Záněty, metabolické dysfunkce a potenciální dlouhodobá poškození, jako jsou neurodegenerativní či autoimunitní poruchy...
Lipidové nanočástice ("LNPs") – tichá hrozba skrytá v každé dávce
Lipidové nanočástice (LNP) jsou drobné sférické částice tvořené lipidy, které slouží jako farmaceutický systém pro doručování léků.
V mRNA covidových "vakcínách" například LNPs fungují jako transportní vozidla, která chrání mRNA a doručují ji na správné místo uvnitř buněk.
Přesný počet LNPs v jedné dávce vakcín Pfizer-BioNTech nebo Moderna není dodnes znám.
Moderna na tento dotaz v rámci zákona o svobodném přístupu k informacím odpověděla pouze:
"Nevíme a je to irelevantní."
Britský lékový regulátor (MHRA) na tuto otázku vůbec neodpověděl.
Používání těchto LNPs však může vést k pomalé systémové toxicitě, zahrnující záněty, metabolické dysfunkce a potenciální dlouhodobá poškození, jako jsou neurodegenerativní či autoimunitní poruchy.
Jak uvádí Světová zdravotní rada (World Council for Health):
"Miliardy lidí byly naočkovány špatně charakterizovaným chemickým doručovacím systémem – a teprve nyní začínáme pozorovat následky."
Záhada, kterou nikdo nechce řešit
Začněme jednoduchou otázkou:
Kolik lipidových nanočástic je v jedné dávce vakcíny Pfizer BNT162b2 nebo Moderna mRNA-1273?
Odpověď, kterou by měl mít každý regulátor i výrobce, však zůstává šokující:
Moderna: "Nevíme a je to irelevantní."
MHRA (britský lékový úřad): mlčí.
Jediná dostupná studie detekovala SM-102 (ionizovatelný lipid Moderny) přetrvávající v krvi 7 dní po injekci – v hodnotách 0,12 ng/ml, tedy stále nad "pozadím".
"Pozadí" u syntetického, v těle nepřirozeného lipidu?
To je jako říct, že troška arzenu v kávě je normální.
Špinavé tajemství: Oxidace a kontaminace
Teď k Pfizerovu lipidu ALC-0315.
Strukturní analýza ukázala:
0,19 % oxidovaných nečistot již ve čerstvých ampulích.
Nejreaktivnější části molekul (terciární aminové skupiny) nebyly plně analyzovány.
Proč je to důležité?
Protože oxidované lipidy jsou biologické granáty.
Váží se na zánětlivé receptory (TLR, PPAR).
Narušují kalciové kanály a metabolismus glukózy.
Podporují agregaci váčků v buňkách (shlukování lysozomů).
A to ještě nejsme uvnitř buněk…
Matka všech bomb: fatální chemická reaktivita
Průlomová studie The Chemical Reactivity of Membrane Lipids konstatuje:
"Pokud jsou v membránách přítomny primární aminy (např. sfingosin), reaktivní aldehydy je křížově propojí a spustí agregaci váčků."
Ve zkratce:
Ionizovatelné aminy v LNPs (ALC-0315 / SM-102) nejen že doručují mRNA, ale zároveň ničí integritu buněčných membrán.
Poměry cholesterolu v LNPs urychlují hydrolýzu lipidů (tedy jejich rozklad).
Terciární aminy přímo ovlivňují receptory a narušují buněčné signály.
Nejde tu jen o doručení mRNA – jde o pomalou, systémovou toxicitu, kterou běžné bezpečnostní studie nezachytí.
Děsivé důsledky
- Chybný únik z endozomů: LNPs jsou navrženy k úniku z endozomů, ale oxidované lipidy mohou ucpat lysozomy, čímž naruší buněčné odstraňování odpadu.
- Receptorový chaos: Oxidované lipidy se vážou na PPARs, TLRs a CD14, spouští záněty a metabolickou dysfunkci.
- Dlouhodobé poškození: Hydrolýza a křížové vazby mohou znamenat postupné selhávání buněčných membrán – což může vést k neurodegeneracím či autoimunitním nemocem.
Nevyřčená otázka
Byly některé šarže horší než jiné?
Bez dat o konzistenci jednotlivých výrobních dávek to nikdy nezjistíme.
Závěr:
Miliardy lidí byly naočkovány špatně charakterizovaným chemickým doručovacím systémem – a nyní začínáme sklízet následky.
Co dál?
Požadujeme transparentnost výrobců vakcín i lékových regulátorů.
Nutné je testování šarží, kvantifikace LNPs, analýza oxidace.
Potřebujeme dlouhodobé sledování: jak dlouho lipidy v těle přetrvávají a jak rozsáhlé poškození buněk způsobují.
Do té doby Světová zdravotní rada nadále požaduje okamžité stažení těchto nebezpečných genových terapií.