Značnou část společnosti vůbec nezajímá, jaká je realita, rozhodující je aktuální (módní) dojem.
Hodnotová média informují o hysterické události. Stát se to před 12 lety, lepšolidé by si odplivli, že přijela nějaká "ukáčka", cizinecká policie by byla v pohotovosti... a zbytku republiky by návštěva pofidérního panáka ze země 3. světa byla lhostejná.
Co se za ty roky na Ukrajině změnilo?
Hodně.
Ale nic k lepšímu.
To špatné se dramaticky umocnilo a přibylo mnohé nové, tehdy nemyslitelné, to dobré (nebo - pro pesimisty - ne úplně špatné) kamsi vymizelo, podobně jako zahraniční finanční pomoc.
Proč přijel prezident vylidněné země, který porušil více předvolebních slibů než Fiala, za svým - slovy New York Times - nejbližším spojencem Petrem Pavlem do Nového Kyjeva?
Řešit finance, kšefty, bakšiš.
Zkrátka to, proč šli oba dva do politiky.
Petr Pavel samozřejmě jen tlumočí rozhodnutí jiných, v tom spočívá jeho práce, ale to na věci nic nemění.
Z toho našeho modrožlutého cirkusu lze vyvodit i životní moudro: značnou část společnosti vůbec nezajímá, jaká je realita, rozhodující je aktuální (módní) dojem.
To ovšem není nic objevného, to razil už v 18. století stavitel "vesnic" kníže Potěmkin.
Bylo to na jihu Ruska.
Dnes tomu někteří říkají Ukrajina.