Zmatek bez viníků, lítost bez odpovědí, smíření bez spravedlnosti.
"Ve válce o mysl obyvatelstva není důležité, co se stalo. Důležité je, co si lidé myslí, že se stalo."— Neoficiální poučka vojenské psychologie
V prosinci roku 2023 byla Česká republika podrobena tiché, chirurgicky přesné operaci. Nešlo o teroristický útok, nešlo o čin vyšinutého jedince.
Šlo o kontrolovaný incident s cílem ověřit tři věci:
1. Efektivitu krizového řízení v reálném čase.
2. Propustnost a ovladatelnost veřejného diskurzu.
3. Chování společnosti pod vlivem cílené emoční saturace.
Ve světě zpravodajských her a psychologických operací (PSYOP) jde o tzv. "live environment simulation" – tedy řízenou krizi s reálnými následky a fiktivním rámováním.
Zda šlo o test domácí provenience (pravděpodobně BIS, ve spolupráci s krizovými specialisty MVČR), nebo o outsourcing zahraniční služby (např. NATO/CYBERCOM), zůstává nejasné.
Ale průběh, řízení a následné "vyšetřování" odpovídají manuálům hybridního vedení informační války.
Fáze I – Incident
Střelec.
Identifikovatelný, připravený, s plánem, manifestem a historií.
Vše přichystané k veřejné spotřebě.
Mediálně snadno uchopitelný profil – archetyp osamělého vlka.
Tato fáze měla jediné cíle:
Otevřít masivní mediální prostor.
Vytvořit emocionální náraz.
Polarizovat diskusi a rozvrátit vnitřní kognitivní rovnováhu veřejnosti.
Zatímco veřejnost hledala "proč", operativci sledovali jiný parametr: rychlost šíření strachu a zpětnou kontrolovatelnost narativu.
Fáze II – Mlžení a výpadky
Následné vyšetřování bylo přímo učebnicovým příkladem řízené nekompetence.
Nejednotná komunikace.
Odmítání odpovědnosti.
Nulová transparentnost.
Šlo o tzv. deliberate confusion cascade – vědomé vytváření šumu, kde fakta ztrácejí ostrost a veřejnost se stáhne do pasivity.
Policie neposkytla přímé odpovědi.
Bezpečnostní složky zavedly procesy s minimální publicitou.
A mediální prostor začal být saturován nikoli informacemi, ale emocemi.
To je klasická emoční obálka (emotional envelope) – technika, která zakrývá jádro příběhu vrstvami lidských tragédií, aby byla každá otázka považována za necitlivost.
Fáze III – Eliminace rušivých vektorů
Do systému však vstoupil neřízený element:
Lenka Šimůnková.
Matka, která místo pasivního přijetí role oběti přešla do aktivního odporu.
Identifikovala konkrétní osoby, žádala konkrétní odpovědnost a především – přestala hrát podle scénáře.
Její veřejná kampaň, včetně billboardu, byla krátká, ale účinná.
Reakce systému byla rychlá: odstranění, diskreditace, umlčení.
Její smrt je oficiálně označena za sebevraždu.
Neoficiálně? Neutralizace vektoru nestability.
Fáze IV – Reset a kontrola škod
S odstupem času lze pozorovat známky následné fáze: resetovacího protokolu.
Média přestala používat výrazy jako "pochybení", začala přejímat terminologii o "osamělém šílenci", "nešťastné události" a "složitém duševním stavu pozůstalých".
Kritici jsou rámováni jako přetížení či emocionálně zničení jednotlivci.
Veřejnost se stahuje do kolektivního mlčení.
Cílový stav PSYOPu je dosažen: zmatek bez viníků, lítost bez odpovědí, smíření bez spravedlnosti.
Závěrečné hodnocení
Incident na FF UK nebyl selháním státu.
Byl to protokolální test odolnosti.
PSYOP s obětí – a se scénářem.
Pokud byl úspěšný, čeká nás další fáze.
Pokud byl příliš průhledný, bude přepsán.
Ale pokud čtete tento text – zeptejte se: Proč se vlastně stále nic nedozvídáme?
Q.S.
Otázky zůstávají, odpovědi chybí...
Podobně jako u dalších podobných kauz se pravdu nejspíš nikdy nedozvíme, ale visí ve vzduchu jako tíživá deka...
Pokud jde o psyop, předpokládám, že se nám do voleb ještě nějaké určitě objeví....
Nemyslím si, že by něco bylo ponecháno náhodě...