Zatímco veřejnost označovala myšlenku digitální identity za konspirační teorii, Světové ekonomické fórum již roky zveřejňuje příslušné rámce a koncepty.

Během posledních tří měsíců urychlily vlády od Švýcarska po Papuu–Novou Guineu zavádění politiky digitální identity. Detaily se v jednotlivých zemích mírně liší, ale celková rétorika a načasování jsou až znepokojivě podobné. Zpočátku to vypadalo, že každý stát postupuje nezávisle, ale síla a synchronizace těchto kroků naznačují, že jde o koordinovaný proces. Rámce pro tento systém existovaly už řadu let a dodavatelé technologií mezitím vyvíjeli systémy přesně podle těchto "šablon". Výsledek? Celosvětové spuštění, řízené shora, i když úředníci tvrdí opak. To, co bylo kdysi označováno za "konspirační teorii", se dnes stává skutečností.

Shoda náhod, nebo řízený plán?

Švýcarsko schválilo státní e-ID v referendu 28. září, čímž zvrátilo výsledek hlasování z roku 2021, které systém odmítlo. 

Evropská unie spouští od října systém biometrické kontroly cestujících z nečlenských zemí (Entry/Exit System). 

Vietnam bude od 1. prosince požadovat VNeID s ověřením obličeje pro všechny vnitrostátní lety. 

Kostarika v září spustila mobilní národní identifikaci. 

Kabinet Papuy–Nové Guineje schválil politiku, která spojuje přístup k sociálním sítím s národním průkazem ServisPass. 

Velká Británie představila plán na digitální ID v rámci "kontroly práva na práci", což vyvolalo petice a protesty. 

Laos vydal příkaz k integraci nového národního ID do všech vládních systémů. 

Mexiko dokončilo biometrickou reformu systému CURP, která vstoupí v platnost v roce 2026. 

Etiopie rozšiřuje svůj systém Fayda po celé zemi a Zambie už zahájila jednání o vybudování vlastního systému.

Ve všech těchto zemích lidé věří, že jde o čistě národní iniciativu. 

Ale je vůbec možné, aby tolik zemí na všech kontinentech přijalo během několika měsíců tutéž technologii – náhodou? 

Stále jasněji se ukazuje, že cílem je jeden společný směr, plánovaný už dlouho dopředu.

Příručka pro digitální identitu byla napsána dávno

Zatímco veřejnost označovala myšlenku digitální identity za konspirační teorii, Světové ekonomické fórum již roky zveřejňuje příslušné rámce a koncepty. 

Dokumenty jako Identity in a Digital World (2018), A Blueprint for Digital Identity (2016) nebo Known Traveller Digital Identity (2020) představily modely řízení, technické architektury i případy přeshraničního využití. 

Průmyslové firmy se těmito materiály řídily – a když se naskytla politická příležitost, návrhy už byly dávno hotové.

Veřejnost se začíná bránit

Lidé obvykle přijímají nové technologie tehdy, když řeší viditelný problém – například během pandemie. 

Tentokrát je ale situace jiná: kompromisy nejsou jasné a rozsah je nebezpečně široký.

• Rozšiřování funkcí: systém začíná u cestování nebo zaměstnání, ale postupně se rozšiřuje do bankovnictví, zdravotnictví, vzdělávání, dopravy, SIM registrací či sociálních dávek. Jakmile existuje jedna centrální identita, chtějí k ní přístup všechny instituce.
• Biometrie jako pojivo: data o obličeji a otiscích prstů propojují všechny části systému. Heslo lze změnit, biometrické údaje nikoliv.
• Riziko ztráty přístupu: když jsou služby závislé na jediném identifikátoru, dochází k chybám a vylučování. Kdo nesplní požadavky, přijde o možnost pracovat, čerpat dávky nebo využívat služby státu.
• Omezení svobody projevu: plán Papuy–Nové Guineje propojit přístup k sociálním sítím s národní identitou je ukázkový příklad, jak snadno lze takové systémy zneužít ke sledování občanů.

