K památce 6. července 1415 - Z kázání Mistra Jana Husa v Betlémské kapli
"Věřiti v Boha jest láskou v něho vjíti a vtěliti se jeho údům, protože on je hlavou"
Víra, naděje a láska
"Epištola sv. Judy 20−21: "Ale vy, nejmilejší, vzdělávajíce se na té nejsvětější víře své, v Duchu svatém modléce se, ostříhejte se v lásce Boží, očekávajíce milosrdenství Pána našeho Jezukrista k věčnému životu."
"Ale vy, nejmilejší" – říká nejmilejší, poněvadž svatým apoštolům nebylo po Bohu nic milejšího než spása duší posluchačů, horlivě oddaných Bohu, o jejichž vykoupení usilovali.
Radí tudíž, abychom žili "ustavujíce se", tj. pevně stavějíce na základech.
Co je ten základ?
Zlato?
Stříbro?
Nikoli papež, nýbrž Kristus, jak se praví v 1. listě Korintským 3, (11): "Nebo základu jiného žádný položiti nemůž, mimo ten, kterýž položen jest, jenž jest Ježíš Kristus."
Na něm má spočinouti víra, naděje a láska.
Svou nejsvětější víru, naději a lásku postav na Kristu.
Nestav ji na penězích, zlatu nebo stříbru, nestav ji na papeži.
Vpravdě, neboť ho nemám milovati víc než Boha.
Z toho plyne: Nevěř v papeže, nýbrž o papeži, že jest, nikoli v něho."
Z kázání Mistra Jana Husa v Betlémské kapli 19. prosince 1410
Jan Hus: Betlémské poselství, Praha 1947
"Věřiti v Boha jest láskou v něho vjíti a vtěliti se jeho údům, protože on je hlavou.
Papež není naší hlavou, nýbrž Kristus, neboť jeho, totiž Krista ustanovil Bůh hlavou církve.
Vždyť papež by mohl jíti do pekel, kam pak by se poděly jeho údy?
Proto, kdyby byl papež hříšný a sestoupil do pekel, pak, poněvadž je podle mistrů naší hlavou, musili bychom ho tam následovati, jakožto jeho údové.
A tak založme svou víru, naději a lásku na Pánu Ježíši Kristu, jeho nade vše milujme!"
Z kázání Mistra Jana Husa v Betlémské kapli 19. prosince 1410
Jan Hus: Betlémské poselství, Praha 1947
Láska k Bohu a k bližnímu
"…Ptáš se, co to je Boha milovati?
Odpovídám ti, že Boha milovati je dobré dobře chtíti Bohu.
A stejně bližního milovati je dobré dobře chtíti vlastnímu bližnímu.
A poněvadž je Bohu dobré, že je věčný a zachovatel a znalec všech věcí veškerenstva, tudíž to Bohu přej a tak ho miluj.
Rovněž, že on sám zachovává a tobě dává tvou vlastní duši a tebe, jsi-li ztracen, zase obnovuje pro tebe a skrze tebe, proto přej Bohu dobro a miluj ho."
Z kázání Mistra Jana Husa v Betlémské kapli 6. září 1411
Jan Hus: Betlémské poselství, Praha 1947
**********************************************************************
Po deset let, od roku 1402 do roku 1412, kázal Mistr Jan Hus pravidelně v Betlémské kapli.
"Věřiti v Boha jest láskou v něho vjíti a vtěliti se jeho údům, protože on je hlavou," nechal vepsat na její zeď.
Mluvil k lidem v jejich rodné řeči, nikoli latinsky.
Boží slovo tak zpřístupnil širokým vrstvám – od chudiny až po šlechtu.
Dokázal složitá teologická témata vysvětlit srozumitelně, názorně, jazykem jejich každodenního života, citáty z Bible přiblížil srdci prostého člověka.
Jan Hus rozhodně odmítal, že by neomylnou hlavou církve byl papež.
Tou je pouze Ježíš Kristus.
Papež je pouhým člověkem, který může chybovat.
Boží pravda, Bible, je pro Mistra Jana jediným a nejvyšším měřítkem.
A jsou-li nařízení papeže, církevních koncilů nebo představitelů světské moci v rozporu s Boží pravdou, lidé je nemají a nesmí uposlechnout…znělo z kazatelny Betlémské kaple.
Jan Hus zde pranýřoval nenasytnost, svatokupectví (kupování církevních úřadů) a rozmařilý život kněží.
Tvrdil, že kněz či panovník, který žije v těžkém hříchu, ztrácí právo na svoji autoritu.
Mistr Jan vystupoval také ostře proti prodeji odpustků.
Byl přesvědčen, že odpuštění hříchů za peníze nemůže udělit žádný kněz či papež.
Odpustit hříchy může pouze Bůh na základě upřímného pokání a změny chování člověka, který se hříchu dopustil.
Pevný postoj Mistra Jana v otázce odpustků a jeho odmítnutí podřídit se papežským bulám vedly k uvržení klatby na jeho osobu a interdiktu (zákazu církevních obřadů) na celou Prahu.
V roce 1412 je nucen Betlémskou kapli opustit a odejít na venkov.
"Kdykoli je národu nejhůře, ožívají velké postavy jeho dějin, aby držely ochrannou ruku nad svým potomstvem," řekl kdosi moudrý.
Osobnost Mistra Jana Husa, jeho myšlenky a odkaz k nám dnes promlouvají s naléhavou intenzitou…
Navštěv nás, Kriste žádúcí
Navštěv nás, Kriste žádúcí
Pane světa všemohúcí
daj nám se v srdci poznati
bez hruozy sebe čekati.
Protos vstúpil v život Panny
Jsa Bohem, byl si útrobný
chud, bled, bit, pro nás ohavný
po tváři zedrán, zplvaný.
Potiv se potem krvavým
visal si s lotrem r´úhavým
ruh, pláč, křik,smrt směles podstúpil
od smrti nás tak vykúpil.
Daj nám žitie vykúpenie
život věčný, oslavenie
věčný, jenž jsi u věčnosti
zbav núzě, daj své radosti.
Neb chlipnost čersvěť vítězí
vešken svět hřiechy již hoří
řád, pravda, viera potuchla
valem jdú lidé do pekla.
Bože, jenžs Trojice svatá
i Maria, Panno čistá
i všecka říše nebeská
pomozte v lásce od světa.
Ktož tu piesničku zpievají
a Ježíše v srdci mají
štědřeť jeho požívají
vidětiť jeho žádají.
Chvála Bohu, Otci, Synu
milému, svatému Duchu
vše jednomu Hospodinu
jenž svým dává žádost čistú.
Jakož byla ot věčnosti
bude na věky v radosti
mezi námi bez žalosti
a to vše z Božie milosti.
Amen.
Janem Husem upravená a zhudebněná stará česká modlitba
L.K.