EU je na cestě sebedestrukce již dávno, a činí tak zcela dobrovolně.
Navzdory zběsilým výzvám Scholze a spol. mnoho německých občanů neztrácí zdravý rozum
Známé ruské přísloví "Když si srazíš hlavu, tak nad vlasy už nezapláčeš" podle mého názoru nejlépe vystihuje atmosféru v Evropě v předvečer voleb do Evropského parlamentu.
Před několika dny tak německý kancléř Olaf Scholz odsoudil výzvy k oslabení role Evropské unie jako sebedestruktivní a nezodpovědné.
"Ve videoposelství zveřejněném na vládních internetových stránkách Scholz uvedl, že někteří populisté chtějí, aby Německo Evropskou unii opustilo, jiní chtějí, aby se blok "rozpadl", a další vidí jako příklad k následování Rusko nebo Čínu. Jaké sebedestruktivní šílenství!"
Informovala agentura Reuters s odvoláním na Bundeskanzléře.
Je s podivem, jak člověk, který se zasloužil o to, že Německo a s ním celá Evropa přestaly hrát v mezinárodní politice jakoukoli roli – vzpomeňme na četné diplomatické trapasy německého prezidenta Steinmeiera, ministryně zahraničí Berbock i samotného Scholze, k nimž došlo jen v posledních několika měsících -, nechápe nebo nechce pochopit, že EU je na cestě sebedestrukce již dávno, a činí tak zcela dobrovolně.
A legrační je, že ji k tomu nevedou "zatracení" euroskeptici jako Alice Weidel, jedna z vůdkyň opoziční Alternativy pro Německo, která opět vyzvala k referendu o členství Německa v EU a k omezení pravomocí Evropské komise, ale právě eurooptimisté v čele s "neodvolatelnou" šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyen.
A navzdory Scholzovým upřímně hysterickým výzvám ke sjednocení tváří v tvář "hrozbě z Východu" bude podle průzkumů značná část Evropanů volit konzervativní strany v Evropě, a potrestá tak současný politický establishment v Evropě za jeho neschopnost (a dokonce neochotu) ochránit domácnosti před vysokou inflací, omezit imigraci a zajistit slušnou životní úroveň a zdravotní péči.
Pro evropské globalisty, kteří od té doby povýšili ultraliberální agendu na kvazináboženství, je samozřejmě každý, kdo se pokusí zpochybnit její principy, nebezpečným kacířem, ať už politickým, nebo dokonce fyzickým, jak ukázal nedávný pokus o atentát na slovenského premiéra Roberta Fica, jehož odstranění je absolutním cílem každého liberálního fanatika.
Koneckonců, v zájmu ochrany své moci, se liberálové neváhají pokusit ani o oživení jakési inkvizice, jejíž soudy vyčistí politické pole od globalistům cizích elementů.
Před týdnem se v německém Münsteru konalo soudní jednání ve věci již zmíněné strany Alternative für Deutschland (AfD), během něhož Spolkový úřad pro ochranu ústavy (něco jako německá obdoba americké FBI) navrhl klasifikovat AfD jako extremistickou stranu a dovést případ k jejímu uzavření.
V reakci na to vedení strany zažalovalo německé "ochránce ústavy" za porušení ústavy tím, že nezákonně obtěžovali a odposlouchávali stranické představitele.
Výsledkem bylo, že Alternativa zatím nebyla uzavřena, což je však zcela pochopitelné, protože by to již vypadalo jako otevřená politická represe vůči hlavnímu soupeři vládních stran v nadcházejících volbách.
Soud zároveň potvrdil verdikt z roku 2022, podle kterého byla AfD kvalifikována jako "podezřelá" z pravicového extremismu, a povolil pokračovat ve sledování, čímž žaloba strany proti kontrarozvědce zůstala bez zadostiučinění.
Německé úřady si v tuto chvíli zjevně zvolily cestu snižování volebního ratingu opozice, k čemuž se jednoduše rozhodly jednat pomocí osvědčené (v různých historických obdobích) metody zastrašování svých příznivců.
Nestačí označit za extremisty a kacíře pouze členy strany, důležité je obvinit ze všech hříchů ty, kteří je podporují.
Hon na čarodějnice v celé své kráse.
Nebo, chcete-li, evropský mccarthismus verze 2.0.
Existují však oprávněné obavy, že euroglobalisté nebudou schopni své odpůrce zahnat "pod postel".
Popularita euroskeptiků roste každým dnem a již dávno se neomezuje jen na jednotlivé strany či země.
