Jsou to loutky, marionety
Ústavní soud učinil šokující odhalení. Pod infračerveným světlem těch nejmodernějších technik podjatosti osvítil provázky, kterými je ovládaný z Pražského hradu. Spravedlnost? Právo? Je nám to jedno. Za provázky se cukalo proti právu i proti spravedlnosti.
Ze středu Prahy do středu Brna vedou ocelové provázky na kterých visí kašpaři z Ústavního soudu.
Jako Česká televize nestranní, vyvážení a dle prastarých intrik lidské civilizace spravedliví.
Ale dle pokynů z Hradu ochotní vyšpulit na celou zemi svůj Gluteus maximus a ztrapnit tak pojetí spravedlnosti.
Co ztrapnit, zkašpařit, zesměšnit, ponížit.
Bez mučení si hned na úvod dovolím zkonstatovat, že prezidenta Pavla považuju za "odpudivou lidskou bytost" pro jeho politickou jednoduchost, lidskou malost a marketingové pojetí veškeré své činnosti (včetně okamžiků, kdy vyhledává na veřejnosti jako nemocný člověk děti a touží si s nimi udělat fotečku pro reklamní účely).
Ale za to může do fáze ponižování lidské důstojnosti dovedená přímá volba prezidenta, která do čela naší země bude dodávat už jen podobně prodejné persony bez politických zkušeností.
K loutkařskému umění Hradu a pumprlíkování šaškovstva Ústavního soudu.
Ústavní soudci rozhodli, že ministerstvo zahraničí musí neprodleně doplnit prezenční list českého zájezdu na summit NATO v Ankaře o postavu prezidenta a jeho suity.
Jako důvod uvedli, že je to zvykem.
Prostě to tak doposud bylo.
Žádná opora v zákoně.
Žádná opora v Ústavě, která udává, kdo má jaké pravomoci a povinnosti.
Soudci Ústavního soudu, kterým je od včerejšího dne povoleno říkat bebechové, šašci či trumberové, nevycházeli z legislativy.
Projevili tím politický postoj a bezvýhradný souhlas s tím, kdo jim pro příště prodlouží či neprodlouží teplé místečko u ústředního topení Ústavního soudu v Brně (to Brno, proč mám pocit, že z něj vychází samé pohromy?).
Ústavní soud předběžným opatřením ve prospěch Petra Pavla ukázal miloučký soudní aktivismus, který v podstatě ignoruje článek 67 naší Ústavy, podle kterého je vláda vrcholným orgánem výkonné moci.
Ústavní soud zkonstatoval, že na summity NATO vždy jezdily hlavy státu.
Ale nedodal, že prezidenti jezdili na summit vždy po sjednocení politiky s vládou navenek a kdy prezenční list byl podepsán všemi zodpovědnými.
Tedy hlavně ministrem zahraničí a premiérem.
K tomu teď nedošlo.
Z toho plyne, že Ústavní soud bez opory v zákoně odebral svým předběžným opatřením pravomoc ministrovi zahraničí, potažmo premiérovi, a předal ji do rukou prezidentského úřadu.
Vytvořil tím nebezpečný precedent, který mění náš parlamentní systém na poloprezidentský.
Protože prezident nyní přes svou kachlíkárnu u Ústavního soudu může protahovat své ocelové provázky i do Strakovy akademie.
Výsměch nestrannosti soudu.
Teď k popisu toho, co nejvyšší loutkovodič v Ankaře zařídí a vyřídí.
Petr Pavel není rétor, je to takový laciný prefabrikát, který generuje prázdná hesla, hloupá klišé, nemá originální myšlenky.
Vlastně jen papouškuje už dávno řečené, dávno vymyšlené, přitom se staví do role jakéhosi morálního majáku Havlova významu, aniž by v sobě měl Havlovu moudrost a nepoddajnost.
Představuje skutečně spíš vojenskou gumu, která je naučená poslouchat a plnit rozkazy a na své podřízené pouštět svou agresivitou hrůzu.
Přičemž zcela přejal myšlenky nynější opozice.
Z toho jde číst, že v Ankaře (jak už předvedl kupříkladu v Estonsku), bude české vládě, potažmo České republice házet klacky pod nohy.
Proč by tím škodil celé zemi?
Bude vlastně zajímavé sledovat náš únik do ještě větší bezvýznamnosti, kdy vládní delegace bude tvrdit na summitu jedno, delegace prezidentská pak něco zcela jiného, protože se, milý Ústavní soude plný šašků a bebechů, nedomluvili na společném postupu i postoji a podle válečných zvyklostí ani nedomluví.
Ústavní soud tak na summit poslal rozhádaný pytel blech.
Což je ke škodě všech.
Obraz republiky tím bude pošlapán, že to snad ani víc nejde.
Kdo nás bude brát vážně, když se s námi vlastně nepůjde dohodnout na ničem?
Přičemž prezident nemá pod palcem rozpočet, nemá možnost jej ovlivnit, nemá tedy žádné vyjednávací pevné místo.
Na summitu tak může jen kdákat ta svá předžvýkaná moudra a odsuzovat vládu za to, že nechce veškeré volné peníze republiky nacpat zbrojařské lobby.
To zase bude pravá česká taškařice.
Jen nevím, jestli nás na summit pozvali pro pobavení všech ostatních.
Ale třeba ano.
Třeba když budeme skutečně hodně k smíchu, mávnou nad našimi nesplněnými dvěma procenty rukou.
A tak Ústavní soud zařídil, že se jedna odpudivá lidská bytost setká s další odpudivou lidskou bytostí, přičemž si nebudou mít do říct, protože bidenovská éra je za námi a v trumpovské éře je Petr Pavel jako zabetonovaný patník uprostřed fotbalového hřiště.
Ale i to by mohlo být komické.
Přímo k popukání je pak bujaré veselí v opozičních lavicích nad rozhodnutím Ústavního soudu.
Tamní politici si neuvědomují, že je to prohra nás všech, kdy Ústavní soud mění za pochodu pravidla hry.
Hry, která se bude hrát i po Pavlovi.
Hry, která dopadne i na jejich hlavy, pokud se chopí vesel v příští vládě a na Hradě bude sedět jim nepřející prezident.
Jako kdyby se radovali, že spolunocležník dostal prudce nakažlivou chorobu.
I na ně přeskočí.
I oni s ní pak budou zápolit.
V opozičních lavicích jsou tedy vidět aktivisté, nikoliv politici.
Ono jim to totiž nedochází.
Oni se škodolibě radují.