Bdělost… nebo pohodlná slepota?

Mezi lidmi, kteří jdou duchovní cestou, se někdy ozývá názor:

"Nezabývejme se tím, co se děje v okolním světě.

Zvláště ne negativními událostmi.

Jen by nás to strhávalo.

A stejně – nemůžeme to nikterak změnit."

Máme prý žít jen ve svém vnitřním světě a vysílat "pozitivní myšlenky".

Tento postoj vypadá na první pohled ušlechtile.

Jak to ale je ve skutečnosti?

Ano, klid a mír začíná v nitru každého z nás.

To však neznamená, že budeme odvracet zrak od zla dnešního světa, od tíživé reality, která jej provází, od nebezpečí, která jej sužují.

Že budeme zavírat oči před utrpením našich bližních, i když žijí ve vzdálené zemi.

Ukryti v bezpečí našeho "pozitivního myšlení", kam nic z toho nepronikne.

Lhostejní.

Spokojeni sami se sebou, protože jsme se rozhodli nezatěžovat svou mysl surovou a mnohdy bolestnou realitou.

Povznesení svým postojem, o němž jsme hluboce přesvědčeni, že vypovídá o naší duchovní vyspělosti.

A přitom jsme jen pohodlně ustoupili zlu a ukryli se do bezpečí svého vlastního nitra.

Rezignovali jsme na jasné pojmenování zla, nevymezili jsme se vůči němu a nenašli jsme odvahu postavit se mu.

Člověk, který dlouhodobě zůstává lhostejný k tomu, co se děje kolem něho, postupně ztrácí schopnost rozlišování.

Jeho cítění natolik ochabne, že nakonec už nerozezná pravdu od dobře nasvícené lži.

Přitom Bible nás v Listu Efezským 5:11 naléhavě vyzývá: 

"Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem."

Vnitřní síla však neznamená zavírat oči před temnotou.

Spočívá v naší bdělosti, ve schopnosti prohlédnout zlo, jakkoliv se skrývá pod maskou dobra.

Znamená nepodlehnout strachu a podle svých sil se mu postavit.

Archetyp, vzorec, jak se postavit zlu, najdeme krásně vyjádřený v pohádkách.

Nejsou to jen "obyčejné" příběhy pro děti.

Metaforicky zobrazují neúprosné Vyšší zákony.

Základem všech pohádek je boj dobra se zlem.

Zlo v pohádkách – draky, čarodějnice i jiné temné síly – neporazí zavírání očí a lhostejnost, ale hrdinové, kteří se jim dokážou postavit.

Žádný princ by nezachránil princeznu či království tím, že by drakovi posílal "pozitivní energii".

V pohádkách i v životě dobro vítězí vždy jen skrze odvahu a čin.

Dobrovolný útěk do vnitřního světa klidu totiž jen usnadňuje cestu zlu, které nakonec může pohltit i ty, kdo zůstanou u pouhého vysílání "pozitivních myšlenek".

Skutečná bdělost a odvaha však vyžadují jít ještě hlouběji – pochopit také skutečné příčiny zla.

Všechny jeho podoby vyrůstají ze stejného kořene, kterým je narušení Řádu stvoření, nerespektování Vyšších zákonů.

Spočívá v pýše člověka vyvyšujícího se nad Boha, v nadvládě rozumu nad citem, v upřednostnění hodnot materiálních nad duchovními, v touze vládnout všemu a ovládat vše, v sobectví…

Je důležité být si vědom podstaty "negativních jevů a událostí", vidět do hloubky jejich příčiny, i proto, abychom sebou nenechali manipulovat.

Díky tomu můžeme nahlédnout za oponu dějů, najít cestu k Vyšším zákonům, uvědomit si, co nás nevyhnutelně čeká, pokud je překročíme.

Vede nás k tomu, abychom ani v těžkých dobách neztráceli víru v Boha.

Únik do vlastního nitra má navíc širší dopad, než jsme si možná ochotni připustit.

Nezasahuje jen naše svědomí – je také zřeknutím se naší odpovědnosti.

Dotýká se i samotného osudu země, v níž žijeme.

Právě bdělost, ochota neodvracet zrak od zla a statečnost těch, kdo se mu postavili v časech útlaku, zachránily náš národ už tolikrát v minulosti.

Nahlédneme-li do historie, například do doby nacistické okupace a Protektorátu Čechy a Morava, nelze nevzpomenout na všechny odvážné, kteří se zapojili do protinacistického odboje.

Zatímco druzí žili v relativním bezpečí, byli to oni, kdo nasazovali své životy…

Okupační moc potřebovala právě ono ticho a lhostejnost většiny.

Jak by se naše dějiny asi vyvíjely, pokud by se nacistické zvůli nepostavili odvážní příslušníci odboje?

Kdyby se naši předkové odtrhli od "negativního dění" a žili ve svém světě "pozitivního myšlení", český národ by s největší pravděpodobností dnes již neexistoval.

Tím spíše je nezbytné zachovávat bdělost v dnešní době a navázat na odkaz našich předků.

V jakých časech, v jaké realitě dnes vlastně žijeme?

Výstižnou odpověď nám nabízí Miroslav Matouš (1921–2021), někdejší farář Československé církve husitské, kazatel Jednoty bratrské, básník, spisovatel a překladatel, v knize "Přemítání nad labyrintem" (Praha 2005).

V odkazu na Komenského dílo "Labyrint světa a ráj srdce" píše:

"Poutníkovi v nynějším Labyrintu světa nenasadilo Mámení pouhé brýle, ale dokonalé kontaktní čočky; a nezdá se, že by rozum sám, jakkoli vybavený vzdělaností, měl dobrý přehled o tom, čeho se domohl a v čem sám uvízl."

Miroslav Matouš odhaluje další rozměr labyrintu – jeho schopnost postupně pohltit i vnější svět člověka:

"Souběžně s umocňováním vnitřního rozkladu se labyrint stále víc prosazuje znehodnocováním světa vnějšího.

Lidé se stávají jeho nevolníky.

Jeho živobytí je možné jen prostřednictvím jeho aparátu.

Jsou nuceni pracovat na jeho území, v jeho kancelářích, na jeho polích, v jeho továrnách. Nevědomky se podílejí přímo i nepřímo na rozvětvování a prodlužování bludiště.

Labyrint je plošný útvar, zahlcující přirozený svět.

Ústřední nebetyčná babylonská věž je pokusem zbavit se Boha, ukrýt se před ním, být mimo jeho dosah, "stvořit" prostředí, kde On není, kde je možno jednat libovolně."

Takový je skutečný záměr a skrytý cíl labyrintu, v němž dnes žijeme.

Labyrint dnešní doby už nepotřebuje otevřený útlak jako svůj hlavní nástroj, přestože se k němu stále ještě uchyluje.

Spoutává i otupuje člověka a odvádí ho od pravdy mnohem účinněji, když svou pravou tvář zahaluje do líbivých slov a své skutečné záměry a působení skrývá za ušlechtilá zdůvodnění, že vše přece činí "pro naše dobro".

Jak snadno mnozí podléhají tomuto klamu…

Skutečnou bdělostí, odvahou a povinností není útěk do svého vnitřního "pozitivního" světa s nasazenými brýlemi Mámení.

Je jí odvaha odhalovat podstatu tohoto labyrintu, pojmenovávat skryté souvislosti a ukazovat z něj cestu…

Ježíš Kristus před nástrahami temna a před ztrátou bdělosti varoval své učedníky: 

"Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice" (Matouš 10:16).

Jeho slova jsou kotvou v dnešní bouřlivé době.

Obstojíme?

L.K.