Empatie

Většina lidí chápe empatii jako projev zájmu o druhého. Porozumění druhému člověku, sdílení jeho emocí a touha mu pomoci jsou však tři související, avšak odlišné schopnosti.

Psychologové obecně rozlišují mezi kognitivní empatií a emocionální empatií. 

Jedna nám umožňuje porozumět vnitřnímu stavu druhého člověka. 

Druhá nám umožňuje část tohoto stavu prožít. 

Často fungují společně, mohou však existovat i nezávisle na sobě – a vést k velmi odlišnému chování.

Kognitivní empatie: Porozumění mysli druhého

Kognitivní empatie je schopnost porozumět perspektivě druhého člověka. 

Umožňuje vám odvodit, co si někdo možná myslí, cítí, čeho se bojí nebo co zamýšlí, aniž byste sami prožívali stejnou emoci.

Když rozpoznáte, že za něčím hněvem se skrývá ponížení, nebo pochopíte, proč rozhodnutí, které se vám jeví jako iracionální, dává smysl v kontextu situace druhého člověka, využíváte kognitivní empatii. 

Závisí na schopnosti vcítit se do perspektivy druhého, na pozornosti věnované kontextu a na schopnosti vytvořit přesný model myšlení druhého člověka.

Tato schopnost je pro komunikaci nezbytná. 

Učitel ji využívá k tomu, aby rozpoznal, proč je žák zmatený. 

Vyjednavač ji využívá k tomu, aby zjistil, čeho si druhá strana skutečně cení. 

Politické hnutí ji potřebuje k tomu, aby pochopilo, proč lidé dodržují systém, kterému v soukromí nedůvěřují. 

Kognitivní empatie činí chování srozumitelným v rámci podmínek, které ho vyvolaly.

Porozumět někomu však neznamená mít o něj starost.

Stejný vhled, který někomu umožňuje poskytnout útěchu, mu může pomoci i k manipulaci. 

Reklamní tvůrce může nejistotu pochopit natolik dobře, že ji dokáže zneužít. 

Politický stratég dokáže identifikovat obavy obyvatelstva a přeměnit je v poslušnost. 

Zkušený manipulátor nemusí sdílet vaše emoce. 

Stačí mu pochopit, co je vyvolává a jak ovlivňují vaše chování.

Výzkum psychopatických rysů tuto distanci ilustruje, ačkoli rozšířené tvrzení, že psychopati bez výjimky disponují výjimečnou kognitivní empatií, je příliš obecné. 

Různé rysy jsou spojeny s různými vzorci narušení. 

Důležité je, že schopnost člověka porozumět emoci může převyšovat jeho schopnost ji sdílet.

Kognitivní empatie je morálně neutrální. 

Poskytuje poznání o jiné osobě. 

Zda je toto poznání využito k pomoci, přesvědčování, zneužití nebo ovládání, závisí na osobě, která jej používá.

Emocionální empatie: Prožívání stavu jiné osoby

Emocionální empatie, často nazývaná afektivní empatie, je schopnost sdílet emocionální stav jiné osoby nebo s ním rezonovat. 

Zármutek někoho jiného ve vás může vyvolat smutek. 

Jeho strach může ve vašem těle vyvolat napětí. Jeho radost na vás může zapůsobit ještě dříve, než jeden z vás pronese jediné slovo.

Tato reakce dodává prožitku druhé osoby emocionální váhu. 

Její utrpení již není chápáno pouze jako fakt; určitá jeho část je prožívána. 

To může motivovat k péči, ochraně a spolupráci.

Emocionální empatie však není totéž co soucit. 

Emocionální empatie znamená sdílení stavu jiné osoby. 

Soucítění znamená cítit starost o tuto osobu a chtít jí pomoci. 

Pokud vás bolest jiné osoby přemůže, může to vést k osobnímu utrpení. 

Vaše pozornost se přesune od jejích potřeb k vašemu vlastnímu nepohodlí. 

Můžete se stáhnout, vyhýbat se dané situaci nebo jednat hlavně proto, abyste zastavili to, co cítíte.

Více cítit neznamená vždy více se starat nebo více pomáhat.

Emocionální empatie je také selektivní. 

Lidé obecně reagují silněji na ty, které poznávají, s nimiž se ztotožňují nebo které považují za součást své skupiny. 

Jedna viditelná oběť může vyvolat větší emocionální zájem než statistiky popisující tisíce lidí. 

Předsudky a skupinová identita mohou také oslabit naši emocionální reakci na utrpení lidí mimo naši skupinu. /Gaza například.../

Díky tomu je emocionální empatie sice silná, ale jako morální vodítko nespolehlivá. 

Směřuje naši pozornost k utrpení, které se nám přímo naskýtá, zatímco méně viditelné utrpení zůstává mimo naše vědomí.

Proč na tom záleží

Kognitivní empatie bez emocionálního zájmu se může proměnit v sledování zranitelných stránek jiné osoby. 

Čte v mysli, aniž by ji to, co tam najde, jakkoli ovlivnilo. 

Emocionální empatie bez kognitivního porozumění se může proměnit v projekci. 

Prožívá intenzivní pocity a přitom předpokládá – někdy mylně – že druhá osoba vnímá svět stejně jako my.

Moc může zneužít obojí. 

Kognitivní empatie pomáhá institucím identifikovat obavy, identity a tlaky, které řídí chování. 

Emocionální empatie umožňuje pečlivě vybraným obrazům a příběhům nasměrovat veřejné pocity k určitým obětem a jiné přitom vyloučit. 

Jedna schopnost identifikuje psychologickou páku. 

Ta druhá dodává emocionální sílu.

Ani jedna z těchto forem empatie nezaručuje soucit, spravedlnost ani morální jednání. 

Kognitivní empatie nám pomáhá pochopit realitu druhého člověka. 

Emocionální empatie zabraňuje tomu, aby tato realita zůstala abstraktní. 

Soucítění vyvolává touhu pomoci. 

Morální zásady rozšiřují tuto starost i na lidi, jejichž utrpení pro nás není tak snadné rozpoznat či pocítit.

Empatie je lidská schopnost, nikoli morální úspěch. 

Její hodnota závisí na účelu, kterému slouží, na úsudku, jímž se řídí, a na tom, zda uznává lidskost druhého člověka, nebo zda jeho vnitřní život proměňuje v další nástroj ovládání....

Bděte, aby vaše empatie nebyla zneužívána proti druhým, nebo proti vám samým....

Jak se dnes a denně děje....

Q.S.