Jakub Vágner – filmař, cestovatel, spisovatel a nejznámější český rybář – napsal 31. prosince milé a hlavně vlastenecké přání do roku 2024.
Na Facebooku se nedávno objevila naprosto dokonalá ukázka toho, jak dnes funguje korporátní internet. Zároveň to skvěle ilustruje i to, jak myslí a komunikují skutečně milí a přemýšliví lidé ve srovnání s prorežimními rektálními alpinisty, kteří neustále oblézají internet a jakýkoli náznak nezávislého myšlení špiní svým šílenství, propagandou, argumentačními fauly a systémovým vlezdoprdelstvím.
Jakub Vágner – filmař, cestovatel, spisovatel a nejznámější český rybář – napsal 31. prosince milé a hlavně vlastenecké přání do roku 2024.
Přečtěte si ho sami, podle mě je velice trefné a já sama bych ho do puntíku podepsala.
Jakub v něm na nikoho neútočí, jen smutně popisuje realitu v zahraničí a to, jakou oázou klidu ještě pořád jsou země české, i přes ten obrovský tlak ze zahraničí.
Jakub Vágner, člověk:
"Celý den mi chodí stovky zpráv a všude se píše šťastný Nový Rok…mohl bych tu napsat pár sladkých vět, dostat pár set či tisíc laiků ale raději vám však napíšu,co mě trápí a co bych si opravdu moc přál….Vždy si na sklonku roku kladu otázku, zda to byl dobrý rok. Podle čeho však soudit?Je to pro mě podle množství ulovených ryb? Počtu dnů strávených na rybách? Úspěšnosti mých rybářských filmů nebo podle počtu prodaných knih a produktů? To vše, když se daří, je určitě fajn. Je to však něco, co si člověk odpracuje a tak logicky v životě slaví úspěch. To neúspěchy nás ale činí lepšími. Nutí nás na sobě pracovat, zlepšovat se, uvědomovat si i své lidské a pracovní chyby. Vítězství jsou sladká, omamná, ale zároveň i nebezpečná. Uspávají naši mysl, ducha a můžeme mít zdánlivě pocit, že se nám bude takto dařit již navždy. Prohry, zklamání a nakonec i utrpení jsou tedy pro náš osobní rozvoj mnohem důležitější. Stejně tak je ale velmi důležité stát si za svým názorem a nebát se mluvit i v dobách, kdy je svoboda slova velmi ohrožena. Protože tak se posouváme nejenom jako jedinci, ale i jako celý národ. To jsem vždy miloval na té naší malé, ale nádherné zemi. Má v sobě tolik krásy. Žije zde úžasné množství výjimečně nadaných lidí. I když jsme byli historií mnohokrát těžce zkoušeni, náš národ vždy vstal, oklepal se z tvrdých ran a zrodil se silnější. Procestoval jsem svět a viděl věci dobré i zlé. Často i věci, kdy jsem si znovu a znovu opakoval, jak jsem šťastný, v jak malebné a bezpečné zemi to vlastně žiju. Stejně tak jsem ale díky svému dědečkovi věděl, že to náš národ nedostal zadarmo. Bylo to vykoupeno potem, dřinou, krví a životy mnoha odvážných lidí, kteří nám předali takto překrásnou a klidnou zem. Byl a je to ten největší dar, který jsme od našich předků dostali. Čím více jsem cestoval, tím jasnější mi bylo, že Česká republika je skutečným rájem na zemi. Na svých cestách vidím jen pomalý, ale zcela zřetelný kolaps naší "vyspělé" západní civilizace. Bohužel nikoli jen na cestách v dalekých krajích, ale na cestách po Evropě. Pomalu ale jistě si necháváme krást naši identitu, naši kulturu, naši historii, naše tradice a necháváme extrémistické menšiny a lidi bez respektu k lidskému životu rozhodovat o většinové populaci. Našich osudech, našich rodinách, naší budoucnosti. Nechápu ale proč. Proč musíme tolerovat něco, co bude zcela jistě ohrožovat budoucnost našeho národa? Je to plivnutí do tváře našich předků. Rozumím, asi máme mlčet. Má nám být jedno, že se dnes na území Evropy běžně znásilňují mladé ženy, je ubližováno dětem na ulicích a kdokoli se ozve je ihned nazván rasistou a xenofobem. Je to pak měřítko normálnosti? Chceme mít opravdu násilí v těchto podobách jako běžný kolorit našich životů? Chceme, aby podobné činy byly oslavovány, brány jako možné příklady a přenášeny i do naší kultury a dějin? Já bych si totiž moc přál, aby Česká republika byla neustále tak krásnou, klidnou a bezpečnou zemí, kterou nám může ještě stále závidět celý svět… to přeji nám a hlavně našim dětem. A tak tedy šťastný Nový Rok a hlavně ve zdraví prosím. Váš Jakub"
Podle mě skvělý příspěvek od přemýšlivého člověka, co myslíte?
Jenže v textu je jedna zásadní chyba – normálně popisuje realitu a navíc se pozitivně vyjadřuje o naší vlastní zemi.
To je pro poskoky současného sebedestruktivního režimu a různé pokrokáře jak rudý hadr pro býka.
Reakce na sebe tedy samozřejmě nedala dlouho čekat – okamžitě se objevil internetový bojovník Dan Přibáň, který snad u sociálních sítí i spí.
Tento Social Justice Warrior, který se svým trabantem vjíždí režimu a České televizi do zadečku tak usilovně, že mu už nevykukuje snad ani jeho vlastní výfuk, je také filmař a cestovatel.
Ale takový… jiný.
Posuďte sami, jestli si hezké přání Jakuba Vágnera zaslouží takovouhle přepálenou reakci, která skoro jako kdyby vypadla z ústního otvoru řeporyjského prasete nebo z vrchního českého dezinformátora Cempera.
Daniel Přibáň, poskok:
"Věřím vám, že jste tento post psal upřímně, byť je to smutné čtení.
Potíž je, že vy nejste neznámý nastěnkář místní organizace SPD, která takové texty pouští do světa už roky. Jste mediálně známá osoba a tímto jste se stal nástrojem těch, kteří naší zemi, kterou máte tak rád, škodí nejvíce.
Nástrojem kolaborantů, dezinformátorů, lhářů a obchodníků se strachem. Zde v komentářích vás chválí poslanec za fašistickou SPD Kettner, senátorka Hamplová, stálice kolaborantské dezinfo scény vás hájí a loví na váš účet podporu pro sebe, totéž dělá pan Rajch, v současné době nejodpornější obchodník se strachem u nás a s nimi další a další, kteří si z vás udělali nástroj pro podporu své agendy, která škodí naší zemi.
Visí na vás to nejhorší, co lze v naší společnosti vidět a zneužívá vaši popularitu ke zvyšování popularity své.
Jste jejich kapitální úlovek a tihle vás rozhodně nepustí a nenechají plavat.
Právě jste se postavil na pomyslné podium vedle kapely Ortel a zahrál na stejnou notu."
Co myslíte, je taková přepálená reakce, plná argumentačních faulů, opravdu na místě?
Proč Přibáň neustále oblézá účty známých osobností, které si dovolují myslet nezávisle, a úmorně na ně útočí svým pseudo-argumentačním slizem?
Proč tak visí třeba na účtu známého a racionálně myslícího herního vývojáře Daniela Vávry a spousty dalších svobodomyslných lidí?
Proč se snaží dělat takový humbuk kolem každého názoru a informace, které nebyly schváleny současným demoličním režimem?
Jedno jisté – (proti)Česká televize Přibáňovi vždy ráda odvysílá a zpropaguje jeho sérii o ježdění v trabantech.
A o to tu asi jde především, že?
Získat si svým agresivním aktivismem pro sebe co nejvíc výhod (a pak z vlastního hříchu obviňovat ostatní).
Zajímavé je i to, že odpověď Daniela Přibáně má jen 213 reakcí (z toho jen 129 lajků), ale jeho odpověď je na Facebooku zařazena na první místo.
Až pod jeho výblitkem jsou reakce, které mají i přes 1 200 lajků (z toho vše palce nahoru či srdíčka).
Na umístění příspěvků a odpovědí v kalifornských sociálních sítích se v tuto chvíli samozřejmě počítá to, kolik lidí na text dál odepíše a jestli na reakci odepsal autor profilu…ale to je jen doplňující "skóre" pro řazení příspěvku.
Na Facebooku totiž zcela očividně funguje i nějaká forma "rankingu", kdy příspěvky režimních poskoků mají vysoký "sociální kredit" a řadí se vždy nahoru a naopak "nepohodlní" se řadí níže a naopak se zobrazují méně lidem.
Pokud jejich "social kredit" klesne ještě víc, dostanou tzv. "shadowban" (nezobrazují se skoro nikomu) a nakonec je účet myslícího člověka úplně zablokován.
Jinými slovy – vše je pokřivené a tak se není co divit, že to křiví i celou společnost.
A to je vše – vypichuji to jen proto, že tu je na dvou příspěvcích na (a)sociální síti Facebook dokonale vidět dělicí linie ve společnosti, která je tak nadšeně podporována našimi mainstream médii i většinou politiků.
Protože rozdělování společnosti za pomoci moderních technologií i různých režimních poskoků se všemi těmi jejich dezinformacemi a argumentačními fauly je přesně to, co parazitické struktury potřebují a co je živí.
Já osobně jen doufám, že u nás v současném společenském boji nakonec vyhrají sebevědomí a rozumní lidé jako je Jakub Vágner, Dan Vávra, Petr Staněk, Jiří Havel atd. a ne jedovatí hadi a tupouni jako Daniel Přibáň, Jan Cemper, Luděk Staněk, Dana Vrábová, většina politiků s MSM novináři a tisíce dalších oportunistů.
Protože pokud v současném boji myslí vyhraje ta druhá skupina, bude to konec nejen pro naši krásnou zemi plnou šikovných a mírných lidí, ale i pro naši svobodu, budoucnost a nakonec i život.
Q.S.
Řekněme si to přímo:
"Nevěcnost a útoky na nositele myšlenky jsou průvodním znakem přisluhovačů temna"