Zatím jen sucho. Brzy možná systémový kolaps.
Voda mizí. Pomalu, potichu, ale nevratně. Státy staví přehrady, investoři obchodují budoucí objemy na burze, města se propadají a technologie na její výrobu zatím slouží jen těm nejbohatším.
Zdroje, které jsme brali jako samozřejmost, se mění ve strategickou komoditu – a s ní i mapa světa. Tento text není ekologickou úvahou, ale varováním: bitva o vodu už začala. A zatím se jí účastníme beze zbraní. I bez plánu.
Zatím jen sucho. Brzy možná systémový kolaps
Bez vody se společnost nerozpadne okamžitě.
Ale začne slábnout.
A to potichu.
Podle dat NASA přišla planeta mezi lety 2003 a 2020 o více než 600 miliard tun podzemní vody.
OSN odhaduje, že do poloviny století bude v oblastech s nedostatkem vody žít až 5 miliard lidí.
I když Evropa zatím žádné fronty s kanystry nezná, signály přicházejí: mizící spodní voda, proměněné řeky, zásobníky na minimu.
Voda se stává tím, čím byla ropa na konci 20. století: strategickou surovinou, která rozhoduje o ekonomické stabilitě i geopolitické moci.
Přehrady místo diplomacie
Etiopie staví na Nilu přehradu GERD o kapacitě 74 miliard kubíků.
Pro ni je to projekt národní suverenity.
Pro Egypt existenční hrozba.
V Turecku v rámci projektu GAP vyrůstá síť dvaceti přehrad – zadržují až 40 % vody, která dřív zásobovala Sýrii a Irák.
V Číně ovládá horní tok Mekongu jedenáct obřích hrází, což zásadně mění průtok i mikroklima celého regionu.
Na papíře se těmto krokům říká rozvoj.
V praxi se ale mění v nástroje tlaku.
Státy se nesnaží okupovat území – ale kontrolovat prameny.
A s nimi tok peněz, potravin a obyvatelstva.
Města, která se propadají
Kapské Město v roce 2018 přežilo jen díky radikálním škrtům – 50 litrů vody na osobu a den.
Barcelona v roce 2023 dovážela vodu po moři z Francie.
Mexiko City se propadá – doslova – kvůli nadměrnému čerpání spodních vod.
V Kalifornii uschly desítky milionů stromů.
A půda se v některých oblastech trvale propadla.
Evropa zatím není v nouzovém režimu, ale signály jsou zřejmé.
Řeka Pádu v Itálii je na některých místech tak mělká, že se dá přejít pěšky.
V České republice klesá hladina spodních vod.
Alpy tají rychleji, než se očekávalo.
A přehrady napříč kontinentem hlásí nejnižší hladiny za poslední desetiletí.
Změna už se neodehrává v přednáškách o klimatu – děje se v infrastruktuře.
Obchod, indexy, futures
V roce 2020 vznikl v USA Nasdaq Veles California Water Index – první burzovní nástroj pro obchodování s vodou.
Ceny se pohybují mezi 300 až 900 dolary za akr-stopu.
Investoři nakupují budoucí objemy – nespekulují na déšť, ale na nedostatek.
Do infrastruktury vodních systémů investují fondy jako Invesco Water Resources ETF nebo iShares Global Water ETF.
Zajímají je především sítě, čerpadla, ventily a především data.
Kde voda teče.
Kolik jí je.
Kdo k ní má přístup.
Zároveň sílí fyzický obchod: arabské státy dovážejí vodu v cisternách z Evropy.
Nestlé čerpá v USA stovky milionů litrů ročně za minimální poplatky.
A v Bolívii v roce 2000 vedla privatizace vodovodní sítě k nepokojům a střetům s policií.
Voda přestává být veřejným statkem.
A tam, kde veřejná síť selhává, nastupují privátní vrty a kontrakty.
Technologické řešení? Zatím pro bohaté
Odsolování v Izraeli, Saúdské Arábii nebo Španělsku dokazuje, že voda se dá vyrábět.
Ale za cenu vysoké spotřeby energie a produkce slaného odpadu.
Singapur recykluje až 40 % použité vody, Kalifornie testuje přímou cirkulaci odpadních vod.
A zařízení typu Watergen nebo Skywater umí zachytit vlhkost ze vzduchu – v místech, kde není ani řeka, ani potrubí.
Problém je škálovatelnost a cena.
Tam, kde chybí elektřina nebo důvěra ve správu systému, technologie nepomůže.
Navíc otázka zní: kdo bude napojený – a kdo ne?
Sucho jako geopolitický faktor
Sucho v Sýrii mezi lety 2006 a 2011 postihlo 60 % orné půdy.
Výsledkem byl přesun milionu a půl lidí do měst.
V oblasti Sahelu závisí 80 % populace na dešti – a ten slábne.
Do roku 2050 může oblast opustit až 85 milionů lidí.
Ne kvůli konfliktu, ale kvůli tomu, že neprší.
Voda přetváří hranice.
Mění vztahy.
A nutí miliony lidí pohybovat se.
A právě tady začíná nový problém: Evropa sleduje migraci.
Ale málo sleduje její příčiny.
A jednou z největších bude dostupnost vody.
Závěr
Krize vody není sci-fi.
Je to technický, ekonomický a bezpečnostní problém, který už probíhá.
Není vidět v titulcích, ale projevuje se tiše: zásobníky se plní pomaleji než dřív, některé vodní toky mizí z map – a v mezičase je někdo získává pod kontrolu.
Politické napětí se mezitím tiše přesouvá od ropy k pramenům.
Voda ještě teče.
Ale už není pro všechny.
Celý dokument: Bitva o vodu
Podívejte se na film, který detailně mapuje, jak voda mění svět.
Od afrických přehrad po investiční fondy.
Q.S.
Jsme zemí, kde jsou prameny, naše řeky tečou do zemí okolo nás.
Jsme prameništěm.
Co myslíte, že udělají "naši" zkorumpovaní a vystrašení politici, bezpáteřní loutky s naší vodou?
To, co se vším ostatním...
Jen jim dejte ještě víc času....