Přehled jednotlivých států a jejich kroků:

• EU: Biometrické kontroly na hranicích od října, rozšíření v roce 2026 – obrovská databáze obličejů a otisků cestujících.
• Velká Británie: Digitální ID pro ověřování práva na práci; slibují i verze bez chytrého telefonu.
• Švýcarsko: Státní e-ID schváleno referendem (50,4 % pro).
• Papua–Nová Guinea: Přístup k platformám svázán s národním ID.
• Vietnam: Povinné VNeID s ověřením obličeje pro vnitrostátní lety.
• Kostarika: Mobilní ID spuštěno a získává právní platnost ve všech službách.
• Laos: Digitální ID s povinnou integrací pro všechny úřady.
• Mexiko: Biometrická reforma systému CURP, plné spuštění v roce 2026.
• Etiopie: Rozšiřování systému Fayda na celostátní úroveň, propojení s osobními financemi.
• Zambie: Zahájeny kroky k vytvoření vlastního systému ve spolupráci s Etiopií.
• Další: Indie (Aadhaar), Nigérie (NIN), Keňa (Maisha Namba) – již fungují.

Lze digitální identitu zavádět zodpovědně?

Otázka zní jasně: Kdo kontroluje rozsah a brání jeho rozšiřování? 

Může občan ověřit, kdo má přístup k jeho údajům? 

"Dobrovolnost" těchto systémů zpravidla rychle mizí. 

Jsou vůbec možné reálné výjimky nebo jen teoretické? 

Kdo data vlastní a jak jsou chráněna?

Teoreticky by šlo digitální identitu zavádět odpovědně – i když pro to společnost momentálně nemá žádnou nezbytnou potřebu. 

Pas nebo rodné číslo už máme. 

Ale zodpovědný systém by musel zajistit:

• Jasně stanovený účel a zákonné limity použití, jejichž změna by vyžadovala parlamentní hlasování.
• Nezávislý dohled, pravidelné technické i právní audity, zveřejněné v plném znění.
• Minimalizaci dat – biometrie jen jako krajní možnost, oddělení databází.
• Alternativní přístup ke službám i bez chytrého telefonu nebo centrální identity.
• Rychlou možnost opravy chyb, náhradu škod a tvrdé sankce za zneužití.

Závěrečné zamyšlení

Říká se, že digitální identita zjednoduší život a vyřeší "problémy", které údajně nejde řešit jinak. 

Ve skutečnosti však soustředí moc v míře, kterou už nebude možné zvrátit. 

Vlny nových zákonů po celém světě dokazují, jak rychle se může roky připravovaný plán proměnit ve skutečnost – zatímco ti, kdo na něj upozorňovali, byli označováni za "konspirátory".

Dokáží demokracie ospravedlnit rozsah těchto opatření, omezit jejich rizika a udržet systém pod veřejnou kontrolou – nebo je to všechno už marné?

Zdroj

Q.S.

Bude zavedeno, protože odpor je vůči tomu nepatrný a bude zlomen nebo rozmělněn.

Je to stejné jako u těch sajrajtů, které rozstřikují pravidelně po obloze - každý to vidí na vlastní oči přímo nad hlavou, ale protože v televizi, nebo nějaký z toho důvodu honorovaný influencer řeknou, že to neexistuje a vymýšlí to konspirátoři, tak to prostě oko nevidí a basta....

Je to takto propracované u každé agendy, kterou chtějí zavést.

Proč?

Na to se vždycky někdo zeptá: Proč by to dělali?

Protože je to celé o kontrole lidské společnosti, každého jednotlivce.

Další otázka, která následuje: Ale kdyby to škodilo, tak by to přece ti nahoře nedělali, proč by si škodili?

Odpověď je prostá, ale musíme reflektovat kdo jsou "ti nahoře".

Rozhodně to není předseda vlády, nebo nějaký ministr, či členové státního aparátu - ti jsou na tom informačně zhruba stejně jako ti dole, tudíž nemají tušení a ví jen to, že když by o tom začali mluvit, budou rozneseni na kopytech médii, která z nich udělají blázny a s nějakým placeným postem bude utrum.

Ti skutečně nahoře o tom pochopitelně vědí a nepochybně mají i know how, jak se tomu vyhnout, nebo eliminovat následky.

/Držitelé moci, technologičtí giganti, specializované složky mají k dispozici technologie minimálně s dvacetiletým předstihem, než je to, co se výrábí a prodává ke spotřebě běžným uživatelům, úřadům a průmyslu./

A pokud to probíhá jako vědecký nebo armádní program, má to dostatečné krytí i stupeň utajení, aby to nikoho s pudem sebezáchovy nezajímalo.

Toť vše...

Ještě perlička: