Jedno nezbytné
Nejvíce si máme hledět toho, co je nejvíce nezbytné
Jan Amos Komenský
Jedna prázdná stránka mne pobízí dodat něco o nejdůležitějším užívání Kristova pravidla – to jest, aby se člověk spokojil ne s několika málo nebo s jednou z vnějších hodnot, ale se sebou samým, se svými vnitřními hodnotami, o které ho nelze připravit.
O tom řekl Kristus: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí sebe sama? (L 9, 25).
A naopak: Co mu škodí, když ztratí všechno, ale sama sebe získá?
Nic; má-li sama sebe, má vše.
To mi připomíná známé slovo Biase, který když ztratil svou vlast Priéné a jiní prchali obtíženi svými cennostmi, odpověděl na otázku, proč si nic svého s sebou nevzal:
Vždyť já mám s sebou všechen svůj majetek.
Měl to ovšem v srdci, ne na ramenou, a jak říká Valerius Maximus, mohl to vidět duch, ne oči.
Jestliže to obdivujeme a chválíme jako hrdinné slovo a čin, jak bychom tisíckrát víc nechválili Syna Božího, který se kvůli nám stal člověkem, nic nechtěl mít z vnějších věcí; když umíral, i šat z něho stáhli a před ním se o něj dělili – a neměl ani vlastní hrob, ačkoliv byl Pán nebes a země.
Když k tomu vedl své žáky, říkával: Hledejte království boží a jeho spravedlnost a ostatní vám bude přidáno.
A když se jednou jakýsi bohatý mládenec ptal na cestu spásy, odkázal ho Pán na cestu božích přikázání; a když ten odpověděl, že se o to vždycky snažil a co že tedy ještě zbývá, aby udělal, odpověděl Pán:
Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej všechno, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi, a pojď a následuj mne (Mt 19, 21).
Odtud i ty Kristovy paradoxy, které křesťané nutně potřebují pochopit:
Blažení chudí, protože boží království je vaše.
Blažení hladovějící, poněvadž budete nasyceni.
Blažení, kteří teď pláčete, protože se budete smát.
A naopak:
Běda vám, boháči, protože jste přijali zde své potěšení.
Běda vám sytým, poněvadž budete hladovět.
Běda vám, kteří se smějete, protože budete truchlit. (L 6, 20 atd.).
A podobně vyučovali apoštolové, když doporučovali křesťanům, aby byli šťastní, bohatí a sytí jinak, než jak to zná svět: jako svůdci, a přece pravdiví; jako neznámí, a přece (Bohu) známí; jako umírající, a přece živoucí; jako smutní, a přece vždycky se radující; jako chudí, a přece mnohé obohacující; jako nic nemající, a přece jako ti, kterým patří vše (2 K 6,8.9.10).
Kdo takovým paradoxům skutečně rozumí, poznal, co je pro něho skutečně nezbytné, a umí si vybrat nejlepší stránku, která od něho nebude odňata.
Souhrn této nejvyšší moudrosti je:
Nezatěžovat se ničím, co přesahuje životní nezbytnosti, spokojit se s mála věcmi, sloužícími k pohodlí a chválit Boha.
Jestliže ty pohodlné chybí, spokojit se pouze s nezbytnými.
Přijdeš-li i o ně, snaž se zachovat sebe sama.
Nemůžeš-li ani sebe zachovat, zřekni se sebe, jen abys Boha neztratil.
Kdo totiž má Boha, může všecko postrádat, poněvadž má na věky své nejvyšší dobro s Bohem a v Bohu.
A zde je také KONEC všech potřeb a přání.
Jan Amos Komenský: Jedno nezbytné. Z latinského originálu Unum necessarium přeložil Luděk Brož. Praha, Kalich 1999. S. 179−181.
**************************************************************************
Celý název tohoto Komenského díla zní "Unum necessarium, scire quid sibi sit necessarium in vita et morte et post mortem. Quod non-necessariis mundi fatigatus et ad Unum necessarium sese recipiens senex J. A. Comenius anno aetatis suae 77. mundo expendendum offert"("Jedno potřebné, znát, čeho je pro sebe zapotřebí v životě, ve smrti a po smrti. Což předkládá světu k uvážení unaven nepotřebnostmi světa a uchyluje se k Jednomu potřebnému stařec J. A. Komenský v 77. roce svého věku").
Komenský jej napsal v roce 1668 v Amsterodamu, dva roky před svou smrtí.
"Jedno nezbytné" je jeho životní závětí.
Současně je hlubokou filozoficko-teologickou zpovědí, účtováním s vlastním životem plným ztrát a válečných tragédií 17. století.
Je zrcadlem světa plného zmatků, kde lidé bloudí v labyrintech a nenacházejí východisko.
Protože nerozeznávají věci podstatné od nepodstatných.
Komenský předkládá cestu z těchto labyrintů a ukazuje, jak najít vnitřní klid v bouřích světa.
Sám přišel o domov i vlast.
Prožil bolestné ztráty svých nejbližších.
Komenského první manželka Magdalena Vizovská a jeho dva synové zemřeli v roce 1622 ve Fulneku na následky morové epidemie, jeho druhá manželka, Marie Dorota Cyrillová, zemřela po dlouhé nemoci v roce 1648.
V polském Lešně při ničivém požáru v roce 1656 ztratil Komenský veškerý svůj majetek, a především své celoživotní vědecké a literární dílo.
Navzdory všem těmto osobním tragédiím ve svém díle přináší osvobozující poselství.
Upnout se cele k Jednomu nezbytnému…
I dnes se společně s Janem Amosem Komenským můžeme ptát:
Na čem skutečně závisí náš život?
Stavíme svůj život na věcech, které nosíme na ramenou, nebo na tom, co máme v srdci?
Čím sytíme své nitro v bouřích dnešního světa?
Dílu Jana Amose Komenského jsme se věnovali také v těchto textech:
https://www.quintus-sertorius.com/l/andel-miru-jana-amose-komenskeho/
https://www.quintus-sertorius.com/l/uzitecnost-cili-prospesnost-sebeodevzdani/
https://www.quintus-sertorius.com/l/stesti-naroda/
L. K.