Evropská komise opakuje, že od Rusů plyn nekoupí ani po uzavření míru. Do přístavů Francie, Belgie a Španělska přitom letos přišlo rekordní množství ruského zkapalněného plynu.
Spojené státy chtějí vrátit ruský plyn do Evropy přes Ukrajinu. Kreml odpovídá, že to zatím nejde, a Brusel návrh odmítá úplně. Evropská komise opakuje, že od Rusů plyn nekoupí ani po uzavření míru. Do přístavů Francie, Belgie a Španělska přitom letos přišlo rekordní množství ruského zkapalněného plynu.
Plyn přes amerického zprostředkovatele
Podle listu The Wall Street Journal přinesli tento návrh američtí vyjednavači Steve Witkoff a Jared Kushner v září do Moskvy i Kyjeva.
Ruský plyn by opět tekl ukrajinskými plynovody do Evropy.
Prodával by jej americký zprostředkovatel a peníze by šly na vázaný účet ve třetí zemi.
Ukrajina by dostala tranzitní poplatky, američtí investoři podíl na obchodu.
Washington to nabízí jako součást energetického příměří před zimou a jako motivaci pro Putina před rozhovory v Abu Dhabi, které jsou naplánované na polovinu listopadu.
Kreml se k věci vyjádřil v pondělí.
"Zatím se o tom sotva dá mluvit. Situace na zemi více než výmluvně svědčí o tom, že takové plány se momentálně nedají zrealizovat," řekl mluvčí Dmitrij Peskov.
Dveře této možnosti však nezavřel úplně.
Podle něj bude vše záviset na vůli kupujících, vůle prodávajících a možností prodávajících.
V Kyjevě vyvolal plán nevoli.
Podle francouzského deníku Le Monde jej Witkoff 9. října na Floridě předložil šéfovi Kanceláře prezidenta Budanovovi.
Ten měl jen těžko krotit hněv a Američanům říci, že vzorem pro Ukrajinu není Bělorusko, ale Polsko.
Zprávy o sporu s Witkoffem později popřel a označil je za informační útoky na mírový proces.
Ukrajina se přitom ukončením tranzitu vzdala zhruba miliardy dolarů ročně na poplatcích.
Americký zájem je dvojí.
Spojené státy dodaly 63 procent zkapalněného plynu dovezeného do Evropy v prvním čtvrtletí a podle IEEFA jsou pro evropské zákazníky v průměru nejdražší.
Trump podepsal zákon v září, což umožňuje sankcionovat lodě s ruským LNG i přístavy, které jim slouží.
Washington tak může zasahovat do dovozu ruského zkapalněného plynu do Evropy a zároveň mu nabízí ruský plyn z plynovodu, na kterém by vydělali američtí zprostředkovatelé.
Reuters napsal v říjnu, že Kushner si s Putinovým vyslancem Dmitrijevem povídal i o vstupu amerického investora do plynovodů Nord Stream.
Bílý dům však popřel, že by o tom v poslední době jednali.
Odmítají, ale kupují
Brusel americkou nabídku odmítá.
"Bez ohledu na to, co se stane, ruský plyn a LNG postupně ukončujeme. Poslední dodávky skončí do konce příštího roku," řekla mluvčí Evropské komise Itkonenová.
Zároveň připustila, že ceny plynu budou v zimě velmi vysoké.
Evropské nádrže byly 3. října zaplněny ze 72,4 procenta, což je nejnižší úroveň od roku 2011.
Reálná čísla ale mluví úplně jinou řečí.
Od ledna do září jich do přístavů EU dorazilo rekordních 12,18 milionů tun ruského zkapalněného plynu z arktického projektu Jamal LNG.
Je to o 9,5 procenta více než loni.
Evropa za něj podle německé organizace Urgewald zaplatila 7,88 miliardy eur.
Ve třetím čtvrtletí dovoz sice klesl, celý rok je však zatím rekordní.
Nejvíce ruského LNG vykládají Francie, Belgie a Španělsko.
Francii v prvním čtvrtletí dodalo Rusko 35 procent celého dovozu LNG.
Belgie je jediná evropská země, pro kterou je Rusko hlavním dodavatelem LNG.
V červenci z Ruska pocházel veškerý zkapalněný plyn, který Belgie dovezla.
Unie sice v dubnu zakázala nákupy na krátkodobé smlouvy, na dlouhodobé kontrakty však plyn teče dál.
Úplný zákaz pro LNG začne platit až 1. ledna 2027.
Plyn přitom nezůstává tam, kde jej vyloží.
