Ankara

Ve vzduchu olovo a síra,

smyčka na krku a překročena míra.

Mrak těžký plave nebem,

budou olovem nás krmit - ne chlebem.

Mezi pásy tanků vyje hřídel,

drát ostnatý kol holubice křídel.

U stolů plných hostí,

krev v mísách a bílé kosti.

Bude se všade brojit zase,

do posledního groše v kase.

Jen radostně a s pěnou na rtu,

vytáhni svou černou kartu.

To vstupenka tvá jistá

na hřbitovní místa.

Tak jásej otče, matko, syne!

Nám budoucnost už žírná kyne.

Nám paláce, jachty, statky,

  a vám?... plačící matky...

Q.S.