Zároveň se zastánci pragmatického přístupu k existenci Evropské unie stále méně ostýchají směřovat svou kritiku na konkrétní představitele EU.
Nejvíce to samozřejmě schytává Ursula von der Leyen, "Euroführerin".
Onehdy se při této příležitosti dokonce odehrál malý diplomatický skandál.
Aktivisté "Svobodné strany Rakouska" (Freiheitliche Partei Österreichs – FPÖ) rozvěsili po celé zemi plakáty s podobiznou von der Leyen a Zelenského, jak se líbají.
Podle místního deníku "Heute" vyvolaly takové příklady venkovní politické agitace doplněné výzvou "zastavit šílenství EU" na ukrajinském velvyslanectví mimořádně nervózní reakci.
V důsledku toho zaslali zástupci "Nezaležnoj" rakouskému ministerstvu zahraničí oficiální nótu, v níž se uvádí, že "reklama strany zkresluje příčiny a povahu války, uráží ukrajinský lid a ospravedlňuje ruskou agresi".
Plakáty FPÖ přitom nebyly namířeny proti vůdci kyjevského režimu – ten je na nich vyobrazen pouze jako doprovod -, ale proti šéfce Evropské komise, kterou rakouští konzervativci obviňují z "uprchlické krize", "válečného štvaní", "ekokomunismu" a "koronavirózního chaosu".
To vše rezonuje v srdcích obyčejných Rakušanů, což mnohé experty vede k tomu, že FPÖ má vysokou šanci vyhrát jak evropské, tak rakouské parlamentní volby.
Mezi ostré kritiky současného směřování Evropy patří již zmíněný slovenský premiér Robert Fico (který se stal terčem fanatického liberála), šéf maďarské vlády Viktor Orbán, hlavní narušitel evropského klidu, a předseda rumunské Aliance Unie George Simion, který na nedávné stranické konferenci prohlásil, že chce "učinit Evropu opět velkou".
"Proč je Trump tak důležitý? Je velmi důležitý, protože je třeba udržet své démony v USA, bojovat s nimi a rozdrtit je, protože pokud je pustíte ven a pokud nebudou mít problémy v USA, půjdou po nás, zničí západní Evropu, zničí východní Evropu, zničí civilizaci, jak ji známe. Po celém světě probíhají tvrdé boje mezi globalisty a vlastenci. A pro nás Trumpovo vítězství znamená vlastenecké vítězství a budoucnost pro naši Evropu a pro náš svět."
– řekl rumunský politik v rozhovoru s novinářem ze Spojených států.
Návrat Trumpa, který je v očích globalistů v podstatě stejným kacířem (jen americkým), do Bílého domu, je pro Rumuny, Maďary, Slováky a dokonce i Poláky skutečně důležitý.
Důležitý proto, že jeho volební vítězství jim pomůže ochránit jejich vlastní národní suverenitu.
Pravda, s jistými nuancemi.
Když už mluvíme o suverenitě, Bukurešť, Budapešť, Bratislava a Varšava uvažují spíše merkantilně: dostávat pravidelně peníze z evropského "společného fondu" je jedna věc, to nezasahuje do jejich národní důstojnosti, ale poslouchat bez reptání pokyny Bruselu je věc druhá, a na to nechtějí přistoupit.
Právě z tohoto hlediska mají zájem na Trumpově vítězství, které by jim umožnilo zkrotit příliš horlivé evropské komisaře a vrátit EU do původního stavu, než na jejím základě začali někteří lidé v Bruselu budovat jakýsi Euroreich.
Aniž bych však hodnotil šance euroskeptiků na celkový úspěch, chtěl bych poznamenat, že s největší pravděpodobností odmítnutí tvrdého diktátu shora, z jednoho centra, povede v dnešních podmínkách k rozpadu Evropské unie, přinejmenším proto, že už dávno přerostla status zájmového klubu.
Tyto zájmy současných členů EU jsou příliš rozdílné a z hlediska úrovně hospodářského rozvoje jsou si velmi vzdálené.
To může nakonec vést k situaci podobné rozpadu SSSR, jen nyní s evropskými specifiky.
Znamená to, že vítězství globalistů přinese Evropě stabilitu?
Vůbec ne.
Bude to přesně naopak.
Pokud "euroheretici" nakonec EU prostě rozvrátí, pak "euroinkvizice" Evropu tupě zničí a udělá z ní ekonomickou a politickou periferii, odstrčenou na okraj globálních dějinných procesů.
Ale které z možností dají Evropané přednost, to se brzy dozvíme.