Belgický Fluxys, který provozuje terminál v Zeebrugge, uvádí, že zhruba dvě třetiny plynu z terminálu jdou dále do jiných zemí EU.
S Jamal LNG má smlouvu do roku 2039 a argumentuje, že ji musí dodržet, jinak mu hrozí nároky na náhradu škody.
Mezi odběrateli ruského LNG na dlouhodobé smlouvy jsou francouzská TotalEnergies, britský Shell i německý státní SEFE.
Ruský plyn z tankerů se tedy přes přístavy dostává dále do dalších států EU.
Jižní trasa více nezvládne
Pro Slovensko je americký návrh praktická věc.
Ruský plyn k nám dnes přichází přes TurkStream a Maďarsko.
Evropská větev TurkStreamu běžela v říjnu na 92 procent kapacity a podle SZP celou slovenskou spotřebu z jihu pokrýt nelze.
Zbytek přichází ze západu a je dražší.
Ropa Družbou přes Ukrajinu od konce ledna do 23. dubna na Slovensko neproudila, vláda vyhlásila ropnou nouzi a sáhla do státních rezerv.
O tom, zda náhradní chorvatský ropovod Adria kapacitně stačí, se skupina MOL s chorvatským provozovatelem stále dohaduje.
Zastavený tranzit nás stojí také peníze.
Rozpočtová rada odhaduje, že státu bude z dividend Eustreamu, který kdysi přepravoval ruský plyn na západ, každý rok chybět 100 až 150 milionů eur.
Na pranýři jsou jiní
Slovensko a Maďarsko za ruské energie kritiku schytávají pravidelně.
Když v únoru stála Družba, ukrajinské ministerstvo zahraničí obvinilo obě vlády, že prodlužují závislost na Rusku.
Šéf ukrajinské diplomacie Sybiha prohlásil, že dvě země nemohou držet celou EU jako rukojmí.
Podle finského centra CREA bylo v červenci Maďarsko největším odběratelem ruských fosilních paliv v EU a Slovensko druhým.
Dvě třetiny slovenských nákupů tvořila ropa.
Bratislava a Budapešť to mluví otevřeně a o právo kupovat se soudí u Soudního dvora EU.
Francouzské a belgické přístavy přijímají ruský plyn potichu v brutálních objemech, vlády obou zemí přitom hlasovaly pro zákaz.
Argumentace obou stran je stejná.
Belgický Fluxys se odvolává na dlouhodobé smlouvy, ministr zahraničí Blanár varuje, že Slovensku by v případě předčasného ukončení ruských dodávek hrozila arbitráž o 10 až 16 miliard eur.
Kritiku však sklízí pouze Bratislava a Budapešť, nikoli Zeebrugge.
Je zde i další paradox.
"Nejreálnější by bylo, kdyby Slovensko koupilo plyn na rusko-ukrajinských hranicích a tento plyn se přepravoval jako slovenský plyn přes území Ukrajiny," navrhoval Fico na přelomu let 2024 a 2025.
Kyjev to odmítl.
Dnes téměř stejný model nabízí Washington.
Ruský senátor Puškov v těchto dnech napsal, že EU přísahá, že ruský plyn odmítá, ale ve skutečnosti se bez něj neobejde.
Čísla mu dávají za pravdu.
Ruský plyn je tedy pro Unii problém, jen když teče potrubím do Bratislavy nebo Budapešti.
Když připluje tankerem do Zeebrugge či Dunkerque, je to "jen" dlouhodobá smlouva s přechodným obdobím.
Bratislavě a Budapešti se vyčítá, že financují válku.
O miliardách, které za ruský plyn platí francouzští, belgičtí či němečtí odběratelé, se mluví mnohem tišeji a opatrněji.
Jak se tomu slušně říká?
Q.S.
Jen krátce:
Železnou logikou uvažování našich západních mentorů přece zákonitě musí být to, že nám budou energie regulovat a dodávat oni, z Ruska dovezou, ideologicky očistí a začnou přeprodávat do východních gubernií, které jim zaplatí přidanou hodnotu a stanou se ještě víc závislými na Německu a Bruselu.
Logické v tom případě je i to, že jim vadí přímý směr z již vystavěné infrastruktury.
To by tak hrálo, aby si východní Evropa dělal nějaké obchody bez Bruselu a západních kšeftsmanů.
A ještě je zábavné:
"Belgie je jediná evropská země, pro kterou je Rusko hlavním dodavatelem LNG."
Tak jestli jste si mysleli, že si Uršula, Evropská komise a ojroposlanci vezmou dva svetry, to jste se asi dost spletli, naivkové...