie také zdůrazňuje, že teroristická hrozba se změnila.
Do popředí se dostávají také tyto nové ideologické motivy:
Nenávist k LGBTQ, misogynie, rasismus, antisystémové ideologie, nihilismus a takzvaný "akceleracionismus."
To, co zpočátku zní jako faktické rozšíření analýzy hrozeb, vyvolává při bližším zkoumání zásadní otázky.
Dokument najdete zde.
Evropská komise zveřejňuje nový plán na prevenci "terorismu," který zahrnuje odmítání evropských demokratických hodnot (tedy politiku EU), nenávist vůči muslimům či LGBTQ+, misogynii, protisystémové ideologie a nihilismus jako "rostoucí škálu motivů:"
Ústřední problém nespočívá v cíli prevence násilí, ale v konceptuální nejasnosti.
Ačkoli je terorismus jasně definován právně, na úrovni EU neexistuje žádná závazná definice "násilného extremismu."
Přesto se tento termín stále více zahrnuje v bezpečnostní politice EU.
Kategorie "antisystémové ideologie" je obzvlášť citlivá.
Je široká a ponechává prostor pro interpretaci.
Co přesně to zahrnuje?
Radikální kritiku systému?
Zásadní odpor vůči institucím?
Odmítnutí nadnárodních struktur?
Nebo jen násilně orientované subverzní fantazie?
Zde bude vše záležet na výkladu toho, kdo o tom bude rozhodovat.
Bez přesného právního vymezení vzniká riziko:
Pokud jsou protisystémové postoje popsány jako terorismus, mohou být cílem také skupiny nebo jednotlivci, kteří ostře kritizují EU, ale nešíří násilí.
Mezi jinými se v této šedé zóně pohybují ti, kteří jsou označováni jako "konspirační teoretici."
Samozřejmě, ne každý kritický postoj vůči systému je neškodný, protože některé proudy se dokonce radikalizují směrem k násilí.
Ale existuje jistá hranice mezi násilnou ideologií a provokativními, přehnanými či spekulativními názory, které by měly být zcela legálními v rámci svobody slova.
Pokud tato hranice není jasně definována, tak v podstatě ani neexistuje.
Současně EU nadále rozšiřuje své nástroje sledování a kontroly.
V digitalizované společnosti to nevyhnutelně znamená také algoritmické hodnocení obsahu a sítí.
Čím širší jsou ideologické kategorie, tím více klasifikace závisí na interpretačním rámci autorit.
EU v podstatě nerozlišuje mezi trestným násilím, protiústavní činností a legitimními vyjádřeními názorů, byť z pohledu EU radikálních (dnes je za radikální považován i výrok, že existují dvě pohlaví).
Když jsou v bezpečnostní politice používány pojmy jako "protisystémové ideologie" nebo "odmítnutí demokratických hodnot" bez jasného právního rámce, rovnováha se posouvá.
V podstatě nyní stačí jakýkoli precedent kdekoli v EU, který by později mohl být zneužit k umlčení jakékoli opozice.
Pak už bude nebezpečné veřejně prezentovat jakýkoli názor, který se nehodí EU, neboť bude stačit málo, abyste byli prohlášeni za nebezpečného extremistu či dokonce teroristu…